komunitních respiračních infekcí v primární péči
Autoři (podle abecedy):
MUDr. Eliška Bébrová
Mikrobiologické laboratoře ZÚ, Kladno
MUDr. Jiří Beneš, CSc.
Infekční klinika 3. LF UK, FN Bulovka, Praha
MUDr. Jindřich Čížek
Dětské oddělení Nemocnice České Budějovice
Doc. MUDr. Václav Dostál
Klinika infekčního lékařství, FN Hradec Králové
MUDr. Jan Galský
Infekční oddělení Mělník
MUDr. Václav Chmelík
Infekční oddělení Nemocnice České Budějovice
MUDr. Vlastimil Jindrák
Oddělení klinické mikrobiologie Nemocnice Na Homolce, Praha
MUDr. Igor Karen
praktický lékař, Benátky nad Jizerou
Doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Ústav lékařské mikrobiologie, FN Olomouc
MUDr. Jiří Marek
praktický lékař pro děti a dorost, Veselí nad Lužnicí
Doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc.
Infekční klinika 2. LF UK, FN Bulovka, Praha
Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
Dětská klinika IPVZ, Praha
MUDr. Otakar Nyč
Ústav lékařské mikrobiologie, FN Motol
RNDr. Pavla Urbášková, CSc.
Národní referenční laboratoř pro antibiotika, SZÚ Praha
Oponenti (podle abecedy):
MUDr. Pavol Jablonický
Česká společnost pro otorinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku ČLS JEP
Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Česká pneumologická a ftizeologická společnost ČLS JEP
Prof. MUDr. Ivo Šlapák, DrSc.
Česká společnost pro otorinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku ČLS JEP
Část 1: Jak pracovat s doporučeným postupem Úvod (část 2) doporučeného postupu obsahuje zejména základní popis klinických jednotek, které jsou jeho předmětem, s popisem indikačního prostoru antibiotické léčby, a zdůvodnění oprávněnosti použití antibiotik. Pro rutinní použití doporučeného postupu jsou určeny indikační tabulky (část 3) a popis dávkování a délky podávání antibiotik pro jednotlivé indikace (část 4). Indikační tabulky (část 4) jsou uspořádány podle klinických jednotek (diagnóz). Pro každou klinickou jednotku je nejprve uvedena tabulka se stručným popisem diagnostických vyšetření, která jsou nezbytná, případně vhodná pro ověření správnosti klinicky suspektní diagnózy a pro průkaz původce infekce.Jde o mikrobiologická vyšetření (správný postup průkazu původce infekce)a další vyšetření (hematologická, biochemická, imunologická, radiologická atd.), která mohou napomoci stanovení klinické diagnózy a zejména odlišení bakteriální a virové etiologie infekce. Vlastní indikační tabulka má dvě dílčí části. V první je popsán přístup k indikaci antibiotik, není-li znám původce infekce (empirická léčba), v druhé je popsána správná antibiotická léčba podle prokázaného původce infekce a jeho citlivosti k antibiotikům (cílená léčba). V obou případech je uvedena léčba volby. V případě, že je antibiotikum volby kontraindikováno (alergie, jiné důvody), je uvedena léčba alternativní s uvedením popisu alternativní situace. Popis dávkování a délky podávání antibiotik (část 4) je uveden podle jejich skupin a jednotlivých účinných látek, a to specificky pro každou indikaci. Je-li v indikačních tabulkách doporučeno použití určitého antibiotika nebo skupiny antibiotik, je v tomto seznamu třeba vyhledat v oddílu věnovaném danému antibiotiku příslušnou indikaci, kde je přesně popsáno, jaké je jeho správné dávkování a obvyklá délka podávání. V doporučeném postupu nejsou uvedeny zvláštní okolnosti, které se týkají některých rizikových skupin nemocných. V těchto případech je nutno dávkování a délku podávání individuálně upravit. Podobně je třeba postupovat při komplikovaném klinickém průběhu onemocnění. Část 2: Úvod Cílem tohoto materiálu je vymezit postupy pro efektivní cílenou léčbu infekcí dýchacích cest v komunitě s využitím nových vědeckých poznatků o etiologii, patogenezi a léčbě, upřesněných výsledky národní analýzy jejich epidemiologie a zejména stavu a trendů rezistence původců k antibiotikům. Doporučený postup zužuje Konsenzus používání antibiotik (14.) na prioritní léky volby a léky alternativní pro léčbu konkrétních onemocnění při zohlednění principu epidemiologické bezpečnosti a předběžné opatrnosti ve vztahu k riziku vzniku a vzestupu antibiotické rezistence. Vzestup a šíření antibiotické rezistence baktérií je výsledkem složitých biologických interakcí, které probíhají v humánní a mikrobiální sféře pod vlivem různých faktorů. Z nich je množství a způsob spotřeby antibiotik primární a nejvýznamnější. Na lokální a národní úrovni mnoha zemí světa byla prokázána úzká souvislost mezi kvalitativními a kvantitativními parametry používání antibiotik a vzestupem a šíří bakteriální rezistence. Klasickým příkladem je celosvětově se zvyšující frekvence výskytu rezistence k penicilinu a současné multirezistence u Streptococcus pneumoniae, hlavního původce