Diagnostika a léčba ADHD v průběhu života

Souhrn ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) je nejčastěji definováno jako skupina převážně geneticky podmíněných neurobiologických dysfunkcí, které u postižené osoby snižují schopnost zaměřit a udržet pozornost, přizpůsobovat aktivitu požadavkům okolí a ovládat impulzy. Tyto deficity se projevují jako tři základní okruhy příznaků ADHD: nepozornost, hyperaktivita a impulzivita. Kategorie ADHD byla chápána jako diagnóza typická pro období dětství, event. adolescence. Nová revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch Americké psychiatrické společnosti DSM 5 nicméně diagnostická kritéria reviduje a poruchu klasifikuje jako celoživotní. Změna tohoto pohledu, jejíž nutnost byla odborníkům z klinické praxe zřejmá, otevírá řadu otázek nejen v oblasti výzkumu, ale i klinické praxe. Klíčová slova ADHD • celoživotní porucha • diagnostická kritéria • léčba Epidemiologie Aktuální studie uvádí četnost výskytu ADHD u školních dětí obvykle 3–7 % s větším výskytem u chlapců a 4 % u dospělých.(1–3, 7) Nicméně genderová podmíněnost ani faktická prevalence v ADHD v dospělosti nejsou doposud objasněny. V průběhu vývoje dochází ke zmírnění zjevných příznaků ADHD, zejména hyperaktivity, a přetrvávají obtíže související s poruchou pozornosti, impulzívním chováním, častý je pocit vnitřního neklidu.(4) Původní představa, že s věkem příznaků ubývá a děti z ADHD vyrostou, je nyní považována za důsledek změn symptomů ADHD vlivem vývoje. Přetrvávání příznak