Akutní průjem

12. 5. 2000 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce

Prim. MUDr. Karel Lukáš, CSc. IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha Klíčová slova: průjem akutní - subakutní - chronický - akutní infekční průjem - sporadický průjem - cestovní průjem - sexuálně přenosný průjem - průjem běžců Průjem je definován jako: 1. časté vyprazdňování řídké stolice, 2. více než 3 neformované stoli ce/den, 3. více než 250 g stolice/den, 4. častější a naléhavější pocit potřeby s překotnou evakuací neformované stolice a s přetrvávajícím pocitem nucení, 5. střevní onemocnění charakterizované abnormální frekvencí a tekutostí vyprazdňované stolice. Průjem je klasifikován na: 1. akutní, 2. subakutní, 3. chronický. Akutní průjem trvá obvykle 2 až 3 dny, za horní hranici trvání jsou považovány 2 týdny, příčinou je obvykle infekce nebo alergie. Subakutní průjem přesahuje dobu trvání akutního průjmu, ale obvykle je vyřešen během 1 až 3 týdnů, příčinou je zřejmě nepoznaná infekce. Chronický průjem přesahuje svým trváním 4 týdny a vyžaduje řádné vyšetření, pokud není příčina nalezena, pak je označován jako „průjem z nejasné příčiny, idiopatický“. Akutní infekční průjem u dětí do 5 let je příčinou úmrtí ve 4 milionech případů za rok. V zemích třetího světa mají děti průjem 50 až 60 dní v roce. Epide miologické studie chronického průjmu nejsou provedeny; je známa prevalence a incidence specifických jednotek (např. idiopatických střevních zánětů).




TIP: Co jíst při průjmu


c) Sexuálně přenosný průjem

Tento typ průjmů se vyskytuje obvykle u homosexuálů, prostitutek a uživatelů nitrožilně podávaných drog. Výskyt infekčního průjmu u homosexuálů, nazývaného gay bowel syndrom, má vzhledem k zásadám dodržovaným v rámci prevence AIDS klesající tendenci (klesá promiskuita a je praktikován tzv. „bezpečný sex“). Průjem bývá i součástí AIDS (viz. dále).

d) Průjem ze „společných zařízení“

Průjem, který obvykle vzniká po nízké inokulační dávce (např. Shigella, Giar dia, Cryptosporidium, rotaviry, adenoviry), se vyskytuje v zařízeních pro děti, pro mentálně postižené, v ošetřovatelských ústavech i v nemocnicích. Jsou zjišťovány i sekundární kontakty u členů rodiny. Přenos je obvykle přenosem z osoby na osobu cestou fekální kontaminace rukou a povrchů (např. hraček, kohoutků v koupelnách atd.).

Průjem běžců

U maratónců a triatlonistů se objevují různé gastrointestinální poruchy – anorexie, pyróza, nauzea, zvracení, křeče, urgentní nucení na stolici a průjem. Vodnatý, přechodný (self-limited) průjem se vyskytuje u 10 až 25 % z nich, je ale častější u žen (40 až 70 %). Mechanizmus tohoto průjmu není jasný, je obviňováno uvolňování gastrointestinálních hormonů, jako jsou gastrin, motilin a vazoaktivní intestinální polypeptid anebo uvolňování zánětlivých mediátorů a prostaglandinů. Za další vyvolávající okamžik jsou pokládány ischémie, vyšší požívání cukrů a zvýšený gastrokolický reflex.

Závěr

Průjem je definován buď jako časté vyprazdňování řídké stolice, nebo více než 3 neformované stolice denně. Akutní průjem trvá obvykle 2 až 3 dny, za horní hranici trvání jsou považovány 2 týdny, příčinou jsou obvykle infekce nebo alergie. V diagnóze akutního průjmu hrají základní roli anamnéza, fyzikální vyšetření a kultivační vyšetření stolice. Většina infekčních průjmů následuje po požití agens fekálně-orální cestou. Prostředky přenosu jsou potraviny nebo voda. Častou potíží při cestách do zahraničí je cestovní průjem. Při cestování je vhodné dodržování výše uvedených doporučení. V léčbě průjmů je užívána korekce vodního a elektrolytového deficitu, symptomatická léčba a specifická kauzální léčba. Většina epizod průjmu je přechodná a obvykle postačuje léčba symptomatická, s výjimkou starších, závažně nemocných a ze jména dětí, u nichž snadno dochází k dehydrataci.

Literatura

 

1. Ammon H. V.: Diarrhea. in: Bockus Gastro enterology. Haubrich S. W., Schaffner F., Berk J., eds. W. B. Saunders Comp., Philadelphia, 1995: 87-101

2. De Las Casas C., Adachi J., Dupont H.: Traveller’sdiarrhoea. Aliment. Pharmacol. Ther. 13, 1999: 1373-1378

3. Donowitz M., Kokke F. T., Saidi R.: Evaluation of Patients with Chronic Diarrhea. N.Engl.J.Med., 332, 1995, 11: 725-729

4. Greenberger N. J.: Chronic Diarrhea. in: Bockus Gastroenterology. Haubrich S. W., Schaffner F., Berk J., eds. W. B. Saunders Comp., Philadelphia, 1995: 307-316

5. Guerrant R. L., Bobak D. A.: Bacterial and Protozoal Gastroenteritis. N.Engl.J.Med., 325, 1991, 5: 327-340

6. Farthing M.: Treatment and prevention of diarrhoea. The Practitioner, 242, 1998: 388-394

7. Fine K. D., Schiller L. R.: AGA Technical Review on the Evaluation and Management of Chronic Diarrhea. Gastroenterology, 116, 1999, 6: 1464-1486

8. Haubrich W. S.: Food-borne Diseases. In: Bockus Gastroenterology. Haubrich S. W., Schaffner F., Berk J., eds. W. B. Saunders Comp., Philadelphia, 1995: 1195-1121

9. Juckett G.: Prevention and treatment of traveler’s diarrhea. Am.Fa.Phys., 60, 1999, 1: 119-124, 135-136

10. Kment M.: Průjem. in: Gastroenterologie, Mařatka Z., ed., Karolinum Praha, 1999: 234-238

11. Mathan V.I.: Diarrhoeal diseases. Brit.Med.Bull., 54, 1998, 2: 407-419

12. Mařatka Z.: Klinická gastroenterologie. Avicenum, Praha, 1988

13. McCallum R. W., Champion M. C.: Gastrointestinal Motility Disorders. Williams and Wilkins, Baltimore, 1990

14. Powell D. W.: Approach to the Patient with Diarrhea. In: Textbook of Gastroenterology. Yamada T., ed. J. B. Lippincott Comp., Baltimore, 1991: 732-778; 1999: 858-909

15. Smouth A. J. P. M., Akkermans L. M. A.: Motility of the Gastrointestinal Tract. Wrightson Biomedical Publ. Ltd., Petersfield, 1994

16. Taylor D. N., Connor B. A., Shlim D. R.: Chronic Diarrhea in the Returned Traveler. in: Travel Medicine. Med. Clin. N. Amer., 83, 1999, 4: 1033-1042

e-mail: klukas@vfn.cz

 

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?