komunitních respiračních infekcí. Podobným příkladem je náhlý a prudký vzestup výskytu rezistence k makrolidům u Streptococcus pyogenes v oblastech, kde makrolidy částečně nebo zcela nahradily penicilinová antibiotika v léčbě tonzilofaryngitidy. Podle odhadů se v současné době až 90 % celkového objemu antibiotik podávaných v humánní oblasti aplikuje v komunitě, z toho 80 % pro léčbu infekcí dýchacích cest. Přibližně 75 % antibiotik ordinovaných dětem je určeno pro léčbu infekcí horních cest dýchacích. Děti opakovaně léčené antibiotiky se stávají nosiči rezistentních baktérií, zejména Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, které se mohou rychle šířit a kolonizovat horní cesty dýchací dospělých i dětí. Pokud se vyvine závažnější onemocnění způsobené tímto rezistentním kmenem, antibiotická léčba může selhat. Řada lékařů zdůvodňuje preskripci antibiotik snahou vyhovět pacientům či rodičům nemocných dětí očekávajících rychlejší uzdravení. V posledních letech je však k dispozici řada přesvědčivých důkazů o tom, že antibiotika nezlepšují výsledek léčby, neurychlují úzdravu a nezabraňují komplikacím u většiny komunitních infekcí horních cest dýchacích. Efektivní léčba infekcí horních cest dýchacích u imunokompetentních jedinců bez závažného základního neinfekčního onemocnění spočívá v podávání symptomatických přípravků, jako jsou analgetika, antipyretika, nesteroidní antirevmatika, v dostatečném přísunu tekutin a případném klidu na lůžku. Podání pečlivě zvolených antibiotik s co nejužším spektrem účinku, zahrnujícím pravděpodobného nebo prokázaného bakteriálního původce daného onemocnění, se omezuje na nesporné případy středně těžkých a těžších bakteriálních infekcí horních a dolních dýchacích cest, prokázané případy streptokokové tonzilofaryngitidy a akutní otitis media u dětí. Zkušenosti z Holandska, kde je léčba volby této infekce pouze symptomatická, však nepodporují nezbytnost podání antibiotik ani u akutní otitis media. Nezbytný je individuální přístup podle klinického stavu daného pacienta. 1. Rhinitis acuta, rhinopharyngitis acuta (akutní rýma, běžné nachlazení) Více než 80 % rinitid je provázeno změnami na sliznicích dutin, proto toto onemocnění bývá nazýváno také rinosinusitida. Kašel provází asi 60–80 % rinosinusitid. Hlenovitá sekrece z nosu se do tří dnů od počátku onemocnění mění v hlenohnisavou, obsahující deskvamované epiteliální buňky a kolonizující baktérie běžně se vyskytující v nose. Tato kvalitativní změna sekrece, která bývá často v ambulantní praxi nesprávně považována za bakteriální komplikaci, zejména provede-li se kultivační vyšetření hlenu nebo výtěru z nosu, však patří k přirozenému průběhu virové rinosinusitidy. Antibiotika nejsou indikována (včetně lokálních lékových forem). Jejich podání nezabraňuje bakteriální komplikaci. Pouze pokud příznaky rinitidy či rinosinusitidy (nutno odlišit akutní bakteriální sinusitidy – viz bod 3) trvají při symptomatické léčbě déle než 10–14 dnů, lze uvažovat o cílené léčbě antibiotiky. 2. Pharyngitis acuta, tonsillopharyngitis acuta Toto onemocnění je u dospělých a dětí způsobeno převážně viry a většinou je samoúzdravné. Virový a bakteriální původ tohoto onemocnění nelze spolehlivě klinicky odlišit bez kultivačního vyšetření, avšak zarudnutí tonzil a krku v přítomnosti rýmy, kašle, či konjunktivitidy svědčí o vysoce pravděpodobné virové etiologii a podání antibiotik je zbytečné. Nejčastějším bakteriálním původcem tohoto onemocnění je Streptococcus pyogenes (beta-hemolytické streptokoky skupiny A), který způsobuje zhruba 10 % onemocnění u dospělých a 10–20 % u dětí (v období epidemie spály až 30 %) a lékem volby je penicilin. U nejasných klinických příznaků lze vyčkat výsledku kultivačního vyšetření. Je-li prokázán Streptococcus pyogenes, zabrání léčba penicilinem vzniku sterilních komplikací (revmatická horečka, glomerulonefritida), pokud je zahájena do 9 dnů od začátku onemocnění. Tonzilofaryngitida vyvolaná Corynebacterium diphtheriae (záškrt) je vzácné, závažné onemocnění, které vyžaduje specifickou léčbu na infekčním oddělení. 3. Sinusitis acuta Většina virových onemocnění horních cest dýchacích je provázena zánětlivými změnami v dutinách, které obvykle nejsou známkou bakteriálního zánětu a rentgenový snímek v prvních dnech proto nemá diagnostický význam. Akutní bakteriální sinusitida komplikuje zhruba 0,5–2 % infekcí horních dýchacích cest. Pro diagnózu svědčí séropurulentní až purulentní sekrece z nosu trvající déle než 10–14 dnů, nebo horečka a výrazné bolesti v oblasti dutin, nebo bolesti zubů, případně bolesti hlavy zvýrazňující se při předklonu, které trvají nejméně 7 dnů. Antibiotická léčba by měla být rezervována pouze pro pacienty s výše uvedenými příznaky akutní bakteriální sinusitidy, zvláště pokud jsou podpořeny celkovými známkami zánětu včetně laboratorních. Pacientům s klinickými známkami sinusitidy a stejnostranné iritace trigeminu je nutné nasadit antibiotika ihned bez ohledu na dobu trvání nemoci. Zvolené antibiotikum by mělo mít co nejužší spektrum zahrnující oba nejčastěji se vyskytující původce (Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae). Pro správnou léčbu nemá význam vyšetření výtěru z krku a nosu, vhodným vzorkem je pouze výplach dutin provedený lege artis otorinolaryngologem. 