MUDr. Michaela Jírová, prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc.
Univerzita Karlova v Praze, 3. LF a FNKV, Dermatovenerologická klinika
Obr. 1 – Gingivostomatitis herpetica
Obr. 2 – Eczema herpeticatum
Klíčová slova
Herpesvirus hominis typ I a II • virus varicella-zoster • herpes zoster
Kožní a slizniční onemocnění, jejichž původci jsou herpetické viry, patří mezi jedna z nejčastějších kožních onemocnění.
Z hlediska lidské patologie mají význam zejména viry herpes simplex typu 1 a 2 a virus varicella-zoster. K průniku virové nákazy do lidského organismu může dojít přímou inokulací (např. herpes simplex), šířením z vnitřního ložiska (např. u herpes zoster reaktivací latentní infekce v periferních nervech) nebo systémovou infekcí během virémie (např. varicella).
Co se týká recidivujících infekcí, je důležité, že viry po proběhlém onemocnění zůstávají v latentním stavu v lidském hostiteli po celý jeho život a mohou se aktivovat při snížené obranyschopnosti hostitele, zvláště při poklesu buněčné imunity. V případě, že dojde k nákaze novorozence nebo imunodeficientního jedince, může mít onemocnění průběh velmi těžký až smrtelný.
Kožní nemoci, které jsou vyvolány herpetickými viry, můžeme rozdělit do dvou podskupin:
onemocnění vyvolaná virem herpes simplex typu 1 a 2,
onemocnění vyvolaná virem varicella- -zoster.
Onemocnění vyvolaná virem
herpes simplex typu 1 a 2
Herpes simplex patří mezi nejrozšířenější virová kožní a slizniční onemocnění. V některých případech může vyvolat postižení centrálního nervového systému (např. meningoencefalitida) a jiných vnitřních orgánů (např. keratitida, hepatitida). U novorozenců může vést k letálně probíhající herpetické sepsi, u starších dětí až k těžké herpetické infekci pod klinickým obrazem gingivostomatitis herpetica (Obr. 1). Pro dospělé osoby je charakteristický recidivující průběh herpes simplex.
K prvnímu kontaktu s virem herpes simplex většinou dochází v dětském věku mezi prvním až pátým rokem bez klinických příznaků onemocnění.
Etiologie
Původcem onemocnění je Herpesvirus hominis typu I a II (HSV). Jedná se o DNA virus a spolu s virem varicella-zosteru, virem Epsteina-Barrové a cytomegalovirem patří do skupiny virů čeledi Herpes viridae. Měří v průměru 90–150 nm.
Můžeme rozlišovat dva typy tohoto viru: typ 1 (HSV-1) a typ 2 (HSV-2). Typ 1 postihuje hlavně kůži a sliznici dutiny ústní. Projevy infekce HSV-2 se lokalizují především v oblasti anogenitální. Přesné rozlišení obou typů virů podle klinické lokalizace však není možné. Místa postižení obou typů se postupně směšují, zejména v případě lokalizace anogenitální, kde původcem virového postižení mohou být oba typy herpesviru.
Přenos
K přenosu virové infekce dochází většinou přímým kontaktem z člověka na člověka. Velké množství viru obsahují hlavně sekrety osob se zjevnou herpetickou infekcí. Zdrojem mohou být ale i asymptomatičtí nositelé viru. K přenosu HSV-1 dochází zejména ústními sekrety (sliny). HSV-2 se přenáší hlavně při pohlavním styku. Se způsobem přenosu původce herpetického viru souvisí i věkový výskyt nákazy. K primárním infekcím HSV-1 dochází u malých dětí před pátým rokem života, zatímco výskyt infekce HSV-2 stoupá mezi 14.–29. rokem života, což souvisí se sexuální aktivitou. Přenos HSV typu 1 a 2 je možný slinami a jinými sekrety i na ošetřující personál při manipulaci v ústech pacienta (např. stomatologové), při intubaci a u ně kterých endoskopických vyšetření.
