steoartróza není onemocněním pouze kloubní chrupavky, ale i ostatních kloubních tkání. Hovoří se o postižení 12 až 15 % populace. Největší výskyt je ve věkové kategorii nad 65 let, kde postihuje dokonce až 50 % populace. Toto onemocnění má progresivní charakter a vede většinou k rychlému poklesu funkce kloubu - omezení hybnosti, zhoršení kvality života, kdy je nutné nošení francouzských holí či jiných ortopedických pomůcek, často si vyžádá operační řešení, v těžkých stadiích pak totální endoprotézu.
Žádná z teorií, která se zabývá příčinami onemocnění, zcela přesně problematiku neobjasňuje. Prvotní a nejdůležitější změnou je složení chrupavky s úbytkem určitých látek, kdy dochází ke snížení pružnosti chrupavky. U artrózy se jedná o bolestivé funkční omezení v příslušném kloubu s náklonností ke kloubním zatvrdlinám, degenerativním změnám a chybnému postavení kloubu.
Bolesti jsou typické krátkodobým trváním na počátku pohybu, často jsou kombinované se ztuhlostí kloubů. Vystavení chladu vede k zesílení bolestí. Nejčastěji jsou postiženy klouby kyčelní a kolenní - typické je postavení O, méně X, klouby prstů a rukou. U artróz chybějí abnormální nálezy při krevním vyšetření.
Léčba
Počáteční stadia onemocnění jsou doprovázena převážně ponámahovými bolestmi, které se léčí zejména režimovými opatřeními, jimiž chápeme snížení nároků na kloub - omezení nošení těžkých břemen, chůze po nerovném terénu, rovněž sem patří omezení některých aktivit, například práce v kleče či ve dřepu, skoky nebo běh.
Vhodná je obuv s měkkou podrážkou a nízkým podpatkem a včasné použití hole na zdravé straně. Důležitá je redukce váhy, fyzikální léčba, tedy ultrazvuk, magnetoterapie, laser, akupunktura, vodoléčba. Posilování svalů je nezbytné pro udržení rozsahu hybnosti kloubů.
Pohybová léčba se provádí za účelem snížení svalového stahu, odstranění spoušťových bolestivých bodů a posílení oslabených svalů a jejich zapojení do mechanismu chůze. Pokud se nedostaví úspěch, zahajuje se místní léčba pomocí gelů, mastí a analgetik. Při nedostatečném efektu analgetik pak nastupují tzv. nesteroidní antirevmatika - ibuprofen, diklofenak aj.
U středního stupně onemocnění, kdy přetrvává bolest několik dní, doplňujeme léčbu o nesteroidní antirevmatika nebo pokud jejich účinek není adekvátní, provádíme jejich záměnu. Aplikujeme nitrokloubně kortikoidy, jejichž počet by neměl přesahovat 3-4 ročně. Pokud jsou přítomny chronické náplně kloubu, provádí se aplikace radioaktivní látky nitrokloubně k zastavení produkce zánětlivé tekutiny.
V tomto stadiu lze provést artroskopickou operaci, nejčastěji kolenních kloubů, pokud jsou blokády nebo přeskakování v kloubu, kdy lze očekávat zlepšení stavu odstraněním mechanické překážky. Využíváme artroskopii k přesnému stanovení stupně a rozsahu artrotického postižení kloubu.
V tomto stadiu lze doporučit periodickou léčbu pomalu působícími léky na chrupavku, tzv. chondroprotektiva, která mají bohaté zastoupení na našem trhu v různých preparátech s různým složením.
Nástup jejich účinku je většinou opožděný, ale přetrvává 2 až 3 měsíce po jejich vysazení. Doporučujeme 2 série chondroprotektiv do roka - tj. 6 měsíců. Doporučená dávka glukosaminsulfátu je 1500 mg, chondroitinsulfátu 800 mg denně. Další z látek této skupiny je kyselina hyaluronová a její deriváty, tzv. hylany, které se aplikují v injekcích přímo do kloubu.
