Jsou ohlasy pozitivní a negativní. Jejich postoje jsou někdy pochopitelné a jindy udivující, je to zřejmě otázkou motivací. Chystané změny by však měli všichni, jichž se dotýkají, opravdu zvážit. V určitém ohledu mohou zdravotničtí pracovníci být zbaveni některých povinností, ale mohou také výrazně ztratit.
První významnou změnou má být zrušení kvalifikačního studia na vyšších odborných školách. Je pravdou, že nyní existuje „dvojkolejnost“ ve vzdělávání. Diplomované všeobecné sestry mohou odbornou způsobilost získat absolvováním studia na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole. Tato možnost existuje i u dalších nelékařských zdravotnických povolání. Před takovým krokem, který by znamenal zrušení mnoha studijních míst pro diplomované všeobecné sestry a další nelékařská povolání, by ministerstvo mělo zvážit všechny důsledky svého rozhodnutí. V současné době jsou studijní programy na vysokých školách a vyšších odborných školách podrobovány důkladnému zkoumání z hlediska souladu s českou a evropskou legislativou, která ukládá například absolvování 4600 hodin teorie a praxe u diplomované všeobecné sestry.
Do procesu schvalování jsou zapojeny resorty zdravotnictví a školství. Proces je završen doporučením nebo také nedoporučením akreditační komise pro vyšší odborné školy. Velmi podobným procesem procházejí vzdělávací programy vysokých škol. U vysokých škol jsou však požadavky na vzdělávací programy zcela logicky na jiné úrovni. Musí naplňovat požadavky na vysokoškolské vzdělávání. A tady může být skryt první problém, kterého si ministerstvo zdravotnictví musí být vědomo. Nelze totiž předpokládat, že při plošném zrušení studijních míst na vyšších odborných školách se podaří všechna tato místa nahradit jinými - vysokoškolskými. Ponechávám nyní stranou všechny důvody, proč tomu tak pravděpodobně nebude a vrátím se k dalším připravovaným změnám. Změnou má být zrušení práce zdravotnického asistenta pod odborným dohledem diplomované všeobecné sestry a změna názvu zdravotnického povolání ze zdravotnického asistenta na praktickou sestru.
Pokud dáme oba návrhy do souvislostí, pak pravděpodobný nedostatek diplomovaných všeobecných sester má být nahrazen praktickými sestrami. Zde je však jedno velké úskalí. Tento krok může zdánlivě pomoci zaměstnavatelům, kteří budou moci v praxi přestat rozlišovat mezi oběma zdravotnickými povoláními, oba typy sester budou postaveny na stejnou úroveň, pokud se týká výkonu povolání, jejich odměňování však bude rozdílné. Když dáme do souvislosti i další návrh ministerstva zdravotnictví, a to zrušení vyhlášky, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, tak lze uvažovat o tom, že jde o snahu ušetřit finanční prostředky za poskytovanou ošetřovatelskou péči. Změnit na tom nemůže nic ani případná změna Katalogu prací, neboť pro větší část zdravotnických zařízení není Katalog prací určen a nemusí podle něj postupovat.
Pokud dojde ke zrušení výše uvedené vyhlášky, nebude žádný právní předpis určovat rozsah činností a kompetencí jednotlivých nelékařských zdravotnických povolání. Taková situace nebyla ani v dobách socialistických, tehdy platil právní předpis sice méně podrobný, ale existoval. Úskalí ve stejném postavení diplomované všeobecné sestry a praktické sestry je totiž v jejich získaných vědomostech a kompetencích, které nabyly absolvováním studia. Praktická sestra nedosahuje absolvováním studia požadovaných hodin praxe a už vůbec ne teorie, neboť teorie v podobě odborných a klinických oborů se nevyučuje. Rámcový vzdělávací program například neobsahuje odkaz na výuku farmakologie a farmakoterapie, ačkoli praktická sestra bude moci samostatně a bez odborného dohledu podávat a aplikovat léčivé přípravky.
Na obranu uvedeného záměru mohou jeho zastánci namítnout, že v rámci organizace práce na jednotlivých úsecích, bude rozlišen stupeň dosažené odborné způsobilosti a na práci praktických sester budou dohlížet diplomované všeobecné sestry. Sama však z praxe vím, že vždy nakonec dojde k tomu, že z důvodu nedostatku pracovníků, nemoci a dovolených je ve směně, zejména noční nebo odpolední, jedna sestra. Takže se může stát, že to bude praktická sestra, bez dohledu nebo vedení diplomované všeobecné sestry. Nechávám na uvážení všech, jaký dopad může mít výše uvedené rozhodnutí o samostatném výkonu povolání zdravotnických asistentů - praktických sester a jaké černé scénáře může potom praxe přinést. Za zmínku stojí také další návrh, a to zrušení celého kreditního systému a přenesení povinnosti kontroly celoživotního vzdělávání na profesní organizace. Pokud však současnou plošnou kontrolu celoživotního vzdělávání pracovníků nelékařských zdravotnických povolání garantovanou státem nahradíme kontrolou občasnou, tak snížíme její účinnost na minimum.
Po zvážení všech okolností nejsem tedy zastáncem připravovaných změn, které Ministerstvo zdravotnictví ČR v souvislosti s další novelou zákona č. 96/2004 Sb. chystá. Každý z nás se může stát kdykoli pacientem a měl by si přát, aby poskytovaná zdravotní péče byla na co nejvyšší úrovni a byla poskytována zdravotnickými pracovníky s potřebnými kompetencemi a znalostmi, které budou udržovány a prohlubovány v průběhu celé profesní kariéry zdravotnických pracovníků. Připravovaný záměr však vede spíše k opaku.
O autorovi: Ing. Iva Merhautová, MBA, Autorka je členkou AK VOŠ MŠMT (akreditační komise VOŠ)