4. Otitis media acuta Eustachova trubice u kojenců a batolat je kratší a orientována více horizontálně než u větších dětí a dospělých, což umožňuje její rychlejší obstrukci a nahromadění sekretu v oblasti středouší s důsledkem zvýšené vnímavosti k infekcím a vysoké incidence akutní otitis media. Katarální otitida provází často virový zánět horních dýchacích cest a nevyžaduje podání antibiotik, léčba je pouze symptomatická. Pro diagnózu a léčbu otitis media je proto vždy nutné otoskopické vyšetření, popřípadě s odběrem aspirátu ke kultivaci. Je nutné odlišit otitis media acuta od sekretorické otitidy. Otoskopicky lze prokázat tekutinu ve středouší v obou případech. Pro akutní bakteriální otitidu však navíc svědčí místní (bolest, zarudnutí) a celkové známky zánětu (horečka). Výpotek se vyskytuje při většině akutních zánětů středouší, po určitou dobu perzistuje a nevyžaduje opakované nebo prolongované podávání antibiotik. O léčbě antibiotiky lze uvažovat také v případě otitis media s výpotkem trvajícím tři a více měsíců. Nekomplikované záněty středouší by měly být léčeny antibiotiky nejvýše po dobu 5–7 dní. Pokud se záněty středouší opakují v průběhu 6 měsíců, je nutná spolupráce se specialistou. 5. Epiglottitis acuta Původcem tohoto závažného, život ohrožujícího onemocnění s flegmonózním zánětem příklopky hrtanové je téměř výlučně Haemophilus influenzae typ b. Onemocnění, které většinou postihuje děti mezi 1–5 lety, začíná náhle vysokou horečkou a zchváceností a je provázeno silnou bolestí v krku, pro kterou je kašel jen povrchní a opatrný. Dítě nemůže polykat, odmítá tekutiny, sliny mu vytékají z úst. Hlas není afonický, spíše tichý, huhňavý, výrazný stridor není přítomen. Dítě zaujímá aktivní polohu v sedě v mírném předklonu, při položení do lehu se známky dušení výrazně prohlubují. Při vyšetření dutiny ústní lze za kořenem jazyka vidět oteklou epiglotis (syndrom třešně), pro nebezpečí obstrukce dýchacích cest není však vhodné vyšetření opakovat. Ze stejného důvodu je kontraindikován výtěr z krku pro kultivaci. Metodou volby pro záchyt původce je kultivační vyšetření krve odebrané před nasazením antibiotik (hemokultura). Onemocnění má perakutní průběh a bez zajištění volných dýchacích cest může končit fatálně, proto je nutno i při sebemenším podezření zajistit urgentní převoz na JIP k případnému provedení tracheální intubace. Dítě se převáží v poloze vsedě bez zbytečné manipulace. Počáteční léčba spočívá v parenterální aplikaci cefalosporinů 3. generace (alternativně chloramfenikolu). 6. Laryngitis acuta, laryngotracheitis acuta Původcem těchto virových zánětlivých onemocnění, nazývaných také virový pseudokrup, je nejčastěji virus parainfluenzy typ l. Onemocnění postihuje s nejvyšší frekvencí kojence a batolata, u nichž se zpočátku projevuje příznaky mírného kataru horních cest dýchacích, v noci se dítě probouzí záchvatem dusivého štěkavého kašle s namáhavým vdechem a slyšitelným inspiratorním stridorem způsobeným otokem v nejužší oblasti laryngu. Teplota bývá spíše subfebrilní, může být dysfonie až afonie. Stridor se polohou dítěte nemění, polykací obtíže dítě nemá. Podle rozsahu zánětu se objevuje dyspnoe, až se zatahováním jugula, eventuálně mezižebří. V závislosti na klinickém stavu se ještě před převozem do nemocnice doporučuje podání kortikoidů. Léčba spočívá v zajištění dostatečného přívodu kyslíku, tekutin a zklidňování dítěte, výrazně pomáhá vdechování chladného vlhkého vzduchu, antibiotika nejsou indikována. Při známkách obstrukce má být dítě hospitalizováno na JIP. U starších dětí a dospělých může nemoc virového původu začínat rýmou (10–20 %), zánět je však většinou lokalizován pouze na hrtan v oblasti hlasových vazů a projevuje se chrapotem až afonií. Příznaky onemocnění obvykle odeznívají v průběhu jednoho týdne, u kuřáků nebo u osob s větší hlasovou zátěží může mít onemocnění prolongovaný průběh. V léčbě se doporučuje pobyt ve vlhkém prostředí a inhalace vodních par, antibiotika se neindikují. Při protrahovaném průběhu je nutné laryngoskopické vyšetření k vyloučení tumoru. 