Křesťanství mělo pozitivní vliv na vývoj ošetřovatelství. Negativním faktem v církvi bylo stavění choroby na rovinu božího trestu. Charitativní ošetřovatelství bylo spojeno s křesťanstvím a za prostředek spásy byla považována dobročinnost.
Mnišské řeholní řády sehrávaly v souvislosti s charitativním ošetřovatelstvím na Slovensku nezastupitelnou roli již od 8. století. Dnes působí na Slovensku až 60 řádů, kongregací a společností, z toho je 34 mužských řádů a 23 ženských, které plní své poslání v téměř v půl tisíci klášterů. (Šimončič, 1994, s. 42). V našem příspěvku se věnujeme řeholním řádům zaměřeným především na charitativní činnost.
Řeholní řád Milosrdných bratrů
Řád Milosrdných bratrů - Hospitálský řád sv. Jana z Boha - byl založen ve Španělsku v roce 1537 sv. Janem z Boha. Jeho posláním byla péče o nemocné, staré a opuštěné v nemocnicích (Farkašová, 2010, s. 91). Za začátek působení tohoto řádu na území Slovenska je možné považovat rok 1650, kdy polský kníže Stanislav Subomírský povolal milosrdné bratry na Slovensko (Kvasničková, 1995, s. 141). První město, ve kterém se řeholní řád usídlil, bylo Spišské Podhradie, odkud se později rozšířil do Bratislavy a Skalice. Tam začali v roce 1941 budovat 300lůžkovou nemocnici. Později nastolením komunistické diktatury dochází na Slovensku ke zrušení nemocnic, stejně jako samotného řádu.
Po restituci v roce 1994 byla nemocnice v Bratislavě transformována na soukromou nemocnici, kterou spravuje řeholní řád Milosrdných bratrů, s názvem Univerzitná nemocnica s poliklinikou Milosrdní bratia, spol. s r. o., v Bratislave (Farkašová, 2010, s. 91-92).
Řád kamiliánů
Zakladatelem řádu byl v roce 1591 sv. Kamil di Lellis, který vnímal člověka jako komplexní bytost. Činnost řádu byla proto zaměřena kromě spirituality také na ošetřování nemocných a umírajících, jako i na péči o duševní zdraví. V současnosti kamiliáni působí ve 28 zemích světa, kde pečují o nemocné jako ošetřovatelé, případně lékaři (Babjak, 1998, s. 71-73).
První kamiliáni přišli na Slovensko až 15. září 1992. Zpočátku působili v Bratislavě a od roku 1994 také v Kremnici, kde v současnosti slouží tři kněží. Jejich hlavní náplní je péče o staré a nemocné v kremnickém domově důchodců a sociálních služeb (Kvasničková, 1995, s. 179).
Řád svaté Alžběty - alžbětinky
Řeholní řád sv. Alžběty založila v roce 1622 Apolonie Radermecherová z Cách. Sestry řádu alžbětinek šířily od poloviny 17. století odkaz křesťanské lásky, dobročinnost, lásku k bližnímu.
Začátek působení alžbětinek na Slovensku byl spojen s rokem 1738, přičemž jejich činnost byla zaměřená především na pomoc nemocným v nemocnici, kterou oceňovaly všechny vrstvy obyvatelstva.
Významnou úlohu sehrály alžbětinky zejména v období první a druhé světové války. V 50. letech minulého století prožíval řád, tak jako ostatní řeholní řády, nejtěžší období, kdy se státní moc rozhodla zrušit řeholní společenství.
Po roce 1989 stát vrátil řádu bývalou Nemocnicu sv. Alžbety, ale už jako Onkologický ústav sv. Alžbety, kde je poskytována komplexní péče onkologickým pacientům (Farkašová, 2010, s. 95-96).
Kongregace sester Božského Vykupitele
Řád založila v roce 1849 Alžběta Eppingerová ve svém rodném Niederbronnu v Alsasku ve východní Francii. Alžběta Eppingerová, která přijala řeholní jméno Alfonza Mária, byla také zakladatelkou Kongregace sester Nejsvětějšího Spasitele. Cílem těchto řádů byla a stále je péče o nemocné a staré, ať již v domovech, nemocnicích, ústavech, ale i výchova a vzdělávání dětí. V roce 1886 přicházejí řeholnice do RakouskaUherska a vytvářejí samostatnou provincii.
První řeholnice z Kongregace sester Božského Vykupitele přišly na Slovensko před 150 lety do Nových Zámků, později svoji činnost rozšířily do Tvrdošovců, Prešova, Bardějova, Dobšiné a Rožňavy. Do roku 1949 měla kongregace 32 působišť, z toho 13 samostatných klášterů.
V současnosti má tato kongregace na Slovensku přibližně 300 členek, které pracují především v nemocnici v Topoľčanech, Košicích, Žilině a Rožňavě. V Trstenicích se kromě katecheze, vyučování ve škole, věnují i ošetřování nemocných v domácím prostředí (Kvasničková, 1995, s. 147).
Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže
Za zakladatele této kongregace ve Švýcarsku v roku 1856 jsou považováni kapucínský páter Theodózius Florentinia a Mária Terézia Schererová. Jejich cílem byla péče o chudé, opuštěné a nemocné a také ošetřování raněných ve válečných dobách.