Patogeneze
Druh klinické manifestace virové infekce závisí na imunitním stavu jedince. Po nákaze HSV dochází k tvorbě specifických protilátek. I když je jich v organismu značné množství, virus v organismu perzistuje v latentní formě v buňkách senzitivních ganglií a po aktivaci vlivem různých provokačních faktorů (chřipka, stres, opalování atd.) může vyvolávat recidivy. Protilátky proti HSV se vyskytují v krevním séru u více než 50 % populace.
Klinický obraz
Rozlišujeme projevy primární a sekundární infekce HSV typu 1 a 2.
Mezi primární infekce HSV patří:
Gingivostomatitis herpetica (stomatitis aphthosa)
Aphthoid Pospischill-Feyrter
Vulvovaginitis herpetica
Meningoencephalitis herpetica
Herpetická sepse u novorozenců
Eczema herpeticatum
Keratoconjunctivitis herpetica
Primární herpes simplex s velmi těžkým průběhem
Mezi sekundární infekce HSV patří:
Herpes simplex recidivans
Herpes genitalis recidivans
Eczema herpeticatum
Keratoconjuctivitis herpetica recidivans
Primární infekce virem herpes simplex
Gingivostomatitis herpetica (stomatitis aphthosa) (Obr. 1)
Jedná se o častou primární infekci HSV sliznice dutiny ústní u dětí do pěti let věku, která bývá často provázena celkovými příznaky. Šíří se hlavně v dětských kolektivech kapénkovou nákazou nebo bezprostředním kontaktem. Vzácněji bývají postiženi novorozenci nebo adolescenti.
Po inkubační době 2–7 dnů se rozvíjí akutní horečnatý stav s typickými změnami na sliznici dutiny ústní. K celkovým příznakům patří febrilie, schvácenost, průjmy, zvracení, bolesti v krku. Postupně dochází k silně bolestivému, zánětlivému zduření sliznice dutiny ústní s tvorbou mnohočetných drobných vezikul, které praskají a vznikají eroze, které připomínají afty. Většinou nacházíme i gingivitidu se sklonem ke krvácení z dásní. Regionální lymfatické uzliny jsou bolestivé a zvětšené. Onemocnění má rychlý průběh. Často dochází ke zhojení do 7–10 dnů bez následků. Krční adenopatie může přetrvávat i několik týdnů. Prognóza onemocnění je dobrá, vzácně dochází u jedinců s poruchou imunitního systému ke vzniku herpetické meningoencefalitidy.
Terapie je symptomatická. Pouze v těžkých případech se podávají celkově viro statika (acyklovir) a v případě sekundární bakteriální infekce antibiotika podle citlivosti. Lokálně se dutina ústní vyplachuje antiseptickými prostředky.
Aphthoid Pospischill-Feyrter
Jde o vzácné virové onemocnění, které probíhá pod obrazem herpetické gingivostomatitidy s velmi těžkými klinickými projevy. Postihuje většinou děti oslabené jinou infekční nemocí (např. spalničky).
Pro klinický obraz infekce jsou typické herpetické projevy na sliznici dutiny ústní pod obrazem gingivostomatitis herpetica, sliznici genitálu a okolní kůži. Na postižených místech dochází k výsevu drobných vezikul, které mají sklon k impetiginizaci a rozšiřování. Prognóza onemocnění je vážná.
Léčba je stejná jako u gingivostomatitis herpetica.
Vulvovaginitis herpetica
Jedná se o primární infekci virem herpes simplex. Projevy jsou většinou doprovázeny alterací celkového stavu (febrilie, malátnost, vomitus). Vulva je zánětlivě zarudlá a edematózně prosáklá. Postupně dochází ke vzniku vezikul, nejprve s čirým, později zkaleným obsahem. Po prasknutí krytby puchýřů vznikají eroze a krusty, které se do 8–12 dnů hojí bez jizevnatých změn. Kožní projevy jsou doprovázené silnou bolestivostí a palčivostí.
Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit ostatní ulcerózní afekce na genitálu, zejména venerického původu (ulcus durum).
Léčba této virové infekce je celková. Podávají se virostatika (acyklovir, valacyklovir), analgetika a antiflogistika, při bakteriální sekundární infekci antibiotika. Lokálně se aplikují antiseptické koupele a krémy.