7. Tracheobronchitis acuta, bronchitis acuta, bronchiolitis acuta Jedná se o zánět sliznice dýchacích cest, trachey či bronchů s rozvojem produktivního kašle, bez postižení plicního parenchymu (na základě fyzikálního nálezu či rentgenového snímku) u pacientů bez předchozího neinfekčního postižení bronchů nebo plic. Onemocnění je vyvoláno téměř výlučně viry, typickým představitelem onemocnění je chřipka. Epidemicky související případy u školních dětí a mladších dospělých mohou být způsobeny Mycoplasma pneumoniae. Jiné bakteriální druhy, jako Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, jsou v této diagnóze nevýznamné, a pokud jsou izolovány ze sputa, jejich původ je v horních cestách dýchacích. Onemocnění je samoúzdravné, antibiotika nezabrání bakteriálním komplikacím. Pacient má být seznámen s délkou trvání příznaků, zejména se skutečností, že dobu 14 dnů, po kterou obvykle trvá kašel provázející toto onemocnění, nelze zkrátit podáním antibiotik. U dětí s dlouhotrvajícím kašlem je nutné vyloučit neinfekční příčinu (astma, cizí těleso aj.). Podání antibiotik je indikováno u pertuse, která podléhá povinnému hlášení. Bronchiolitis acuta je onemocněním kojenců, batolat, případně seniorů. Má závažný průběh, zejména u nezralých kojenců. Vyvolavatelem je RSV (respirační syncyciální virus). U rizikových osob je jedinou možností profylaxe. Klinicky se onemocnění projeví jako tachypnoe, dyspnoe, syndrom respirační tísně, s nevýrazným poslechovým nálezem. Onemocnění u kojenců vyžaduje hospitalizaci. Podání antibiotik průběh neovlivní. 8. Akutní exacerbace chronické bronchitidy Akutní exacerbace chronické bronchitidy (AECB) je charakterizována zhoršením kašle, zvýšenou expektorací a změnou charakteru sputa i jeho barvy, často zhoršením dušnosti. Původci jsou do 40 % viry, z baktérií jsou nejčastějšími vyvolavateli H. influenzae, Streptococcus pneumonie, méně často Moraxella catarrhalis. Poměrně časté nálezy multirezistentních gram-negativních baktérií, zejména Pseudomonas aeruginosa ve sputu, svědčí většinou o kontaminaci sputa kmeny těchto baktérií osidlujícími horní cesty dýchací osob opakovaně léčených antibiotiky. Rutinní antibiotická léčba pacientů s AECB se nedoporučuje, jejich podání má prokazatelný účinek, pouze pokud jsou u pacientů přítomny současně všechny tři příznaky onemocnění: zhoršující se dyspnoe, zhoršující se kašel a zvýšená produkce sputa, případně změna jeho barvy. Pacientova spokojenost s léčbou závisí více na kontaktu s lékařem než na indikaci antibiotik. U dětí se základní neinfekční plicní nemocí je nutné zvažovat epidemiologickou anamnézu a další okolnosti, aby antibiotika nebyla podávána zbytečně. 9. Komunitní pneumonie a atypická pneumonie Pneumonie je akutní infekce plicního parenchymu, postihující alveolární prostory a tkáň intersticia. Může postihnout celý lalok (lobární pneumonie), jeden nebo více segmentů (segmentární nebo lobulární pneumonie), přestupovat z bronchů na příslušné alveoly (bronchopneumonie) nebo postihuje tkáň intersticia (intersticiální pneumonie). Onemocnění začíná náhle vzniklou nebo postupně narůstající horečkou, která však u starých osob může chybět. Častými příznaky jsou rychlé dýchání a bolesti na hrudníku. Zpočátku neproduktivní kašel se pozvolna mění na vlhký s vykašláváním hnisavého nebo i hemoragického sputa. Inspirační krepitus nad postiženou plicí je slyšet dříve, než se objeví rtg změny. Zkrácený poklep a vymizelé dýchání se objevují později. Dýchací fenomény mohou vymizet, nejsou slyšitelné při pleurálním výpotku, pleurální efúze často provázejí zánět plic. Tyto příznaky nebývají tak vyznačeny u atypických pneumonií. Typické příznaky jednotlivých typů jsou uvedeny v Tab. U pacienta je důležité sledovat dechovou frekvenci, srdeční akci a TK. Při známkách sepse, dechové tísně, poruchy vědomí a při jiných celkových závažných příznacích je nutno pacienta včas odeslat k hospitalizaci. Přibližně 10 % komunitních pneumonií vyžaduje hospitalizaci, případně intenzívní péči s řízeným ventilačním režimem. Mortalita závisí na původci infekce, komorbiditách a věku postiženého. V kojeneckém a batolecím věkujsou hlavními vyvolavateli pneumonií viry včetně původců tzv. dětských infekcí (spalničky, plané neštovice, zarděnky).Protrahovaný průběh pneumonie nebo neúspěšná terapie obvykle vyžadují hospitalizaci. V určitých případech je vhodné pacienta bronchoskopicky vyšetřit (vyloučení cizího tělesa, nádoru, TBC i ke spolehlivému mikrobiologickému a histologickému vyšetření). Mikrobiologický průkaz původce pneumonie se opírá o mikroskopické a kultivační vyšetření sputa a hemokultivaci, sérologické vyšetření je nezbytné pro průkaz atypické pneumonie. Legionelová infekce se diagnostikuje kultivačně a průkazem antigenu v moči, případně také sérologicky. Etiologii pneumonie nelze v žádném případě určit vyšetřením výtěru z krku nebo z nosu.
