Oxted -
Toto zjištění přichází v době, kdy bohužel není stále častější výskyt melanomu doprovázen odpovídajícím pokrokem v léčebných postupech pokročilých stádií této choroby.
Podle názoru expertů může být tento objev mezníkem v porozumění buněčnému množení. Bude to možná také krok k méně toxickým formám léčby, které budou zacílené pouze na rakovinné buňky, aniž by zasahovaly do buněk zdravých.
Experiment provedl výzkumný tým z Marie Curie Research Institute v Oxtedu.
Colin Goding, Ph.D., molekulární a buněčný biolog, jenž výzkumný tým vedl, to vysvětluje: „Sledovali jsme gen, pojmenovaný Tbx2, který je při výskytu melanomu nebo i jiných forem rakoviny nadměrně aktivní.
Chtěli jsme přesně zjistit, jakou roli zde hraje. Ukázalo se, že Tbx2 je spojen s mechanismem, který zamezuje vzniku senescence u buňky. Překvapením pro nás bylo, že po inhibování Tbx2 v buňkách melanomu u nich k senescenci došlo a jejich dělení ustalo.“
|
ZDROJ:www.dermatologytimes.com |
„Z technických důvodů nebude zřejmě správným způsobem léčby přímá deaktivace Tbx2. Výsledky nám spíše naznačují, že přirozené mechanismy působící proti rakovině nebyly zcela zničeny – pouze se zastavily. V dlouhodobém horizontu chceme hledat léky které proces senescence reaktivují.“ dodává Dr. Goding.
Budoucí výzkum
Vědci doposud vycházeli z přesvědčení, že mechanismus senescence byl u rakovinných buněk definitivně ztracen. Ve výzkumu, publikovaném nedávno v Cancer Research, ale tým Dr. Godinga prokázal, že 1) mechanismus senescence může být znovu spuštěn 2) Tbx2 hraje při jeho zablokování klíčovou roli.
Konkrétně bylo zjištěno, že deaktivováním molekul Tbx2 bylo dosaženo senescence u melanomových buněk CDKN2A-null B16 a vytlačení deacetylas histonu 1 (HDAC1) z p21 promoteru. To potvrzuje výsledky předchozího výzkumu, kdy bylo zjištěno narušení funkce HDAC v rakovinných buňkách a následná nepatřičná genová exprese a absence kontroly (checkpoint) při dělení buňky.
Kromě definování molekulárních mechanismů potlačení transkripce díky Tbx2 zjistil tým také spojitost mezi HDAC a T-box faktorydvěma skupinami proteinů, podílejícími se na ztrátě kontroly při buněčném cyklu. Jiné studie ukázaly, že inhibování aktivity HDAC může zastavit růst buňky a vyvolat diferenciaci a apoptózu.
„Vědci již dnes považují HDAC inhibitory za prostředky proti rakovině,“ sdělil Dr. Goding Dermatology Times, „je ale obtížné dosáhnout efektivní koncentrace. Možná existují i lepší způsoby inhibice na malomolekulární úrovni.“
Další krok
Dr. Goding se výzkumu rakoviny věnuje již 16 let a 3 roky se zaměřuje také na senescenci. Prohlašuje, že dalším úkolem bude zjistit, zda je možné výsledky tohoto výzkumu aplikovat také na jiné buněčné linie.
„Máme v úmyslu použít shodné postupy při zkoumání co nejvíce typů rakoviny, nejdříve v laboratoři a potom na zvířecích modelech. Později bude možné zahájit práci na vytvoření exaktních mechanismů vývoje malomolekulárních léčiv.“
Pokud se tento směr bádání ukáže jako správný, odhaduje Dr. Goding, že léky vyvolávající senescenci budou dostupné v dermatologických ordinacích nejdříve za 10 let.
Robert Goš a Michal Janků, www.Zdravi.Euro.cz
autoři jsou externími spolupracovníky redakce