Meningoencephalitis herpetica
Původcem tohoto postižení mohou být oba typy viru herpes simplex. Může se jednat o primární i sekundární infekci.
V popředí klinického obrazu je alterace celkového stavu (febrilie, příznaky neurologické z postižení temporálního a frontálního laloku s halucinacemi, křečemi a v 50 % případů s hemiparézou). Léčba je nutná za hospitalizace na neurologickém oddělení.
Herpetická sepse u novorozenců
Herpetická sepse je velmi těžká forma herpetického onemocnění po primárním kontaktu s HSV. Vyskytuje se jen u novorozenců, zejména předčasně narozených. Zdrojem nákazy je matka s vulvovaginální herpetickou infekcí. K přenosu viru dochází během porodu při průchodu porodním kanálem.
Zhruba polovina postižených novorozenců má herpetické kožní eflorescence stejné jako u dospělých jedinců. U 75 % infikovaných probíhá infekce pod těžkým klinickým obrazem s alterací celkového stavu (febrilie, hypotermie, letargie, nechutenství, vomitus). Po inkubační době 2–6 dnů se virus herpes simplex manifestuje jako gingivostomatitis herpetica nebo keratoconjunctivitis herpetica. Postupně dochází k diseminaci virové infekce. Objevuje se postižení jater, sleziny, ikterus, poruchy centrálního nervového systému.
Prognóza tohoto onemocnění je velmi špatná. Zhruba 60 % novorozenců umírá. 75 % těchto infekcí je vyvoláno HSV typu 2, zbytek typem 1.
Vzhledem k vysoké infekčnosti (40–60 %) je důležitá profylaxe u matek s prokázanou herpetickou vulvovaginitidou v období po 32. týdnu gravidity. Výskyt herpetických eflorescencí v době porodu je indikací k provedení císařského řezu.
Léčba herpetické sepse u novorozenců je celková. Podávají se i.v. virostatika (acyklovir) a specifické imunoglobuliny. Velmi důležitá je již výše zmíněná profylaxe. Lokální terapie je stejná jako u gingivostomatitis herpetica.
Eczema herpeticatum (Obr. 2)
Jedná se o generalizovanou infekci virem herpes simplex u imunitně oslabených osob (atopický ekzém, morbus Darier), u osob dlouhodobě léčenými kortikoidy a imunosupresívy.
Eczema herpeticatum můžeme zařadit do skupiny primárních i sekundárních infekcí HSV. Sekundární infekce začíná stejně jako primoinfekce, ale její průběh je kratší a lehčí. Vyvíjí se jak u dětí, tak u dospělých po kontaktu s osobami infikovanými HSV nebo autoinokulací z vlastního ložiska herpes simplex do ložiska ekzému.
Po inkubační době 2–7 dnů dochází k výsevu drobných vezikul. Kožní projevy jsou doprovázené alterací celkového stavu (bolesti hlavy, febrilie kolem 40 °C, malátnost). Obsah puchýřů se kalí, dochází k popraskání jejich krytby a vzniku hemoragických erozí. Typickým místem predilekce je obličej a krk s přechodem na paže a trup. Onemocnění může být komplikováno bronchopneumonií a meningoencefalitidou.
V rámci diferenciální diagnózy je nutné odlišit během očkování proti variole eczema vaccinatum.
Terapie je celková. Absolutní indikací je v těchto případech nasazení virostatika (acyklovir). Acyklovir (Zovirax, Herpesin) podáváme v i. v. infúzi v dávce 5 mg/kg každých 8 hodin po dobu 5 dnů a déle. Při bakteriální superinfekci se celkově podávají antibiotika (erytromycin). Během léčby jsou nutné pravidelné kontroly biochemických hodnot. Lokálně se aplikují antiseptická a antibiotická externa.
Keratoconjunctivitis herpetica
Onemocnění se projevuje jednostranným zánětem oční spojivky s regionální lymfadenopatií, event. i blefaritidou. Na okraji očních víček jsou patrné drobné vezikuly. Typická je fotofobie, edém očních víček. Nutné jsou pravidelné konzultace s oftalmologem.
