V irus chřipky byl identifikován v roce 1932, ale chřipkové epidemie zaplavují planetu odpradávna. Nejstarší zmínka o onemocnění se stejnými příznaky pochází z 5. století před naším letopočtem. Při dosud největší pandemii, tzv. španělské chřipce, onemocněla jedna čtvrtina obyvatel světa a zemřelo téměř 50 milionů lidí. Svět zasáhla v letech 1918–1920 a počet mrtvých převyšoval dvojnásobek počtu padlých v první světové válce.
Z celosvětových statistik vyplývá, že v současnosti onemocní závažnou formou chřipky ročně 3–5 milionů lidí a 250–500 tisíc z nich zemře. Ačkoli je chřipka stále ještě velmi často považována za banální a běžné onemocnění, řadí se počtem svých obětí mezi nejsmrtelnější.
Chřipkový virus
Virus je nejjednodušší organismus, který nemá vlastní buňky, takže se množí prostřednictvím jiných buněk. Chřipkový virus vypadá jako kulička se spoustou „tykadélek“ s kulatými konečky. Jde o antigeny, jimiž proniká do vyhlédnuté buňky. Část jich tvoří hemaglutinin (H), díky němuž se virus na buňce zachytí, druhou pak neuraminidáza (N), jež povrch buňky nahlodá a vytvoří vstup.
Po světě kolují tři základní chřipkové viry: A, B a C.
Typ A většinou přivodí těžký průběh onemocnění a vyskytuje se u lidí i u zvířat. Typem B se může nakazit pouze člověk a onemocnění má méně komplikací. Typ C je nejmírnější a vyskytuje se jen u dětí. Podtypy viru se označují vždy písmeny H a N a číslem. Antigenů označených jako H je 16, N je 9. U lidí se vyskytují pouze dva podtypy: H1N1, H3N2. Někdy mohou některé z nich překonat i mezidruhové bariéry a způsobit onemocnění u jiného živočišného druhu (ptačí či prasečí chřipka).
Chřipka, či nachlazení?
Lidé někdy za chřipku považují každé nachlazení projevující se rýmou, kašlem a zvýšenou teplotou. Pro chřipku je však typický náhlý začátek s inkubační dobou 18–24 hodin, kdy teplota prudce vzroste, leckdy až na 41 °C, a dostaví se zimnice, malátnost, nechutenství, bolest kloubů, svalů a hlavy, velká únava.
Až po dvou dnech se může přidat rýma, bolest a pálení v hrdle, suchý dráždivý kašel, který se změní v hlenovitý. První příznaky obvykle během 3–4 dnů vymizí, rýma a kašel za 7–10 dnů. Průběh onemocnění závisí na stavu organismu, schopnostech imunitního systému a na věku.
Někteří lidé jsou komplikacemi spojenými s chřipkou ohroženi více. Mezi rizikové skupiny patří senioři nad 65 let, děti do roku věku a lidé trpící chronickým onemocněním srdce, plic a dýchacího systému.
Léčení projevů chřipky
Léčbu chřipky dělí odborníci na symptomatickou a kauzální; možná by se dalo říct – na léčbu toho, co nás momentálně trápí, nebo toho, co naše trápení způsobilo. Základem symptomatické léčby je především klid na lůžku, dodržování pitného režimu a zvýšení příjmu vitaminu C. Pomáhají také léky, analgetika, které snižují teplotu a mírní bolesti. Mezi nejznámější a nejrozšířenější patří přípravky obsahující kyselinu acetylsalicylovou. Opatrní bychom však měli být, pokud máme nízkou srážlivost krve nebo trpíme například žaludečními vředy. Další možností jsou přípravky obsahující paracetamol, jejichž užívání by měli s lékaři konzultovat lidé s onemocněním jater.
Účinnými jsou i léky na bázi ibuprofenu, které mohou užívat i děti, jistá opatrnost je nutná při onemocnění ledvin. Kašel pomohou zvládnout speciální přípravky, které buď podporují tvorbu hlenu a ředí ho, takže se pacientům lépe odkašlává, nebo dlouhotrvající a vysilující suchý kašel potlačují.
Kauzální léčba umožňuje odstranit příčiny onemocnění. Lékaři k tomu zpravidla používají dvě skupiny antivirotik, která mají schopnost vázat se na virus a blokovat ona „tykadélka“.
Aplikují se však pouze v případech, kdy je chřipka bezpochyby prokázána a předpokládá se její komplikovaný průběh. U lidí, kteří nejsou zatíženi jiným onemocněním a u nichž chřipka probíhá zcela normálně, se antivirotika nepoužívají. Při chřipkovém onemocnění je zcela nevhodná léčba antibiotiky, ta totiž mají smysl pouze při komplikacích, které způsobily bakterie.
Očkování a jiná prevence
Vakcíny proti chřipce se užívají od 30. let minulého století a s postupem doby jsou stále účinnější. Jejich složení je pro výrobce závazné. Očkovací látka obsahuje zástupce podtypů H1N1, H3N2 a virů typu B. Díky tomu může být taková vakcína účinná, ať již nás do postele sklátí chřipka typu A, nebo B.
Světová zdravotnická organizace (WHO) průběžně zjišťuje výskyt aktuálních kmenů, srovnává je s těmi, které se vyskytovaly v předchozím období, a podle mnoha dalších informací je schopna doporučit složení vakcíny pro následující období.
Očkování začne být účinné přibližně po čtrnácti dnech a podstoupit by ho měli především lidé nad 60 let a ti, jejichž imunita je z nějakého důvodu snížena.
Riziko nákazy chřipkou můžeme sami výrazně snížit především tím, že se v době jejího většího výskytu vyhneme kontaktu s virem, to znamená, že se nebudeme pohybovat v místech s velkým množstvím lidí (městská hromadná doprava, kina, divadla, nákupní centra atd.), budeme se teple oblékat, zvýšíme příjem vitaminů, především vitaminu C, a budeme dbát osvědčených rad.