Cukrovkou 1. typu trpí v naší populaci necelých 7 procent diabetiků. Skutečnost, že se tato choroba dědí, je poměrně známá. Riziko, že když je jeden z rodičů diabetik, bude mít cukrovku i jeho dítě, však není velké.
Pokud je diabetičkou 1. typu matka dítěte, je pravděpodobnost, že dítě bude mít tento typ cukrovky 2–3procentní. Riziko postižení potomků vzrůstá u matek diabetiček, které onemocněly před 8. rokem věku. Zde je riziko až 13 procent. Je-li diabetikem otec dítěte, bývá pravděpodobnost vzniku diabetu 7–9procentní. Jsou-li diabetiky oba rodiče, stoupá riziko vzniku diabetu u potomků až na 30 procent.
Potomci diabetiků 2. typu
U cukrovky 2. typu je dědičnost polygenní a riziko jejího vzniku pro potomky diabetiků není tak přesně vyčísleno. Problémem je, že diabetes 2. typu vzniká až v dospělém věku. Onemocnění navíc může probíhat i dlouhou dobu skrytě, proto informace o jeho výskytu v rodině mohou být značně zkresleny.
Jestliže má diabetes 2. typu jeden z rodičů, pravděpodobnost vzniku cukrovky u jejich dětí bývá asi 33 procent. Mají-li cukrovku 2. typu oba rodiče, vzrůstá riziko až na 75 procent. Tyto údaje nelze brát na lehkou váhu.
Zdravým životním stylem lze vzniku diabetu 2. typu zabránit nebo ho alespoň oddálit o mnoho let. Lidé, kteří jsou ohroženi jeho vznikem, by měli sportovat a snažit se o maximální pohybovou aktivitu, udržovat si normální tělesnou hmotnost a stravovat se racionálně, bez nadbytku jednoduchých cukrů a tuků.
Varováním cukrovka v v těhotenství
Těhotenská cukrovka bývá v největším procentu případů varováním, že matka bude v budoucnu ohrožena diabetem 2. typu. Pokud měl, nebo má, někdo z rodiny diabetes, žena by se v těhotenství určitě neměla bránit provedení glukózotolerančního testu. I „stařecká“ cukrovka u prarodičů těhotné ženy se počítá mezi rizikové faktory. Změnou životního stylu v posledních 70 letech se zvýšilo riziko, že se cukrovka 2. typu projeví u naší generace v podstatně mladším věku, než tomu bylo u našich prarodičů.
Diabetes při chorobách slinivky břišní (sekundární diabetes) obvykle dědičný nebývá. Výjimkou je cukrovka provázející cystickou fibrózu či hemochromatózu, kde se přenáší do dalších generací poruchy vedoucí k poškození slinivky a poklesu produkce inzulinu.
Diabetes mellitus vyvolaný genetickým defektem beta-buněk slinivky typ MODY (maturity-onset type diabetes of the young) se pochopitelně dědí. Do dnešního dne bylo popsáno asi 10 podtypů MODY diabetu. Pravděpodobnost přenosu tohoto typu cukrovky do další generace může být od 25 do 75 procent.
Dědičnost, ale i vnější vlivy
Polygenní dědičnost je taková, při níž dědičnost nějakého znaku (choroby) není podmíněna jen jediným, ale několika geny. Každý z nich má jen částečný účinek na vyjádření daného znaku. Uplatňuje se nejen v dědičnosti diabetu, ale například i výšky. U U polygenní dědičnosti mají u přenášení znaků (i chorob) velký vliv vnější faktory, u diabetu typicky způsob výživy.