Bretaň leží v nejzápadnějším výběžku Francie, je to poloostrov, jehož pobřeží (včetně několika malých ostrůvků) je dlouhé úctyhodných 3500 km. Pokud byste si pobřeží chtěli projet celé, budete potřebovat opravdu hodně dlouhou dovolenou. I při kratší cestě ale určitě stihnete navštívit několik míst, která vás prostě chytnou za srdce. A to v případě citlivějších jedinců doslova - vzhledem ke stále se měnícímu počasí se biozátěž pohybuje jako na houpačce, od stupně 1 do 3. S práškem na bolest hlavy ale počkejte, procházka po plážích, vítr a čerstvý vzduch bývají tím nejlepším lékem na všechny neduhy.
Než se vydáte na cestu
Podzim v Bretani má jednu velkou výhodu, teplota se zde díky Atlantickému oceánu pohybuje v průměru okolo 20 °C. I během léta se teplota v těchto místech málokdy vyšplhá nad 25 °C a v oceánu s průměrnou teplotou okolo 19 °C během celého roku se s velkou pravděpodobností nevykoupete. Co s sebou určitě budete potřebovat, je především kvalitní pláštěnka a vysoké holínky. Obojí v případě nouze koupíte na místě, dobře vybavené supermarkety jsou v každém větším městečku. Všechno potřebné samozřejmě pořídíte i v menších obchodech, které jsou na každém rohu, ale již za nepříliš přátelské „turistické“ ceny. Na deštník klidně zapomeňte, odfoukl by vám ho první bretaňský vánek. Pokud nemluvíte francouzsky, hledání ubytování až na místě nebude - ostatně stejně jako v celé Francii - snadné, a tak je lepší zajistit si ho předem přes internet. Ceny nejsou nijak závratné, zvláště pak mimo sezonu zde za pronájem domu zaplatíte méně než za pobyt v české chalupě. Mušle a karamel
Francie svou vlastní produkcí dokáže plně pokrýt spotřebu všech obyvatel. A ti jsou na to také patřičně pyšní. Třeba právě cestou do Bretaně si všimněte, jak maximálně je zde využita půda, pole jsou obdělaná, všude se pasou krávy, ovce, kozy a také koně. Zastavte se v malých farmářských obchůdcích, kde se prodává čerstvé ovoce a zelenina, vejce i tradiční výrobky. A až zakotvíte, navštivte nejbližší informační centrum a požádejte o brožuru (s trochou štěstí ji seženete i v angličtině), která vám bude nepostradatelným průvodcem v dané lokalitě. Najdete v ní mimo jiné informace o konání místních trhů. Na nich nakoupíte stejně jako u nás - lokálně a sezonně, a také draze (zajímavé je, že na trhu lze platit i kreditní kartou). Na trzích se rozhodně vyplatí koupit čerstvé ryby, kraby, krevety a mušle. Pokud nemáte k dispozici kuchyň, tyto dobroty se přímo na trzích také připravují a za rozumnou cenu si je tam můžete dát. Mezi ty nejlepší patří černé slávky, mušle svatého Jakuba a také srdcovky. Ty si ale můžete, stejně jako místní obyvatelé, při odlivu sami nasbírat v oceánu. Z ryb pak určitě vyzkoušejte platýze, makrelu nebo pražmu. Další bretaňskou vychytávkou je karamel. Zapomeňte na klasickou sladkou cukrovou chuť, kterou se vyznačuje jeho česká verze. Ten francouzský je vyroben ze soli a másla. Připravují se z něj karamelky, krém na mazání crépes nebo nanuk připomínající Magnum. Není to žádná levná záležitost, za malý sáček karamelek zaplatíte 5 eur, ale stojí za to. Pravé francouzské crépes se „slaným“ karamelem ostatně můžete ochutnat i v Praze, stačí zajít vždy v pátek na farmářské trhy na náměstí Jiřího z Poděbrad nebo v sobotu na Náplavku.
Konec pevniny
Místu, kde se na nejzápadnějším okraji Bretaně francouzská pevnina noří do Atlantiku, se říká Finistére. Jsou zde rybářské vesnice, čarovné pláže, romantické osamělé majáky, ale také obchodní město Morlaix. Tomu dominuje 58 metrů vysoký viadukt z 19. století, kromě něj určitě stojí za vidění kostel Église St-Mélaine a náměstí Place des Otages. Jedním z nejkrásnějších míst je Roscoff, přístavní městečko, kde se můžete za skřehotání racků posadit do některé z mnoha créperies a sledovat, jak se sklízejí chaluhy. Nezapomeňte si nakoupit růžovou cibuli, jež toto město symbolizuje. V období od května do listopadu se zde každou středu od 15.30 konají rybí aukce. Cestou po pobřeží navštivte také Carantec, kde při odlivu narazíte na místní sběrače mušlí, kteří každému zájemci ochotně ukážou, jak z písku dolovat mušle a vodní šneky. A pak si nenechte ujít Trégastel, kde jsou malé ostrůvky s velkými monumenty a růžové pláže.