Část 4: Popis dávkování a délky podávání antibiotik pro jednotlivé indikace
Úvodní poznámka V seznamu antibiotik jsou uvedeny pouze informace, které mají bezprostřední vztah k doporučené empirické (úvodní), popřípadě cílené terapii klinických jednotek uvedených v tabulkové části směrnice, zejména dávkování pro jednotlivé indikace. Tato část směrnice nenahrazuje kompletní dokumentaci k jednotlivým lékům, při jejichž výběru musí být zohledněny i skutečnosti nad rámec tohoto popisu (např. kontraindikace, nežádoucí účinky, interakce apod.) Penicilin
Penicilin G Komunitní pneumonie způsobená Streptococcus pneumonie (kmen dobře citlivý k penicilinu): dospělí 2,4 MIU denně ve 4–6 dílčích dávkách po 4–6 hodinách, novorozenci 30 kIUkg každých 12 hodin, děti starší 1 měsíce 7,5–15 kIUkg každé 4 hodiny nebo 12,5–25 kIUkg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů.
Komunitní pneumonie způsobená Streptococcus pneumoniae (kmen intermediárně citlivý k penicilinu): dospělí 8–12 MIU denně ve 4–6 dílčích dávkách po 4–6 hodinách, novorozenci až 50 kIUkg každých 12 hodin, děti starší 1 měsíce 25 kIUkg každé 4 hodiny nebo 50 kIUkg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 14 dnů. Tonsillopharyngitis acuta způsobená Corynebacterium diphtheriae (alternativa erytromycinu): dospělí 8–12 MIU denně ve 4–6 dílčích dávkách po 4–6 hodinách, novorozenci až 50 kIUkg každých 12 hodin, děti starší 1 měsíce 25 kIUkg každé 4 hodiny nebo 50 kIUkg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 10 dnů.
Prokain-penicilin G
Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes: dospělí 0,75–1,5 MIU, děti starší 3 let 25 kIUkg každých 24 hodin. Aplikuje se po dobu 10 dnů, nebo nejméně po dobu 5 dnů, pokud se 6. den aplikuje 1,2 MIU benzathin penicilinu. Komunitní pneumonie způsobená Streptococcus pneumoniae (kmen dobře citlivý k penicilinu): dospělí 1,5 MIU, děti starší 3 let 25 kIUkg. Aplikuje se každých 12 hodin po dobu 10 dnů.