Proč do kloubu? Protože hyaluronan je součástí synoviální tekutiny, která zaručuje jeho elastoviskozitu. Hovoříme o tzv. viskosuplementaci , která by měla vést ke snížení bolesti a zvětšení rozsahu hybnosti. Doménou těchto injekcí je kolenní kloub, ale dají se aplikovat do kteréhokoli kloubu postiženého artrózou či při poškození chrupavky. Přípravek má vliv pouze na kloub, do něhož byl aplikován, nevyvolává obecný systémový účinek.
Aplikuje se injekčně. Tyto injekční preparáty by se neměly používat, pokud je v kloubu nitrokloubní výpotek. Po injekci se vyvarujte jakékoli namáhavé činnosti, až po několika dnech se vraťte k plné aktivitě. Po injekci se může objevit v ošetřovaném kloubu krátkodobá bolest, otok nebo výpotek.
Pokročilejší stadia onemocnění
U pokročilých forem artrózy, kde jsou již přítomny velké obtíže, klidové bolesti, otoky, náplně, omezení pohybu kloubu nebo tvarové úchylky, doporučujeme nesteroidní antirevmatika v plné dávce, dále analgetika, protetické pomůcky - ortézy, opěrné pomůcky -francouzské hole, berle či chodítka. Zde už je pak zcela jasná indikace k operačnímu řešení - u kolenních kloubů artroskopické ošetření menisků, chrupavek, úpravy osy kloubní osteotomie, částečné či totální náhrady, povrchové náhrady.
Za úspěšnou považujeme tu léčbu, kdy se nám podaří odstranit klidové bolesti, ponámahové bolesti nebo tyto zůstávají v menší míře přítomny, ale nezhoršují kvalitu života. U tohoto onemocnění musíme přijmout určité zhoršování, protože ho nelze kompletně vyléčit. Zdůrazňuje se nutnost komplexní léčby s individuálním přístupem ke každému pacientovi. Současná léčba má jasné cíle: snížení bolesti kloubů se zvýšením či zachováním rozsahu jejich pohyblivosti, zmenšení fyzického omezování pacienta, zabránění dalšímu poškozování postiženého kloubu.
Artróza může postihovat jeden nebo více kloubů, hovoříme o polyartrotickém syndromu. Rozdělujeme ji na fyziologickou - projevy artrózy při stárnutí, tedy úměrné věku, dále na primární (idiopatickou), bez zjistitelné příčiny, sekundární - kde je zjistitelná příčina.
Shrnu-li na závěr možnosti léčby osteoartrózy, pak je v první řadě nefarmakologická , tedy vzdělávání pacienta, pohybová aktivita, fyzikální léčba, použití protetických a opěrných pomůcek, farmakologická - použití analgetik, nesteroidní antirevmatika celkově a lokálně, nitrokloubní aplikace kortikosteroidů, chondroprotektiva celkově a nitrokloubně a poslední v řadě chirurgická - ochrana kloubního povrchu, osteotomie, částečná či totální endoprotéza. Vzhledem k tomu, že naše populace stárne, prodlužuje se délka života a logicky vzrůstá počet pacientů s osteoartrózou.
Bolestivé onemocnění
Osteoartróza je bohužel frekventované onemocnění, postihuje významnou část populace, jedná se o 12 až 15 % populace. Nejvíce zasahuje věkovou kategorii nad 65 let. U seniorů se vyskytuje až u 50 % populace! Onemocnění má progresivní charakter a v neléčené formě vede k omezení hybnosti kloubu.
Nepříjemné bolesti postižených kloubů jsou nezřídka kombinovány s jejich ztuhlostí.
V případě nastupujících příznaků onemocnění se poraďte s odborníkem o formě léčby!
MUDr. Martin Švagr, primář ortopedicko-traumatologického oddělení Oblastní nemocnice Příbram a. s.