Zavedení portu probíhá na angiografickém sále pod rtg kontrolou. Provádí se v lokální anestezii, ve sterilním prostředí. Nejčastěji se punktuje pravá podklíčková žíla. Port je umístěn v podkoží, na přední straně prsního svalu. Výkon trvá asi 30 minut a pacient ihned po výkonu může odejít domů. Vpichy do portu se provádějí asepticky, používají se speciální Huberovy jehly. Vždy je potřeba dodržet jednoduchý postup. Po každém použití se port propláchne fyziologickým roztokem a aplikuje se heparinová zátka. Pokud se port aktuálně nepoužívá, proplachy se provádějí pravidelně každých 6–8 týdnů.
K extrakci portu dochází po skončené onkologické léčbě, výjimečně z důvodu komplikací. Ty jsou zcela ojedinělé, patří mezi ně např. proležení portu, ucpání, zánět v místě aplikace, ovšem ne v souvislosti s aplikací portu, nýbrž v souvislosti s používáním.
Na našem oddělení se intravenózní porty zavádějí nejčastěji onkologickým pacientům pro podávání chemoterapie. Možnosti využití intravenózních portů jsou však daleko širší. Mohou se použít pro odběry krve na vyšetření, pro aplikaci infuzí, transfuzí, pro podání kontrastní látky při CT vyšetření (speciální vysokotlaký port). Intravenózní port se uplatní u všech pacientů, kteří potřebují častý žilní přístup.
Pacientů s implantovaným portem přibývá, bohužel se ale nedostává zdravotnického personálu, který tento systém zná a umí jej použít. Svědčí o tom špatné zkušenosti pacientů. Mnohým pacientům sestry odebíraly krev z periferních žil namísto pohodlného odběru z portu.
Ačkoli na téma intravenózních portů byly publikovány články v odborných časopisech, jsou realizována školení a přednášky, je používání portů (kromě onkologických pracovišť a několika málo výjimek) stále spíše vzácností než samozřejmostí. Co je potřeba udělat pro to, aby se o intravenózních portech dozvědělo co nejvíce zdravotnických pracovníků? Optimální by bylo, aby o i. v. portech slyšeli studenti již během studia na vyšší či vysoké škole. Ideální by bylo zřídit školicí centrum, kde by probíhala teoretická
i praktická školení. Zdravotníci by tak měli možnost vyzkoušet si použití portu a uměli by jej používat následně i ve své praxi.
Je důležité, abychom uměli používat to, co pacientům usnadňuje léčbu a nám, zdravotníkům, pomáhá při práci.
O autorovi| Bohuslava Vališová RDG oddělení, ÚVN – VFN Praha (Valisova13@seznam.cz)
R