Penicilin V Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes: dospělí 2,4 MIU (nebo 1250 až 1500 mg) denně ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách nebo 3,6–4,5 MIU (nebo 2000 až 2500 mg) denně ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 20 kIUkg (nebo 10 až 12,5 mgkg) každých 6 hodin nebo 25–30 kIUkg (nebo 15 až 17,5 mgkg) každých 8 hodin. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Penamecilin Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes: dospělí a děti starší 8 let 0,5–1 MIU každých 8 hodin, děti ve věku 3–8 let 60–80 kIU kgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Další peniciliny
Oxacilin Akutní exacerbace chronické bronchitidy způsobená Staphylococcus aureus: dospělí 6–8 g den parenterálně ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách, děti 12,5–25 mgkg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Komunitní pneumonie způsobená Staphylococcus aureus: dospělí 8–12 (v těžkých případech až 18) gden parenterálně ve 4–6 dílčích dávkách po 4–6 hodinách, novorozenci s tělesnou hmotností do 2 kg 25–50 mgkg každých 12 hodin po dobu 1. týdne věku, dále 50 mgkg každých 8 hodin, novorozenci s tělesnou hmotností nad 2 kg: 50 mgkg každých 8 hodin po dobu 1. týdne věku, dále 50 mgkg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Ampicilin Epiglottitis acuta (Haemophilus influenzae neprodukující beta-laktamázu): nitrožilně 200– –400 mg kgden v 4–6 dílčích dávkách po 4–6 hodinách. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů. Amoxicilin Sinusitis acuta: dospělí 0,75–1,5 g každých 8 hodin, děti starší 1 měsíce 50–90 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Otitis media acuta: dospělí 0,75–1,5 g každých 8 hodin, děti starší 1 měsíce 75–90 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy):dospělí 0,75–1 g každých 8 hodin, děti starší 1 měsíce 50–90 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů. Komunitní pneumonie: dospělí 1–1,5 g každých 8 hodin, děti starší 1 měsíce 75– –90 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.Amoxicilin-klavulanová kyselina Sinusitis acuta, otitis media acuta, akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy) způsobené beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: perorálně dospělí a děti nad 40 kg 500–875 mg amoxicilinu (tj. 625 mg–1 g kombinovaného přípravku) každých 8 hodin. U dětí do 1 roku věku 125 mg amoxicilinu každých 8 hodin (tj. 156 mg kombinovaného přípravku v 5 ml sirupu). U dětí do 3 let věku 250 mg amoxicilinu každých 8 hodin (tj. 312 mg kombinovaného přípravku v 5 ml sirupu) nebo u dětí do 40 kg hmotnosti 250–500 mg amoxicilinu (tj. 375–625 mg kombinovaného přípravku). Aplikuje se po dobu 5–10 dnů (obvykle 48–72 hodin po poklesu teploty a ústupu známek infekce). Cefalosporiny 2. generace
Cefuroxim Sinusitis acuta, otitis media acuta způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: dospělí 500 mg každých 12 hodin, děti 30 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy) způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: dospělí a děti starší než 13 let 250–500 mg každých 12 hodin, děti 30 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů. Komunitní pneumonie způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: perorálně dospělí 500 mg každých 12 hodin, děti 30 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Parenterálně 750 mg–1,5 g ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, u novorozenců 30–50 mg den ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách, u dětí starších 3 měsíců 50–100 mgkgden ve třech až čtyřech dílčích dávkách po 6–8 hodinách. Celková denní dávka nesmí překročit celkovou maximální dávku pro dospělé. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby. Cefprozil
Sinusitis acuta, otitis media acuta způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: dospělí 500 mg každých 12 hodin, děti 30–40 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy) způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: dospělí a děti starší než 12 let 250–500 mg každých 12 hodin, děti 30 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů. Komunitní pneumonie způsobená beta-laktamázu produkujícími kmeny Haemophilus influenzae nebo Moraxella catarrhalis: perorálně dospělí 500 mg každých 12 hodin, děti 30–40 mgkgden ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby. Cefalosporiny 3. generace
Ceftriaxon
Tonsillopharyngitis acuta způsobená Neisseria gonorrhoeae produkující beta-laktamázu: nitrosvalově 250 mg jednorázově. Epiglottitis acuta: nitrožilně 80 mgkgden každých 24 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů.
Cefotaxim
Epiglottitis acuta: nitrožilně 100–180 mgkgden ve třech až čtyřech dílčích dávkách po 6–8 hodinách. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Makrolidy, azalidy Upozornění: skupina těchto antibiotik má téměř identické spektrum účinnosti na citlivé mikroby a jejich vliv na mikroflóru člověka i prostředí se sčítá. Při jejich nekritickém, masivním používání, zejména vytvářejí-li po aplikaci dlouhodobě nízké koncentrace v těle pacienta (např. azitromycin), dochází k rychlé selekci rezistentních bakteriálních kmenů, které posléze převládají. V zájmu zachování účinnosti celé skupiny těchto antibiotik je proto nezbytné striktní dodržování jejich specifických indikací.
