Diagnostika lékové alergie

Souhrn Diagnostika lékové alergie vyžaduje velmi pečlivou podrobnou anamnézu. Od té se odvíjí další vyšetřovací postup, jehož nástroji jsou laboratorní, kožní a provokační testy. Cílem je určení příčinného léku a volba bezpečné náhradní léčby. Praktickou pomoc s diagnostikou v podobě konzultací nabízí Pracovní skupina pro lékové alergie ČSAKI. Klíčová slova léky • alergie • hypersenzitivita Úvod, definice Nežádoucí účinky léků jsou nepříznivé a nezamýšlené reakce na podání přípravku, které se dostaví po běžné dávce užívané k profylaxi, léčení či určení diagnózy onemocnění nebo ovlivnění fyziologických funkcí.(1) WHO klasifikace je třídí do 6 skupin – Tab. 1.(2) Nejčastější jsou nežádoucí účinky typu A, ty tvoří 80 % všech. Druhá nejčastější skupina, typ B, představuje 15 % nežádoucích účinků léků. Tyto reakce jsou typicky nezávislé na dávce a nepředvídatelné. Vynucují změnu léčby a mohou být život ohrožující. Zahrnují lékové hypersenzitivní reakce, idiosynkrazie a intolerance. Termínem léková hypersenzitivní reakce označujeme všechny reakce, které svým klinickým průběhem napodobují alergii. Termín léková alergie je vyhrazen těm lékovým hypersenzitivním reakcím, u kterých byl prokázán konkrétní imunologický mechanismus.(3) Epidemiologie Výskyt nežádoucích účinků léků stoupá úměrně jejich vzrůstající spotřebě. Přesná epidemiologická data je obtížné získat, statistiky vycházející z hlášených případů jsou podhodnocené, údaje získané dotazníkovou formou od