Sekundární infekce virem herpes simplex
Herpes simplex recidivans (Obr. 3)
Jde o nejčastější manifestaci sekundární infekce HSV. Po primární infekci zůstává většina lidí bez následků, u zbylých jedinců dochází k různě častým recidivám herpetických projevů. Prvním kožním projevům často předcházejí provokační momenty (chřipka, opalování, stresové situace atd.). Možná je i reinfekce HSV – např. u herpes genitalis.
Po krátké inkubační době, která trvá 2 až 5 dnů, dochází na příslušném kožním segmentu k zarudnutí, prosáknutí a k výsevu skupinovitě uspořádaných vezikul s čirým obsahem. Výsevu kožních projevů většinou předcházejí prodromální příznaky (pálení, svědění, pocit napětí, bolestivost). Obsah puchýřů se během několika dnů zakalí, vezikuly praskají a vznikají polycyklické eroze, které zasychají do krust. K odhojení kožních změn dochází během 10–14 dnů. Po odloučení krust nevznikají jizvy. Regionální lymfatické uzliny mohou být zduřelé a bolestivé. Může dojít i k sekundární bakteriální infekci projevů (Staphylococcus aureus, streptokoky) – herpes impetiginisatus.
Nejčastějším místem lokalizace herpetické infekce jsou rty nebo okolní kožní partie (herpes simplex labialis). Z ostatních lokalizací bývá často postižena krajina gluteální (herpes glutealis). Zvláštní lokalitou je oblast genitální. Při masívním postižení je u žen celá vulva prosáklá, pokrytá mnohočetnými vezikulami. Projevy jsou doprovázené silnou bolestivostí. U mužů je místem nejčastějšího výskytu oblast sulcus coronarius, glans a preputium (Obr. 4).
Diagnóza onemocnění je dána klinickým obrazem. U nejasných diagnóz je možný elektronoptický průkaz viru, event. průkaz specifických protilátek v séru pacienta.
Terapie je především symptomatická. Lokálně se používají adstringentní externa, antiseptické pasty, tekutý pudr, při sekundární infekci antibiotické masti. V případě zachycení prodromálního stadia jsou vhodná lokální virostatika (acyklovir). Při recidivujících a těžkých formách manifestace herpetické infekce a u imunosuprimovaných pacientů se doporučuje perorální podání virostatik (acyklovir, valacyklovir). V poslední době se uvažuje o profylaktickém podávání celkových virostatik, zejména v případech často recidivujících herpetických infekcí (6–12krát za rok).
Erythema exsudativum multiforme u herpes simplex recidivans
U některých pacientů s herpes simplex recidivans může dojít 5–14 dnů po herpetické infekci, nejčastěji v případě herpes simplex labialis, k rozvoji erythema exsudativum multiforme. Kožní změny jsou lokalizovány na hřbetech rukou, bércích a nohou, vzácněji na trupu. Onemocnění bývá doprovázeno febriliemi a alterací celkového stavu. Možné je i postižení sliznic dutiny ústní, genitální a konjunktiv.
Onemocnění vyvolaná virem varicella-zoster
Plané neštovice (varicella) a pásový opar (herpes zoster) vyvolává stejný virus Herpesvirus varicella-zoster. Tento virus má průměr 150–200 nm a lze ho přímo zobrazit ve světelném nebo ještě lépe v elektronovém mikroskopu. Ve svém genomu obsahuje virus DNA. Izolovaný původce varicelly a pásového oparu je strukturálně i biologicky identický. Tím se vysvětluje výskyt infekce herpes zoster u dospělého člověka při kontaktu s dítětem s planými neštovicemi a naopak. Varicella vzniká většinou po primární infekci virem. Po uzdravení přetrvává virus varicelly-zosteru v latentním stavu v senzitivních gangliích. Reaktivací viru dochází ke vzniku pásového oparu, kdy jsou kožní projevy lokalizované v oblasti kůže inervované z infikovaného ganglia. Příčiny aktivace latentní infekce nejsou dosud zcela jasné. Známé jsou některé provokační momenty: dlouhodobá terapie kortikoidy, imunosupresívní léčba, oslabená imunita u pacientů s nádorovým onemocněním a hemoblastóz (morbus Hodgkin, leukémie, maligní lymfomy), u osob infikovaných virem HIV, u nemocných s diabetes mellitus atd.