Erytromycin
Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při alergii k penicilinu): dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mg kgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta vyvolaná Arcanobacterium haemolyticum: dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Tonsillopharyngitis acuta vyvolaná Corynebacterium diphtheriae: parenterálně dospělí 1–4 g ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Sinusitis acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se obvykle po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 10 dnů. Tracheobronchitis acuta vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Bronchitis acuta vyvolaná Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis: dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mg kgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Komunitní pneumonie (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 1 g každých 6 hodin, děti 50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Komunitní pneumonie vyvolaná Legionella pneumophila: parenterálně 900 až 1200 mg každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 14 dnů (event. v kombinaci s 600 mg rifampicinu denně). Atypická pneumonie vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí perorálně 500 mg každých 6 hodin, děti starší 6 měsíců 30 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Klaritromycin
Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při alergii k penicilinu):dospělí 250– –500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta vyvolaná Arcanobacterium haemolyticum: dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Sinusitis acuta (při alergii k beta-laktamům): dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se obvykle po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při alergii k beta-laktamům): dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 10 dnů. Tracheobronchitis acuta vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při alergii k beta-laktamům): dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při alergii k beta-laktamům): dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mg kgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Komunitní pneumonie (při alergii k beta-laktamům): dospělí 500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 až 14 dnů. Komunitní pneumonie vyvolaná Legionella pneumophila: dospělí parenterálně 500–1000 mg každých 12 hodin (event. v kombinaci s 600 mg rifampicinu denně). Aplikuje se po dobu 14 dnů. Atypická pneumonie vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 až 14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Roxitromycin
Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při alergii k penicilinu): dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta vyvolaná Arcanobacterium haemolyticum: dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Sinusitis acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se obvykle po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae):5–9 mg kgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 10 dnů. Tracheobronchitis acuta vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Atypická pneumonie vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí a děti s hmotností vyšší než 40 kg 150 až 300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností nižší než 40 kg 2,5–5 mgkg každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 10 až 14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Spiramycin
Tonsillopharyngitis acuta s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při alergii k penicilinu): dospělí perorálně 1 g každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8 nebo 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta vyvolaná Arcanobacterium haemolyticum: dospělí perorálně 1 g každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8 nebo 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Sinusitis acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 1 g každých 8 nebo 12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se obvykle po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 1 g každých 8 nebo 12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Tracheobronchitis acuta vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí perorálně 1 g každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8 nebo 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při alergii k betalaktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae):dospělí perorálně 1 g každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8 nebo 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 7 až 10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae):dospělí perorálně 1 g každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8 nebo 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 5 až 7 dnů. Komunitní pneumonie (při alergii k beta-laktamům, není-li vyvolána Haemophilus influenzae): dospělí perorálně 1 g každých 8 nebo 12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 až 14 dnů. Komunitní pneumonie vyvolaná Legionella pneumophila: nitrožilně 1 g každých 8 hodin v prvních 3–5 dnech, pak eventuálně orálně 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 14 dnů (event. v kombinaci s 600 mg rifampicinu denně). Atypická pneumonie vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí perorálně 1 g každých 8 nebo 12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 až 14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Azitromycin
Sinusitis acuta (při alergii k beta-laktamům): dospělí 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Otitis media acuta (při alergii k beta-laktamům): (pouze u dětí starších 6 měsíců) 10 mgkg první den, 5 mgkg po dobu dalších 2–5 dnů. Tracheobronchitis acuta vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při alergii k beta-laktamům): dospělí 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při alergii k beta-laktamům): dospělí 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Atypická pneumonie vyvolaná Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: dospělí 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby. Fluorochinolony
Ciprofloxacin
Tonsillopharyngitis acuta způsobená Neisseria gonorrhoeae:500 mg orálně jednorázově. Komunitní pneumonie způsobená Legionella pneumophila: 500–750 mg orálně každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 14 dnů.
Ofloxacin
Tonsillopharyngitis acuta způsobená Neisseria gonorrhoeae: 400 mg orálně jednorázově. Komunitní pneumonie způsobená Legionella pneumophila: 400 mg orálně každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 14 dnů. Další antibiotika
Chloramfenikol
Epiglottitis acuta: nitrožilně 50–100 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů.
Klindamycin
Komunitní pneumonie způsobená Staphylococcus aureus: parenterálně dospělí alespoň 900 mg každých 6 hodin během hospitalizace, děti starší 1 měsíce 20–40 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách každých 6 hodin. Aplikuje se po dobu 14 dnů.
Doxycyklin
Sinusitis acuta: dospělí 200 mg v jedné dávce každých 24 hodin nebo rozděleně ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách, děti starší 8 let s hmotností nižší než 45 kg 4,4 mgkgden v jedné dávce každých 24 hodin, nebo rozděleně ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy): dospělí první den 200 mg v jedné dávce nebo rozděleně ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách, od druhého dne podle závažnosti infekce 100–200 mg denně v jedné dávce po 24 hodinách, nebo ve dvou dílčích dávkách 100 mg každých 12 hodin, dětem starším 8 let věku s hmotností nižší než 45 kg se první den podává 4,4 mgkgden v jedné dávce po 24 hodinách nebo ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin, od druhého dne podle závažnosti infekce 2,2–4,4 mgkgden v jedné dávce po 24 hodinách, nebo ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů. Atypická komunitní pneumonie způsobená Chlamydia spp. a Mycoplasma pneumoniae: dospělí 200 mg ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách, děti starší 8 let věku s hmotností nižší než 45 kg první den 4,4 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách, od druhého dne 2,2 mgkgden každé 24 hodiny. Aplikuje se po dobu 10–14 dnů. Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Ko-trimoxazol
Sinusitis acuta, otitis media acuta: dospělí perorálně 960 mg každých 12 hodin, děti starší 2 měsíců věku 8 mgkgden (vztaženo na obsah trimetoprimu) ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (event. bakteriální superinfekce akutní bronchitidy):dospělí 960 mg každých 12 hodin, děti starší 2 měsíců věku 8 mgkgden (vztaženo na obsah trimetoprimu) ve dvou dílčích dávkách každých 12 hodin. Aplikuje se po dobu 5–7 dnů.
Rifampicin
Komunitní pneumonie vyvolaná Legionella pneumophila: 300 až 600 mg perorálně každých 12 hodin, vždy pouze v kombinaci s erytromycinem (případně jiným vhodným makrolidem). Upozornění: pneumonie se závažným průběhem vyžaduje vždy parenterální zahájení léčby.