Město korzárů
Tak se nazývá historické přístavní městečko Saint-Malo. Jeho část je obehnaná původními obrannými hradbami, za nimiž se skrývá jakési město ve městě. Jsou zde velmi staré vysoké domy přiléhající těsně na sebe a tak úzké uličky, že autem tam jen velmi těžko projedete a rozhodně nezaparkujete. Místní přístav je jedním z nejdůležitějších v celé Francii a díky své pirátské historii jde o vyhledávanou turistickou atrakci. Pokud se sem dostanete, určitě stojí za to projít se po hradbách a prohlédnout si sochu zdejšího rodáka, námořního kapitána Jacquesa Cartiera. S jeho jménem se v Saint-Malo setkáte často, právě jemu vděčí Francie za kolonizaci Kanady v roce 1535. Ostatně hrdost místních obyvatel je vyhlášená a pravděpodobně zde zaslechnete větu: Ni francais, ni breton, malouin suis (Nejsem Francouz ani Bretonec, jsem ze Saint-Malo). Původním jazykem této oblasti je totiž bretonština, která se stále ještě používá, a budete-li chtít dobře „zapadnout“, pak se naučte tato slova: demad/demat (dobrý den), kenavo (na shledanou) a trugarez (děkuji). Bretonské nápisy měst se uvádějí na ceduli při vjezdu a výjezdu pod francouzským názvem.
Za chutí ústřic
Ze Saint-Malo se vydejte do dalšího přístavního města, do Cancale. V moři kolem něj jsou smaragdově zelené mělčiny a akvamarínové hlubiny. Tyhle atypické barvy způsobily rozdrcené mušle ústřic, jejichž sádky se táhnou několik kilometrů podél pobřeží. V přístavní části Cancale hned vedle majáku na Pointe des Crolles se pořádají malé trhy, kde si můžete vybrat z několika velikostí ústřic, od S (small) až po L (large) v ceně od 4 do 9 eur za asi 6 kusů. Pokud se chystáte ochutnat je poprvé, zvolte si velikost M (medium), nechte si je otevřít a posaďte se na schody. Pak už vám stačí jen dobrá vůle, pár kapek šťávy z citronu a možná bílé víno na zapití. Tak to alespoň dělají Francouzi. V Cancale je dokonce muzeum chovu ústřic. A pokud byste si raději poseděli, pak navštivte venkovskou restauraci s vcelku přijatelnými cenami Au Pied de Cheval, kde se lovem ústřic zabývají už 4 generace. K dostání jsou zde mušle, langusty i plody moře.
Pro filmové fanoušky
Centrum města Dinard ležícího nedaleko Saint-Malo se svou architekturou výrazně liší od ostatních přístavních měst severní Bretaně. Angličané si zde v 19. století postavili svá sídla ve stylu Belle Époque. Na plážích jsou modrobílé pruhované stany, příjemné pobřežní promenády a také socha Alfreda Hitchcocka s párkem racků. Legendární režisér totiž do Dinardu velice rád jezdil. Právě odsud pochází slavná plážová scéna z hororu Ptáci a říká se, že uhrančivý gotický dům tyčící se na vrcholu útesu byl předlohou pro ten, který známe z filmu Psycho. Na počátku října se v Dinardu koná filmový festival du Film Britannique, který se věnuje vztahům mezi lidmi - jak z francouzského, tak anglického břehu kanálu La Manche. Oceněni jsou zde nejlepší britské filmy z posledního roku.
Pokud chcete poznat Bretaň takovou, jaká opravdu je, se vší barevnou parádou, typickou vůní po mušlích a trochou nacionalismu, pak se vydejte autem po pobřeží. Navštivte malá městečka, vesnice a přístavy. A hlavně mluvte s místními - budete překvapeni, jak jsou v osobním kontaktu milí a přátelští.
O autorovi| (převzato z časopisu Moje psychologie 10/2012) ; Text a foto: Jana Vašáková
Přístavní město Roscoff charakterizuje zvláštní věž, pašeráctví a oblíbená růžová cibule
Růžové pláže v Trégastelu zdobí kamenné monumenty
Čerstvé mušle koupíte doslova na každém rohu
Saint-Malo je obehnané hradbami, které navrhl vojenský architekl Vauban