Ať už se věhlasné vědecké kapacity jakkoli dohadují o tom, zda se smí nebo nesmí léčit rakovina podvazováním nádorů, ve prospěch této tzv. devitalizace přibyl další významný bod. Expertní skupina Akademie věd v tomto týdnu poprvé oficiálně potvrdila, že je metoda úspěšná - při laboratorních pokusech na miniprasatech.
Kromě pracovníků liběchovského ústavu AV, kde se s metodou na zvířatech experimentuje, dosud nikdo ani toto seriózně nepotvrdil, spíše se ozývaly zpochybňující hlasy. „Došli jsme k tomuto závěru na základě nových důkazů a doložených operací liběchovského pracoviště, které s devitalizací na miniprasatech experimentuje. Výsledky jsou velmi přesvědčivé,“ řekl Právu člen akademické rady Akademie věd profesor Josef Syka. Je to vlastně už druhý nenápadný úspěch metody. Prvním bylo překvapivé vyvrácení obav mnoha lékařských kapacit, že podvázaný nádor ponechaný v těle způsobí u pacienta smrtelnou sepsi. Při klinických zkouškách na lidech k tomu nedošlo. „Ve výzkumu se tedy rozhodně bude pokračovat dál. Pracoviště v Liběchově dostalo na devitalizaci grant na tři roky a Akademie věd ho po roce bude vyhodnocovat,“ řekl Syka. Informoval, že je na doktoru Vratislavu Horákovi, který liběchovské pracoviště Akademie věd vede, zda experiment rozšíří i na jiná zvířata než miniprasata. Podle našich údajů se již experimentuje na psech a krysách. „Nové důkazy nás přesvědčily, že po devitalizaci je imunitní systém miniprasat skutečně velmi výrazně aktivován. Teoreticky by tento zákrok měl tedy fungovat i na lidech. Upozorňuji však, že lidé mají imunitní systém jiný, a je možné, že u člověka to fungovat nebude. Proto si myslíme, že klinické zkoušky na lidech by pokračovat neměly až do doby, kdy budou imunitní systémy zvířete a člověka tak prozkoumány, že budeme vědět, proč zákrok u prasat úspěšný je a u lidí ne, a co dělat pro to, aby u lidí úspěšný byl,“ řekl prof. Syka. Na otázku, kdy on sám si myslí, že devitalizace by mohla být u lidí úspěšná, profesor Syka řekl: „V horizontu několika let, ne několika měsíců. Chybí ještě provést spoustu pokusů.“
Lékaři jsou stále proti
O devitalizaci se již mluví přibližně rok a půl. Koncem roku 2000 ji veřejně prezentoval její objevitel dr. Karel Fortýn z liběchovského ústavu Akademie věd. Sám v minulosti touto metodou operoval několik pacientů, bohužel nezpracoval podrobnou dokumentaci zákroků. Pacienti však přežili, Právo s některými z nich hovořilo. Po několik let se dr. Fortýn, až do své smrti v lednu 2001, podílel na laboratorních pokusech na miniprasatech v Liběchově. Vědecká rada ministerstva zdravotnictví loni schválila projekt klinických zkoušek, do kterých bylo zařazeno 80 pacientů s rakovinou kůže, tlustého střeva a konečníku. Čtyři vybraná pracoviště operovala 45 nemocných z tohoto souboru a poté byl projekt zastaven, protože pacienti dál umírali. Ministerstvo loni v říjnu rozhodlo klinické zkoušky přerušit do konce března letošního roku s tím, že koncem dubna bude vyhodnocen zdravotní stav těch, kteří zákrok přežili. Je jich už pouze několik, přesný počet však nebyl zveřejněn. „Devitalizace se musí vrátit zpátky ke zvířatům a výzkum dokončit. Pak je možné pokračovat v klinických zkouškách,“ říká prof. František Antoš, přednosta chirurgické kliniky pražské nemocnice na Bulovce, který sám několik devitalizačních operací provedl. Také ostatní lékaři varují před nadějemi pacientů. „Je nezodpovědné a nemožné léčit je metodou, která není ověřená, když máme metody, jako je chemoterapie, radioterapie a chirurgický zákrok, které ověřeny jsou,“ říká prezident České lékařské komory David Rath. Právě komora se minulý týden vyslovila pro zákaz devitalizací na lidech. Zdůvodňuje to tím, že podvázání rakovinového nádoru, který dál zůstane v těle, nevyburcuje imunitní systém člověka a nedojde ke zlikvidování metastáz. Proto pacienti umírají.
Svaz pacientů se nevzdává
„Své úsilí o zavedení devitalizace do běžné praxe chirurgických pracovišť nevzdáme. Myslíme si, že pacient má na takový zákrok nárok. Umožňuje mu to Helsinská deklarace Světové lékařské organizace,“ řekl Právu Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů. Uvedl, že jeden paragraf této deklarace umožňuje chirurgovi, aby v individuálním případě použil u pacienta neověřenou metodu, usoudí-li, že by pro něj mohla být prospěšná. „A devitalizace takovým zákrokem je,“ říká Olejár. Myslí si, že v této fázi není důležité vědět, proč devitalizace funguje, ale že funguje. „Výzkum může probíhat současně s klinickými zkouškami. Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo na své vlastní rozhodnutí včetně rozhodnutí o svém zdraví. Proč by se onkologicky nemocný pacient nemohl podrobit devitalizaci na vlastní žádost, když by mohla být možná jeho poslední nadějí?“ ptá se Olejár.
Václav Pergl, Právo, 18.4.2002