Literatura
BAQUERO, F., NEGRI, MC. Strategies of Minimize the Development of Antibiotic Resistance. J Chemother, 1997, 9, Suppl. 3, p. 29–37.
BAUERNFEIND, A., JUNGWIRTH, R., EBERLEIN, E. Comparative Pharmacodynamics of Clarithromycin and Azithromycin against Respiratory Pathogens. Infection, 1995, 23, no. 5, p. 316–321.
Communication from the commission on a community strategy against antimicrobial resistance. Commission of the European Communities, Brussels 20. 6. 2001.
Council recommendation of 15 November 2001 on the prudent use of antimicrobial agents in human medicine (Text with EEA relevance). Official Journal of the European Communities, 5. 2. 2002.
ČIŽMAN, M., POKORNÝ, M., SEME, K., et al. The relationship between trends in macrolide use and resistance to macrolides of common respiratory pathogens. J Antimicrob Chemother (JAC), 2001, 47, p. 475–477.
DOWELL, SF., MARCY, SM., et al. Principles of Judicious Use of Antimicrobial Agents for Pediatric Upper Respiratory Tract Infections. Pediatrics, 1998, 101, no. 1, p. 163–184.
FEIGIN, RD., et al. Textbook of pediatric infectious diseases. 4th ed., Saunders, 1998.
GONZALES, R., BARTLETT, JG., et al. Principles of Appropriate Antibiotic Use for Treatment of Acute Respiratory Tract Infections in Adults: Background, Specific Aims and Methods. Annals of Internal Medicine, 2001, 134, no. 6, p. 478–529.
HOZA, J., JINDRÁK, V., MAREŠOVÁ, V., et al. Konsensus používání antibiotik I. Peniciliny. Praktický lékař, 2002, 82, s. 247–306.
JINDRÁK, V. Mikrobiologické podklady pro cílenou antimikrobiální léčbu komunitních respiračních infekcí. Doporučené postupy pro praktické lékaře ČLS JEP 2002. http://www.cls.cz/dp/2002/t281.rtf
KASTNER, U., GUGGENBICHLER, JP. Influence of macrolide antibiotics on promotion of resistance in the oral flora of children. Infection, 2001, 29, no. 5, p. 251–256.
LONG, SS., DOWELL, SF. Principles of Anti-infective Therapy, Chapter 303. In Principles and Practice of Pediatric Infectious Diseases. 2nd ed., Churchill Livingstone, 2003.
MANDELL, GL., BENNET, JE., DOLIN, R. Principles and Practice of Infectious Diseases. 5th ed., Churchill Livingstone, 2000.
NELSON, JD., BRADLEY, JS. Nelson´s Pocket Book of Pediatric Antimicrobial Therapy. 15th ed., 2002, Lippincott Wiliams & Wilkins, USA.
Opinion of the Economic and Social Committee on the „Resistance to antibiotics as a threat to public health“. Official Journal of the European Communities, 28. 12. 1998.
REESE, RE., BETTS, RF., et al. Handbook of Antibiotics. 3rd ed., Lippincott Williams & Wilkins, 2000.
REESE, RE., DOUGLAS, RG. A Practical Approach to Infectious Diseases. 4th ed., Little, Brown and Company, 1996.
URBÁŠKOVÁ, P., a Pracovní skupina pro monitorování rezistence bakteriálních respiračních patogenů v ČR. Vzestup rezistence Streptococcus pyogenes k makrolidovým antibiotikům v České republice. Praktický lékař, 1999, 79, s. 636–640.
URBÁŠKOVÁ, P., a Pracovní skupina pro monitorování rezistence bakteriálních respiračních patogenů. Trendy rezistence izolátů Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Streptococcus pyogenes z dýchacích cest v České republice v průběhu tří let (1996–1998). Klin mikrobiol inf lék, 1999, 5, s. 311–319.
URBÁŠKOVÁ, P., a Pracovní skupina pro monitorování rezistence bakteriálních respiračních patogenů. Surveillance rezistence k antibiotikům u nejčastějších bakteriálních původců respiračních infekcí v České republice. Remedia, 2000, 3, s. 195–203.
URBÁŠKOVÁ, P., a Pracovní skupina pro monitorování rezistence. Předběžné výsledky surveillance rezistence tří nejčastějších bakteriálních původců respiračních infekcí k antibiotikům v České republice v roce 2000. Zprávy CEM, 2001, 10, s. 117–118.
URBÁŠKOVÁ, P. Rezistence k antibiotikům Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes, Haemophilus influenzae a Moraxella catarrhalis v České republice v roce 1996 a 1997. Klin mikrobiol inf lék, 1998, 4, s. 292–298.
URBÁŠKOVÁ, P. Rezistence k antibiotikům u kmene Streptococcus pneumoniae ze závažných infekcí v České republice v roce 1996–1998. Klin mikrobiol inf lék, 1999, 5, s. 49–54.
WHO Global Strategy for Containment of Antimicrobial Resistance. World Health Organization, Geneva, 2000.
