Pacient na středisku nebo v nemocnici se v USA setká s mnoha typy sester, lišících se svojí pozicí na žebříčku nemocniční hierarchie.
S vysvědčením do Ameriky
Sestry přicházející do Ameriky z Čech nebo ze Slovenska to mají poměrně jednoduché. Momentálně jsou všechny naše střední zdravotní školy uznávány, takže po předložení patřičných dokladů je studium uznáno a je vyžadováno pouze složení jedné závěrečné zkoušky na úrovni naší maturity. Paradoxně ty sestry, které měly gymnázium a pouze dvouletou nástavbu, jsou na tom ve Spojených státech poněkud lépe, protože šest let studia tvoří mnohem lepší předpoklad k případnému doplnění studia na vysoké škole, protože je jim uznáno mnohem více předmětů. Pouze rehabilitační sestry mají smůlu, tato profese české ani slovenské školy neuznává, zřejmě proto, že profese rehabilitačních sester je v Americe mimořádně vysoce ceněna a hodnocena. Asociace rehabilitačních zdravotních sester si proto důsledně hlídá počet absolventů a snaží se o minimální příchod potenciálních konkurentů ze zahraničí.
Sesterský ideál - partnerský vztah
Postavení sestry v nemocnici je mnohem lepší než je tomu v Čechách, kde je dodnes sestra pro lékaře stále spíše kvalifikovanou ošetřovatelkou. Ve Spojených státech se jedná spíše o vztah dvou partnerů, kde sestra je samozřejmě v podřízeném postavení, nicméně zůstává partnerem. Ve společnosti je tomu pak ještě lépe, sestra je hodnocena jako profesionálka a zcela zde chybí v Čechách stále obvyklý pohled, např. jestli je zdravotní sestra dost vhodná manželka pro lékaře. To se zde od zvyklostí v Čechách liší poměrně významně.
Odlišnosti v řízení ošetřovatelské péče
Zatímco doma v nemocnicích stále platí více méně pravidelné střídání tří osmihodinových směn, ve Spojených státech jsou častější dvanáctihodinové směny. Navíc si sestra může vybrat noční nebo denní službu, i když i zde platí, že ty délesloužící mají ve výběru často přednost. Je tak mnohem jednodušší zařídit si soukromý život podle pravidelného časového rozvrhu, protože denní sestra ví, že za pár dnů na ni nevyjde noční služba.
Na rozdíl od běžné praxe českých nemocnic (neplatí již všude - pozn. redakce), kde se několik sester společně stará o několik desítek pacientů na lůžkách, zde jsou pacienti rozděleni do jakýchsi bloků. Každá sestra má pak přiděleno několik pacientů, nejčastěji čtyři, a o ostatní se nestará, ani o nich nic neví. Pochopitelně má k dispozici i méně kvalifikované ošetřovatele, kteří se starají o běžnou agendu, o koupání pacientů či roznášení jídel.
Ani zde není ošetřovatelů nadbytek, nemocnice se pochopitelně snaží maximálně snižovat náklady. Navíc takový dvěstěkilový drobeček není jako pacient v Americe nic mimořádného, takže i zde musí sestry pomáhat při manuální práci s pacientem a pochopitelně potíže s páteří jsou i u amerických zdravotních sester běžnou záležitostí a berou se jako nutné zlo a nemoc z povolání.
Zodpovědnost - druhá strana pravomocí
Míra zodpovědnosti je podstatně vyšší, nemocniční sestra má určitě větší pravomoci. Intravenózní infúze jsou její běžnou povinností, s tím se lékaři nezdržují, takže sestra má více času vykonávat práci, na kterou má kvalifikaci a nemusí s každou maličkostí běžet za lékařem. Není proto takovou kombinací sekretářky, ošetřovatelky a zdravotní sestry, jak je tomu u nás dosud bohužel zvykem.
