Scénář pro nejhorší případ, který vypracoval německý virologický Ústav Roberta Kocha, je hrozivý. Experti očekávají v dohledné době rozsáhlé rozšíření nemoci. Jen v Německu by onemocnělo asi 20 miliónů lidí, 1,2 miliónu z nich by bylo zároveň postiženo zánětem plic nebo dalšími závažnými komplikacemi, často doprovázejícími tuto chorobu, a 120 000 lidí by zemřelo. O jakém onemocnění je řeč? O „obyčejné“ a často velmi podceňované chřipce.
Dějiny chřipkových pandemií zaznamenaly více mrtvých než největší válečné konflikty a tato hrozba pro lidstvo stále trvá. Podle statistik Světové zdravotnické organizace onemocní každý rok chřipkou téměř desetina populace - půl miliardy lidí. Někteří z nich svůj souboj s nemocí prohrají.
Zrádné viry z říše zvířat
Prapůvodním zdrojem chřipky a prapředkem lidského chřipkového viru jsou pravděpodobně volně žijící stěhovaví vodní ptáci, z nichž byl první chřipkový virus v roce 1905 izolován, aniž se v té době vědělo, že se jedná právě o virus chřipky. Až o padesát let později byl identifikován jako chřipkový virus typu A a zařazen do stejné skupiny virů, které byly v roce 1931 izolovány z prasat a o dva roky později také z lidí. Postupem času byly izolovány další chřipkové viry z říše zvířat. Přenos viru ze zvířete na člověka je výjimečný, ale velmi nebezpečný. Vědci dodnes nevědí, jak k takovému přenosu dochází, ani za jakých okolností může virus vyvolat v lidské populaci pandemii.
Tajemství „Španělské dámy“
Chřipka se vyskytovala pravděpodobně již ve středověku, ovšem věrohodné písemné zprávy, popisující všechny velké epidemie, se datují až od 18. století. Z historie pandemií je pravděpodobně nejznámější španělská chřipka, která řádila na přelomu let 1918 a 1919. Zatímco v první světové válce padlo kolem 15 miliónů lidí, pandemie španělské chřipky si vyžádala 20 (a podle některých odhadů dokonce 40) miliónů obětí. Podle písemných záznamů v té době onemocnělo 500 až 700 miliónů lidí. Počet obětí španělské chřipky dokonce převyšuje počet mrtvých, kteří v Indii za posledních dvacet let podlehli choleře a dalším infekčním onemocněním…
Virus ve vojenské uniformě
Skupina pracovníků několika britských výzkumných center se snažila rozborem různých dokumentů a zpráv z doby první světové války najít pravděpodobné prvotní ohnisko epidemie španělské chřipky. Skutečně se podařilo najít dva významné údaje. V roce 1916 byla zaznamenána epidemie „hnisavé bronchitidy“ v jedné z nemocnic ve velké vojenské základně u Etaples na severu Francie, kde bylo soustředěno přes 100 tisíc vojáků. Počátkem roku 1917 došlo k podobné epidemii v britském vojenském táboře Aldershot Barracks. U tohoto onemocnění byla zaznamenána velmi vysoká úmrtnost - pohybovala se od 20 do 50 procent.
Vrchol pandemie chřipky, které se říkalo „španělská dáma“, nastal s demobilizací vojáků po skončení první světové války a s jejich odjezdem z Evropy do USA a dalších zámořských zemí. Chřipka se s nimi stěhovala po celém světě. „Španělská dáma“ byla tedy s největší pravděpodobností britsko-francouzská a ještě k tomu nosila uniformu. Pandemie španělské chřipky navíc ohrožovala populaci v době, kdy bylo mnoho lidí oslabeno válečným strádáním.
Ve druhé polovině dvacátého století lidstvo zažilo další pandemie. Na přelomu let 1956 a 1957 to byla asijská chřipka, v roce 1968 hongkongská a někteří vědci uvádějí i ruskou v roce 1977.
Nepřítel má mocné zbraně
Jistě to všichni znáte. V jednu chvíli hýříte zdravím a třeba za pouhou hodinu nastane radikální zlom. Roztřese vás zimnice, horečka v krátké době stoupne někam ke čtyřicítce, začnou vás bolet klouby, svaly i hlava. Později se mohou přidat pálení v krku, rýma, suchý kašel, potíže s polykáním. Pokud nepatříte do rizikových skupin, tedy zejména mezi děti, starší věkové kategorie nebo chronicky nemocné, obvykle se do týdne či do čtrnácti dnů uzdravíte.
K onemocnění chřipkou se však mohou přidružit velmi závažné komplikace, například zánět plic, průdušek nebo průdušnice. Postiženy mohou být i jiné orgány - ledviny, srdce i mozek, u dětí se k chřipce často přidruží třeba zánět středního ucha. Obzvlášť nebezpečný, i když nepříliš častý, je Reyův syndrom spojený se selháním jater a encefalitidou. Postihuje převážně děti a třicet procent z nich při této závažné komplikaci zemře.