Zdrojem nákazy je většinou nemocný s planými neštovicemi (varicella), vzácněji s pásovým oparem (herpes zoster). Virus se přenáší buď přímo vzdušnou cestou, nebo vzácněji nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů. Pacient je nakažlivý od posledního dne inkubace až do vzniku krust. Nakažlivost varicelly je velká, větší než u pásového oparu, a při výskytu tohoto onemocnění v rodině činí až 90 %.
Exantém je v histologickém obraze charakterizován balónovitou degenerací bu něk a intercelulárním edémem epidermis. Nacházíme mnohojaderné buňky s intranukleárními eozinofilními inkluzemi. Při generalizaci infekce může dojít ke vzniku nekrotických ložisek v játrech, plicích a slezině. V případě infekce herpes zoster při plně rozvinutém klinickém obraze je v postižených gangliích lymfocytární zánětlivá infiltrace s nekrózami nervových buněk a vláken.
Varicella
Varicellu od varioly odlišil již v roce 1802 Heberden a vzájemný vztah mezi varicellou a herpes zoster popsal jako první v roce 1892 maďarský lékař Bokay. Izolace viru z tekutiny puchýře na tkáňových kulturách se podařila Wellerovi a spolupracovníkům v roce 1953.
Definice: jedná se o primární infekci nechráněných osob virem varicella-zoster, která je charakterizovaná výsevem vezikul na zarudlé spodině kůže a sliznic.
Výskyt: k prvnímu výskytu infekce dochází u dětí předškolního nebo mladšího školního věku hlavně v zimě nebo na jaře. Vzácně může onemocnění postihnout i dospělé osoby. Potom má infekce těžší průběh se silnými bolestmi hlavy, febriliemi a vomitem.
Přenos: k přenosu dochází vzdušnou cestou. Vstupní branou infekce jsou horní cesty dýchací. Onemocnění navozuje dlouhodobou imunitu a opakovaný výskyt se pozoruje jen zcela výjimečně u osob se sníženou imunitou.
Inkubace: inkubační doba varicelly je nejčastěji 14 dnů, u osob s poruchou imunity je kratší, u postižených osob s pasívní imunizací je inkubační doba prodloužena.
Klinický obraz: na kůži celého integumenta, zejména na hlavě a trupu, dochází k výsevu červených makulózních eflorescencí, které se během několika hodin mění v papuly a vezikuly s čirým obsahem a s červeným ohraničujícím lemem. Nové eflorescence se vysévají po dobu dalších 2 až 4 dnů. Starší puchýře se zakalují a mění se v pustuly, které zasychají v krusty. Počet puchýřů je různý. Eflorescence vznikají i na sliznici dutiny ústní. Dochází k rozvoji malých, roztroušených erozí, žlutě povleklých a ohraničených červenavým lemem. Vezikuly se mohou objevit i na sliznici genitální, na konjunktivách a v hrtanu.
Průběh: u zdravých dětí onemocnění probíhá bez větší alterace celkového stavu. Velmi těžký průběh má varicella u jedinců s poruchou imunitního systému. Může dojít k rozsáhlému postižení kůže a sliznic s orgánovými komplikacemi (postižení plic, jater i mozku). Sekundární infekce může vyvolat impetiginizaci ložisek. Z celkových komplikací jsou nejčastější nervové poruchy (encefalitida, myelitida, polyradikuloneuritida), pneumonie, nefritida, otitida nebo anikterická hepatitida.
Varicella u gravidních: onemocnění virem varicella-zoster v prvním trimestru gravidity může vzácně vést k vrozeným vadám končetin, očí, lebky, mozku a k rozsáhlým jizev natým změnám na kůži. Při onemocnění matky v posledních týdnech těhotenství může dojít k transplacentární infekci plodu (cca 25 %). Průběh onemocnění neonatální varicellou záleží na době, kdy došlo ke vzniku exantému u matky. Onemocní-li matka více než 5 dnů před porodem, dojde k transplacentárnímu přenosu varicellových protilátek a onemocnění novorozence má lehčí průběh. Pokud k nákaze dojde v posledních 5 dnech před porodem, je průběh onemocnění u novorozence těžší a může dojít k postižení vnitřních orgánů.