Větší povinnosti ovšem také přinášejí zvýšení rizika. Nemocnice sestrám automaticky platí pojistku ochraňující sestru proti žalobám v případě, že by se pacient nebo jeho rodina chtěli s nemocnicí soudit. Výška této pojistky dosahuje většinou 200 až 300 tisíc dolarů, ale řada sester si soukromě připlácí ještě další, mnohem vyšší pojistku. To je také důvod toho, že v soukromí jsou zdejší sestry mnohem opatrnější, takže píchnutí injekce B12 sousedce prostě neexistuje, sestru v takovém případě pojistka nekryje a žádná si to nedovolí. Stejně tak vypadá z našeho pohledu nesmyslně případ, kdy příbuzného pacienta na oddělení kritické péče rozbolí hlava, ale žádná sestra si nedovolí mu dát acylpyrin, ale pošle ho do nejbližší lékárny, která může být klidně i několik kilometrů daleko.
Platy
Z obecného hlediska platí, že nemocniční sestry mají zhruba třetí nejvyšší plat ze všech studentů vysokých škol. Překonají je pouze lékaři a právníci. Průměrný hodinový plat je v levnějších částech Ameriky kolem 15 dolarů na hodinu, ve velkých městech, jako třeba v New Yorku, je to pochopitelně výrazně více. K tomu je nutno započítat veškeré další příplatky za noční služby, práci přes čas atd., takže není nic neobvyklého, když má sestra s dvacetiletou praxí kolem 75 000 dolarů ročně.
S tím souvisí i otázka uplatnění v praxi. Objevují se určité vlny zájmu o toto povolání. V některých dobách je takový nedostatek sester, že se Amerika aktivně snaží o import sester ze zahraničí. V novinách jsou proto desítky inzerátů předhánějících se v lukrativních nabídkách včetně placení fixních částek jen za to, že si kandidát přijde o nabídce popovídat. Po určité době vlna zájmu opadne, míst začne být nedostatek, což má za následek zmenšení zájmu o studium a následuje opětovná vlna nedostatku.
V současné době se blíží období nasycenosti trhu a předpokládá se, že příští období nedostatku sester nastane přibližně za pět let. V každém případě ale platí, že i v té nejméně příznivé době kvalifikovaná zdravotní sestra práci vždy najde, jen si možná nebude moci vybrat přesně nemocnici podle svého přání nebo třeba výhradně noční službu. Povolání zdravotní sestry je ve Spojených státech stále jedno z mála, které nabízí neobyčejnou jistotu.
Vztah k pacientům, neboli platícím zákazníkům
Vztah nemocničních zaměstnanců k pacientovi je zde z našeho pohledu poněkud zvláštní. Pacient je platící zákazník, takže má spoustu práv. A jelikož se v Americe v posledních letech staly soudní pře o peníze oblíbenou kratochvílí, nemocnice se snaží zabezpečit své peníze všemi směry. Pacient musí podepsat souhlas s každým, i sebejednodušším zákrokem, včetně jmenovitého souhlasu s tím, který tým se o něho bude starat. A zákazníkem zůstává až do chvíle, kdy překročí práh nemocnice, proto ho také sestra vytlačí na kolečkové židli z nemocnice i třeba s banálním ovázaným palcem u ruky. Nemocnici pacient opouští s kartičkou, na které potom vylíčí své zkušenosti a popíše případné potíže. Na základě tohoto dotazníku je potom sestavováno hodnocení nemocnice a následně i žebříček nemocnic v daném státě a v celých Spojených státech. Je to tedy jakási obdoba naší kdysi oblíbené Knihy přání a stížností.
Lékař má vždy pravdu (skoro)
Ke sporům mezi sestrou a lékařem dochází poměrně zřídka. Ve většině případů se automaticky dává za pravdu lékaři, zřejmě proto, že sestra je zaměstnancem nemocnice, zatímco lékař je v podstatě zákazník, který, stejně jako pacient, má vždy pravdu. Lékaři jsou totiž soukromníci, kteří mají s nemocnicí podepsanou smlouvu na určité období a pokud nejsou s nemocnicí spokojeni, smlouvu jednoduše neprodlouží a své zákazníky si odvedou do vedlejší nemocnice. To pro nemocnici samozřejmě znamená menší business, menší profit. Pochopitelně to není pravidlem, existují komise, které řeší případné spory a pokud se prokáže, že chování lékaře nebylo v souladu se zákony profese, je potrestán lékař.
n