Pokud neulehnete při prvních příznacích chřipky do postele, velice riskujete. Fyzická i psychická aktivita zhoršuje průběh nemoci, a je-li její příčinou virus se zvýšenou toxicitou, může při neúměrném zatížení organismu dojít i k úmrtí.
Virus typu A přináší pandemie
Původcem chřipky je virus z čeledi orthomyxoviridae známý ve třech epidemiologických typech - A, B a C. Všechny velké epidemie a pandemie byly vyvolány virem typu A. Je to dáno tím, že se obvykle v intervalu deseti až třiceti let objevuje nový subtyp tohoto viru. Tato změna se nazývá antigenní shift. Nové subtypy, proti nimž není lidský organismus doposud imunní, mohou vyvolat pandemie a pravidelně je také vyvolávají. Vynořují se většinou v Číně, odkud se dnes, v době letadel, rychle mohou dostat do všech koutů světa.
Nakazit se chřipkou je přitom velice jednoduché. Viry se šíří z člověka na člověka především kašláním a kýcháním, prostřednictvím kapénkové infekce ve formě slin nebo tekutin z dýchacích cest. Stačí, abyste cestovali autobusem, v němž vám někdo kašle za krk, byli v jedné místnosti s infikovanými kašlajícími, smrkajícími nebo kýchajícími lidmi. Obzvláště tehdy, když kapesník pro ně není samozřejmostí. Pokud nemáte protilátky proti řádícímu chřipkovému kmenu, je pravděpodobné, že do dvou dnů, ale možná již do několika hodin onemocníte. A přibližně na čtyři dny od doby, kdy jste byli infikováni, se stanete i vy dalším šiřitelem nemoci.
Očkování a nedůvěra
Vakcíny proti chřipce jsou dostupné již od konce 30. let 20. století. Přesto je očkování proti této nemoci často považováno za zbytečné. Jednak se každý, kdo chce být chráněn, musí nechat očkovat každý rok, protože chřipkový virus, jak je výše uvedeno, se stále mění, a tudíž se mění i složení vakcíny, jednak očkování není stoprocentně účinné. Jeho účinnost se pohybuje od sedmdesáti do devadesáti procent. Pravděpodobnost onemocnění po vakcinaci je však výrazně nižší. Zejména rizikové skupiny obyvatel by možnosti očkování měly pravidelně využívat.
K epidemickému šíření chřipky přispívají bezohlední lidé, kteří nákazu šíří na pracovištích, v prostředcích hromadné dopravy, v tělocvičnách, saunách, kinech. Když přecházejí chřipku, hazardují se svým zdravím a virovou infekci „úspěšně“ předávají dál.
Katastrofický scénář
Pandemie už tu dlouho nebyla a lze ji očekávat v nejbližší době, shodují se vědci. Mnozí byli přesvědčeni o tom, že přijde už v roce 1998. Nestalo se. Přesto je jisté, že znovu zaútočí a v mnoha vyspělých zemích světa se zpracovávají tzv. katastrofické scénáře.
Hlavní pražský hygienik Vladimír Polanecký podle instrukcí Světové zdravotnické organizace vypracoval Národní pandemický plán pro Českou republiku. Mimo jiné se v něm uvádí:
„Při pandemii chřipky postihující Evropu nebo i další kontinenty, by hygienici spolupracovali s policií, armádou a Českým červeným křížem, kteří by pomáhali při realizaci protiepidemických opatření. Hygienici by organizovali rozdělování léků a návštěvní služby lékařů u pacientů doma. Pokud by nemocnice už neměly místo pro pacienty s komplikacemi, vyklidily by se za přispění armády školky a jesle, které by se přeměnily na dočasné nemocnice. Byla by rovněž zahájena rozsáhlá mediální kampaň, v níž by se vysvětlovalo lidem, že při onemocnění musejí zůstat v posteli, jinak také mohou zemřít.“
Polanecký mimo jiné také uvedl:
„Pandemii čekáme každým rokem, protože přichází ve vlnách. Už v roce 1998 tu měla být. Jsme připraveni, zatím ale nemáme informace, že by se něco objevilo v jihovýchodní Asii, kde vždy nové, takzvané shiftové varianty vznikají.“
Pokud by se objevil zcela nový kmen, proti němuž nikdo nemá ochranné látky, muselo by se začít s očkováním, preventivním podáváním protivirovýchh přípravků, byly by uzavřeny školy, divadla, kina, nemocnice, úřady i domovy důchodců. Podle Polaneckého však není třeba lidi strašit. Katastrofické odhady, které byly zveřejněny v Německu, jsou prý přehnané.
Ovšem v žádném případě by nikdo z nás neměl chřipku podceňovat. Už stovky let prochází lidskými dějinami a může být i nebezpečným zabijákem. Tak jako už mnohokrát v minulosti.
(Podle archivních materiálů, s využitím odborných článků Mgr. Dagmar Lipovské, doc. MUDr. Jiřího Berana, CSc., a dalších statí publikovaných na Internetu, a servisu ČTK)
JITKA ZAJÍČKOVÁ, Severočeské noviny, 20.6.2001