Diferenciální diagnóza: strophulus infantum, variola vera, herpes zoster generalisatus.
Terapie: u lehčích případů onemocnění postačuje lokální léčba, která zahrnuje aplikaci tekutého pudru a antiseptických extern. Tyto prostředky urychlují zasychání projevů, tlumí svědění a brání sekundární bakteriální infekci. Při sekundární impetiginizaci se podávají antibiotika. Svědění se tlumí antihistaminiky.
U závažnějších případů je indikována celková virostatická terapie acyklovirem (Zovirax, Herpesin), který brání replikaci viru v infikované buňce.
Herpes zoster (Obr. 5)
Definice: jedná se o infekci virem varicella-zoster, která se projevuje výsevem silně bolestivých, skupinově uspořádaných ve zikul na zarudlé spodině, postihujících unilaterálně jeden nebo více kožních nervových segmentů.
Inkubace: inkubační doba u pásového oparu činí kolem 7 až 14 dnů.
Výskyt: herpes zoster se může vyskytnout v každém životním období. V mládí je vzácný, s přibývajícím věkem je jeho výskyt častější. Nejčastěji se manifestuje mezi 60. až 70. rokem života.
Patogeneze: herpes zoster vzniká buď reaktivací viru, který se nacházel v latentním stavu v senzitivních gangliích, nebo reinfekcí částečně imunizovaného organismu.
Klinický obraz: infekční postižení herpes zoster začíná zpravidla prodromálními příznaky (malátnost, nechutenství). Poté dochází k rozvoji silných neuralgických bolestí v postižené oblasti. Na příslušných místech mohou bolesti zpočátku před výsevem kožních eflorescencí imitovat renální a žlučníkovou koliku, anginu pectoris, bolesti ischiadické, migrenózní bolesti hlavy atd. Po několika dnech se na příslušném dermatomu na zarudlé spodině tvoří drobné vezikuly s čirým obsahem, unilaterálního uspořádání. Během 2 až 7 dnů se jejich obsah zkalí. Může dojít ke zduření regionálních lymfatických uzlin. Zpravidla do 10 dnů krytba puchýřů popraská a vznikají krusty, které se mohou zhojit bez jizev nebo s povrchními depigmentovanými jizvami. Při těžším průběhu může mít onemocnění až nekrotický průběh a projevy se hojí jizvami s depigmentací a hyperpigmentací. I po úplném zhojení kožních projevů mohou v postiženém segmentu přetrvávat neuralgické bolesti. V případě generalizovaného výsevu herpes zoster, který je znakem poruchy imunitního systému jedince, je nutné vždy hledat příčinu (často hemoblastózy).
Zvláštní formy manifestace:
Herpes zoster ophthalmicus
Herpes zoster II. a III. větve trigeminu
Herpes zoster oticus
Herpes zoster u HIV infikovaných
Herpes zoster ophthalmicus
Jedná se o postižení I. větve trojklanného nervu. Postižená oblast oka a přilehlých lokalit je silně zduřelá, zarudlá s výsevem hemoragických vezikul, jejichž spodina často nekrotizuje. Projevy jsou doprovázené silnými bolestmi a zduřením regionálních lymfatických uzlin. Nebezpečím pro pacienta je možnost postižení rohovky a vznik intersticiální keratitidy. V takovémto případě je nezbytná spolupráce s oftalmologem.
Herpes zoster II. a III. větve trigeminu
Při postižení II. a III. větve trojklanného nervu bývá často unilaterálně postižena sliznice dutiny ústní a jazyka. Pro klinický obraz je typický výsev herpetiformně seskupených aftoidních erozí se zarudlým lemem. Vzácně může dojít k těžké gingivitidě a obrně motorických nervů.
