Pětašedesátiletý Kreup Khoen opatrně dosedá na židli v ordinaci zdravotnického centra v provincii Takeo v Kambodži. Bolí ho záda. Tak moc, že sedl s řidičem na motorku a hodinu sem jel. Lékaři podává jakousi kartu se svou fotografií. „To je dokument, kterým se prokazují chudí. Vládní úředníci přidělují tyhle karty na základě podrobného průzkumu v domácnosti a dotazníku. Jejich majitelé pak mají možnost nechat se ošetřit zdarma,“ vysvětluje lékař Chhe Soukheng. „Ošetříme každého, kdo sem přijde, bez ohledu na jeho finanční situaci. S průkazem, který dokládá chudobu domácnosti, sem chodí 3 až 7 lidí denně. Nejčastěji léčíme chřipky, průjmy a respirační choroby, hlavně staré lidi a děti,“ dodává. „Jsem tu dnes poprvé. Předtím jsem s problémy chodil do soukromých klinik. Ošetření ale bylo moc drahé, tak jsem tam někdy nešel vůbec,“ říká Kreup Khoen. Pro něj je finančně náročná i cesta z jeho vesnice sem, do zdravotnického centra.
Lékařskou péči za ty, kteří si ji nemůžou dovolit, platí ve dvou distriktech provincie Takeo i společnost Člověk v tísni. Spojila se s místní neziskovou organizací Buddhism for Health, která zakládá tzv. health equity funds, fondy pro nejchudší obyvatele komunit. Na každé zdravotnické centrum v oblasti připadá pagoda, buddhistický chrám, ve kterém žijí mniši. Ti při modlitbách, náboženských festivalech, denních pochůzkách i dalších akcích vybírají peníze do zmíněných fondů. „Nejčastěji přispívají lidé z přilehlých vesnic, ale i ti, kteří se za prací přestěhovali třeba do hlavního města. Cítí potřebu pomáhat si vzájemně. Za posledních 14 měsíců jsme u nás vybrali na 1000 dolarů,“ pochvaluje si mladý mnich v tradičním oranžovém hábitu Um Vutha z pagody Damray Yok Teuk.
Přijdu, když to bude potřeba
Přispět do fondů může kdokoli, třeba tak, že vloží drobné do kasičky v pagodě. Peníze na zdravotní péči chudých vybírají také studenti od 5. třídy z jedné školy ve městě Takeo. Částky jsou sice malé, ale jde spíše o osvětu. Jiné pagody například rozesílají dopisy, kde místní vyzývají, aby pomohli nějakou sumou. „To pak něco přidá skoro každá domácnost. Naštěstí jsou lidé zvyklí přispívat na chod pagody do kasiček přímo v chrámu. Část těch peněz pak dáváme na zdravotnictví,“ vysvětluje Um Vutha. Taková pomoc v Kambodži stojí na tradici obdarovávání buddhistických chrámů věřícími. Pagody pak pečují v komunitě o sirotky, staré, slabé a nemocné lidi.
Mniši za podpory České republiky pomohli nedávno i třicetileté Chhoern Vannak. Je matka tří dětí, nejmladší dceři je 2 a půl měsíce. „Manžel před měsícem zemřel. Žiji u bratra, protože můj dům spadl,“ ukazuje Vannak na hromadu dřeva a palmových listů na zahradě. „Příspěvky jsem zatím využila jen jednou, na očkování své nejmladší dcery. Na to bych rozhodně neměla peníze,“ svěřuje se potichu žena a zvedá miminko z houpací sítě. Fond pro chudé jí možná přijde vhod i v budoucnu, i když jsou ona i děti zdravé. „Od té doby, co mám průkaz a můžu se ve státních zdravotnických centrech nechat léčit zdarma, tak určitě přijdu, pokud to bude potřeba. Kdybych si péči měla platit sama, budu se muset zadlužit,“ dodává Vannak. V tuto chvíli vůbec neví, co s ní bude. Kde bude bydlet, jak si vydělá peníze, zda bude mít na to, aby děti poslala do školy.
Z fondů je možné chudým platit kromě ošetření a očkování i léky nebo porody. Výše úhrady není stanovená. Náročnější, tedy i dražší, zákroky provádí lékaři z referenčních nemocnic, nikoli podporovaná zdravotnická centra na vesnicích. „Podle očekávání přijde v budoucnu do zdravotnických center mnohem více pacientů, kterým je potřeba péči uhradit. Informace o fondech se rychle šíří. Podle našich průzkumů by potenciálních zájemců z řad chudých mohlo být ve vybraných oblastech přes 20 tisíc,“ vysvětluje Djihan Skinner, projektová manažerka společnosti Člověk v tísni. Přijdou i pacienti, kteří by se jinak nenechali ošetřit, aby neutráceli. Jedním z nich by byl i pětašedesátiletý Kreup Khoen nebo Chhoern Vannak s novorozenou dcerkou.
Zdravotnictví v troskách
To, že pacienti nemají peníze na platbu za ošetření, je jen jedna část problému. Kambodžský zdravotní systém zcela zničil ultralevicový režim Rudých Khmérů v 70. letech minulého století. Zdravotnická centra ve vesnicích stále doplácí na toto dědictví. Chybí tu nejen základní materiál, jako jsou rukavice, injekční jehly a prostředky ke sterilizaci, ale především zkušení zdravotníci. Vůdce Pol Pot, jeden z nejkrutějších diktátorů světa, nechal zavraždit více než dva miliony lidí. V prvních liniích šla na popravu kambodžská inteligence, tedy také lékaři a další zdravotnický personál. „V zemi se teprve rodí nové generace odborníků. Na naší škole v tuto chvíli studuje 881 žáků. Někteří skončí po roce studia, jiní po třech,“ říká Chun Samnang, ředitel střední školy pro zdravotní sestry a bratry a porodní asistentky v Kampotu. Školství reagovalo na poptávku – kvůli nedostatku zdravotníků vláda zavedla také zkrácený roční program. V mnoha vesnických zdravotnických centrech proto rodí porodní asistentky, které nemají dostatek znalostí ani praxe.
„A to má své důsledky,“ upozorňuje Djihan Skinner ze společnosti Člověk v tísni, „v Kambodži umírá třicetkrát víc matek u porodu než v České republice. Situace se zlepšuje, přesto místní zdravotní systém čeká ještě dlouhá cesta,“ dodává.
O autorovi| Tereza Hronová, Člověk v tísni (tereza.hronova@clovekvtisni.cz)