Tuto akci organizovala Mládež Českého Červeného kříže v obci Hříběcí nedaleko Pelhřimova již potřetí. Účastníci se rozdělí do tří skupin a celý víkend probíhají v interiérech a exteriérech ubytovacího zařízení domova mládeže situace s realistickým znázorněním poranění. Tyto skupiny se střídají v ošetřování, figurování a rozhodování, takže si všichni vyzkouší všechno. Sobotní podvečer byl i tento rok zaměřen na nehodu s hromadným postižením osob, a věru, zapotili jsme se pořádně. Kromě základní první pomoci jsme si natrénovali i použití krční dlahy (Schanzův krční límec) - tzv. „šancáku“ - a páteřní desky (backboardu).
V neděli po obědě jsme se s našimi českými přáteli rozloučili a vydali se na cestu domů směrem na Bratislavu. To jsme ještě netušili, že to není všechno, co tento víkend zažijeme. Cestou po dálnici D2 a při pohledu na tabuli s názvem křižovatky Malacky jsem přemýšlel, co asi dělá posádka rychlé lékařské pomoci, která je v Malackách. Po chvíli jízdy jsme si všimli před námi brzdících aut a na pravé krajnici u svodidel bylo auto převrácené na boku a asi tři odstavená auta, která ve snaze pomoci zastavila. V tom momentě nám bylo jasné, co nás čeká.
Zapnul jsem maják, výstražná světla a zastavil na krajnici. Moji kolegové si oblékli mikiny a vesty červeného kříže, nasadili rukavice, vzali lékárničky a „šancáky“. Já jsem rozestavil dopravní kužely, které mám stále v autě, a šli jsme k postiženým. Bylo to pro všechny překvapení, když se tam ihned po nehodě objevilo pět zdravotníků. V havarovaném autě byla starší žena, které jsme nasadili „šancák“ a vysvobodili ji z auta, protože hrozilo, že se převrátí na střechu. Během evakuace jsme společně s dalšími řidiči auto jistili proti převrácení. V autě cestovaly tři dospělé osoby a dvě děti, jedno z nich bylo ve věku tři měsíce. Všechny jsme vyšetřili, ošetřili krvácející rány, posadili na deku a zakryli izotermickými fóliemi. Naše děvčata si vzala na starost děti. Zapsali jsme i základní údaje o zraněních. Postupně začali přijíždět policisté, hasiči a přijela i zmiňovaná posádka RLP z Malacek. Po jejich příjezdu jsme ještě asistovali lékařům a záchranářům. Správa cest mezitím uzavřela jeden jízdní pruh a přijela další ambulance. Policisté, hasiči a záchranáři nám poděkovali za dobře odvedenou práci. Sbalili jsme materiál, lékárničky, vydezinfikovali znečištěný „šancák“ a deky a pokračovali domů.
V autě byla potom celou dobu taková zvláštní atmosféra. Věděli jsme, že takováto vážná nehoda mohla skončit i mnohem hůře. „Dobře jsme to tam zvládli, přátelé moji,“ řekl jsem všem v autě. V duchu jsem si promítal výukové materiály doc. MUDr. Dobiáše, PhD., a přehrával jeho slova a uvědomovali jsme si „jak dobře nás naučil“. Také jsme si představovali tréninkový víkend s našimi českými přáteli, jak dobře jsme to s nimi natrénovali. Velké díky patří ještě všem řidičům, kteří měli snahu pomoci. Ve večerním zpravodajství na jedné televizní stanici byla o nehodě i reportáž, ve které hasiči pochválili naši práci. Následující týden po nehodě přišlo na ústředí Slovenského červeného kříže poděkování za poskytnutí pomoci od řidiče havarovaného vozidla, což v nás vzbudilo velmi dobrý pocit.
Děkujeme! Umět poskytnout první pomoc se vyplatí!
O autorovi| Martin Nýdr, student 1. ročníku UZS na FSVaZ UKF v Nitre (nydr.martin@gmail.com)
Kolega Ing. Ján Kobliška, student 2. ročníku UZS na FSVaZ UKF v Nitře, měří v hasičském autě po příjezdu integrovaného záchranného systému vitální funkce pacientky.
Havarované auto
Záchranář Slovenského červeného kříže Viktor