Herpes zoster oticus
Klinické projevy mohou být ohraničeny na zevní ucho (ušní boltec a okolí). V případě postižení vnitřního ucha může dojít až k obrně n. facialis.
Herpes zoster u HIV infikovaných
U osob infikovaných HIV je průběh infekce herpes zoster těžký. K prvním výskytům dochází již v časném věku (mezi 20. až 30. rokem života). Kožní projevy mají většinou hemoragický charakter. Postiženo bývá více segmentů, průběh je zdlouhavější a projevy často recidivují.
Komplikace: jednou z nejobávanějších komplikací je již dříve zmíněné postižení oka (keratitida, iridocyklitida) nebo nervové soustavy (obrna n. facialis, myelitida, meningoencefalitida). Často se vyskytuje bakteriální superinfekce ložisek.
Diagnóza: diagnóza je stanovena na podkladě typického klinického obrazu. V případě potřeby je možné ji ověřit histologickým a virologickým vyšetřením.
Diferenciální diagnóza: erysipelas, herpes simplex, eczema herpeticatum, dermatitis contacta, varicella.
Terapie: terapie infekce herpes zoster je zaměřena virostaticky a zároveň antiflogisticky, analgeticky a protiinfekčně. Můžeme ji rozdělit na vnitřní a zevní.
Vnitřní terapie: cílem nasazené celkové léčby je zabránit diseminaci projevů a prevence postherpetických neuralgií. Vhodná je aplikace virostatik do 72 hodin od prvních příznaků. Podává se zejména tam, kde se očekává těžký průběh infekce (např. postižení rohovky u pacientů s herpes zoster ophthalmicus), dále u pacientů s poruchami imunitního systému a s vážným celkovým onemocněním. Lékem první volby je virostatikum acyklovir (Zovirax, Herpesin) a valacyklovir (Valtrex).
Při terapii acyklovirem se podává preparát perorálně po dobu 7 dnů, ale i déle. Nemocný užívá 5krát denně 2 tablety po 400 mg (= 800 mg účinné látky) po 4 hodinách s 8hodinovou přestávkou v noci. Acyklovir v intravenózní formě je indikován u pacientů s těžkým průběhem herpes zoster, u generalizovaných forem, u herpetické meningoencefalitidy, u postižených osob s vrozeným imunodeficitem nebo sekundárním imunodeficitem, např. v průběhu imunosupresívní (např. po orgánových transplantacích) nebo cytostatické terapie. V posledních letech se podávání intravenózní terapie doporučuje vždy při zahájení virostatické léčby, protože perorálně podaný acyklovir nemá dostatečně velkou biologickou dostupnost. Doporučená dávka je 5 mg/kg v infúzi každých 8 hodin po dobu 5 dnů i déle. U pacientů se sníženou obranyschopností organismu, u pacientů HIV pozitivních nebo u herpetické encefalitidy se doporučuje dávka 10 mg/kg každých 8 hodin po dobu 5 dnů i déle.
U valacykloviru se jedná o ester acykloviru s L-valinem. V organismu se rychle metabolizuje na acyklovir. Podává se perorálně v dávce 1000 mg (= 2 tablety po 500 mg) 3krát denně po dobu 5 dnů.
V těžších případech onemocnění vyvolaného virem varicelly-zosteru a při bakteriální superinfekci herpetických projevů se celkově podávají antibiotika podle citlivosti.
Z ostatních celkově podávaných preparátů se aplikují vysoké dávky vitamínu B a C, analgetika a antiflogistika.
Zevní terapie: léčba začíná již v počátku onemocnění. Aplikují se tekuté pudry s antisepticky působícími látkami (např. Endiaron). Při mokvání obklady (např. sol. Jarisch). Ve fázi tvorby krust a erozí se doporučují antiseptické, event. antibiotické masti. V případě terapie herpes zoster ophthalmicus je nutné, jak bylo výše uvedeno, konzultovat s oftalmologem.
Použitá literatura je k dispozici u autora.
arenberg@mbox.cesnet.cz
Obr. 3 – Herpes simplex
Obr. 4 – Herpes simplex genitalis
Obr. 5 – Herpes zoster
Dále čtěte: Jak se zbavit oparu na rtu a v nose