Na Slovensko tato kongregace přišla v roce 1865 do obce Chyzerovce, dnes část Zlatých Moravců, kde zřídila nemocnici. Později začaly členky této kongregace působit v Bratislavě, kde ošetřovaly nemocné v domácím prostředí. Svoji činnost rozšířily i do dalších míst, do Levoče, Skalice, Trnavy, Vyšných Hágů (Farkašová, 2010, s. 97). Také tuto kongregaci zasáhla 50. léta minulého století a její činnost byla pozastavená.
Dnes je na Slovensku přibližně 350 sester Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, které se starají o opuštěné, nemocné v nemocnicích i v domácím prostředí (Kvasničková, 1995, s. 149). Apoštolát sekulárního františkánského řádu - urbanky
„Jméno Jana Evangelisty Urbana není běžnému současníkovi známé. Přitom tento kněz, teolog a publicista patří k nejvýznamnějším postavám církevního života 20. století v Čechách, a dokonce je kandidátem na blahořečení. Prosazoval myšlenku dalšího vzdělávání kněží, jako je tomu u lékařů, právníků nebo psychologů, a založil novou společnost sester, které si podle něj říkají urbanky.
Začátky Apoštolátu byly velmi skromné. Bohoslužby probíhaly v provizorní kapli na pražském Spořilově, v bývalé zednické kantýně. První pokus žít společně jako specifické společenství sester s nově vytvořenými pravidly se uskutečnil pod Urbanovým vedením v domku při kostele sv. Václava ve Starých Dejvicích, který se stal mateřincem Apoštolátu. Sestry chodily ošetřovat nemocné, pečovaly o chudé, sjednávaly potřebným zaměstnání. Pro lidi bez práce vařily polévky. Denně si pro polévku s chlebem chodilo na tisíc nuzáků.
Nová společnost sester Apoštolátu sv. Františka byla definitivně ustavena a schválena biskupy Čech i Moravy v roce 1933. Sestry si podle svého zakladatele říkají také urbanky. V jejich působení ožila původní myšlenka sv. Františka žít evangelium neklášterně, bez klauzury a vnější uniformy. Pan Jan jim říkával: „Nesnažte se vypadat jako řeholnice, spíše jimi buďte vnitřně.“ (Zdroj: www.lumenchristi.cz) Apoštolát, jehož kořeny sahají do roku 1927, kladl důraz na službu a pomoc nemocným a trpícím lidem. „Hlavní činností sester je apoštolát modlitbou, svědectvím života a službou lásky v rozličných oblastech jak v oblasti zdravotnické, ošetřovatelské, lékařské, tak i pedagogické a katechetické.“ (Zdroj: http://povolania. kbs.sk) Na Slovensko se urbanky dostaly po druhé světové válce v roce 1945, nejdříve do Bratislavy a později začaly působit v Žilině a v Trnavě (Babjak, 1998, s. 173).
Řád misionářek lásky Matky Terezy
V roce 1949 založila Matka Tereza v Kalkatě Řád misionářek lásky. Členky řádu nosí bílé sárí s modrou obrubou a křížem. Všude tam, kde kongregace působí, sestry každý den kromě neděle dopoledne učí ve škole a odpoledne ošetřují potřebné (Farkašová, 2012, s. 97-98). V roce 1990 na Slovensku Matka Tereza založila první Dům misionářek lásky v Čadci a později v Bratislavě (Kvasnicová, 1995, s. 177).
Závěrem tohoto historického shrnutí je fakt, že již po staletí zajišťovali péči o nemocné a chudé členky a členové řeholních řádů s charismatem ošetřovatelství. Zaměřují se na uspokojování základních potřeb člověka, tj. poskytnutí přístřeší, stravy, hygieny, duchovní podpory a často i na ošetřovatelskou péči a léčitelství.
Charitativní ošetřovatelství bylo druhou etapou v historii vývoje ošetřovatelství, která byla spojená se šířením křesťanství. Navazovalo na neprofesionální ošetřovatelství a končilo v 19. století šířením vzdělanosti v ošetřovatelství, kdy docházelo k plynulému přechodu do období profesionálního ošetřovatelství.
Literatura
BABJAK, J. Rehole a kongregácie na Slovensku. 1. vyd. Trnava: Dobrá kniha, 1998. 367 s. ISBN 80-7141-183-3.
FARKAŠOVÁ, D. História ošetrovateľstva. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2010. 170 s. ISBN 978 - 80-8063-332-5. KVASNIČKOVÁ, J. Rehole včera a dnes vo svete i u nás. Bratislava: USPO Peter Smolík, 1995. 190 s. ISBN 80-8871706-X.
ŠIMONČIČ, J. Dejiny a kultúra rehoľných komunít na Slovensku. Príspevky na II. sympózium o cirkevných dejinách na Slovensku na Trnavskej univerzite 15.-16. 10. 1993. Trnavská univerzita, 1994. 348 s.
ZEMENE, M. In O rehoľníctve na Slovensku. 1994, 40 s. www.lumenchristi.cz http://povolania.kbs.sk
O autorovi| doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD.1, PhDr. Alena Dziacka1,2 Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita1, Stredná zdravotnícka škola, J. Braneckého 4, Trenčín2