Lékaři míní, že čím menší počet jednotlivých léků musíte každý den zkonzumovat, tím větší je šance, že si vezmete opravdu všechny a že je spolknete v pravý čas, což je pro dlouhodobý úspěch léčby důležité. Co byste řekli tomu, že jeden z nejdůležitějších léků, který užívá většina diabetiků, si budete moci rozpustit ve vodě a zapíjet jím ty zbylé? Bude vám to vyhovovat?
Když se řekne cukrovka, většina z nás si už asi nemyslí, že se jedná o chorobu, při které je třeba pouze držet zvláštní dietu a že se jinak, kromě toho, že je to velmi obtěžující, nic moc vážného vlastně neděje. Ne, tak to opravdu není. „Stále sice platí, že se jedná o zvýšenou hladinu krevního cukru, důležité jsou však její komplikace, které mohou život nejen zkrátit, ale také pořádně ztížit. Začnou se projevovat tehdy, pokud toto onemocnění není dlouhodobě správně léčeno,“ říká prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA, předseda České diabetologické společnosti a přednosta Interní kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a pražské Fakultní nemocnice Motol, a dodává, že problémem je především dlouhodobá normalizace hladiny krevního cukru (glykemie).
Velkou část viny nesou na svých bedrech nespolupracující nemocní, kteří na sebe neumějí být stále a vlastně doživotně přísní. Milan Kvapil si nedělá iluze: „Je mi naprosto jasné, že je to opravdu těžké, leckdy i nepřekonatelné. My zkrátka chceme po někom, komu je třeba kolem padesátky, aby náhle a už napořád změnil svoje ustálené a léta ‚zaběhnuté‘ životní rytmy, aby co nejrychleji přebudoval svoje stravovací návyky a začal úměrně svému věku sportovat. Ano, je to velmi náročné a spousta nemocných na to odmítá přistoupit. Dlouhodobě to dokáže jen málokdo.“ Tušíte, proč tomu tak je? Odpověď není tak těžká.
Když ono to nebolí
Je to tím, že cukrovka v počátečních stadiích nebolí a velká skupina nemocných, kteří o ní ani dlouho nevěděli, jen obtížně spolupracuje se svými lékaři – jednoduše nejsou k léčbě dostatečně motivováni, protože je vlastně nic moc netrápí. Jak to probíhá v praxi? Pokud se od lékaře dozvíte, že máte diabetes mellitus 2. typu (DM2 – viz rámeček) neboli úplavici cukrovou, pak vám dietní specialistka následně dopodrobna vysvětlí, jak se teď budete stravovat a v lékárně dostanete léky na předpis.
Trochu se přece jen leknete, začnete je svědomitě užívat, za pár týdnů je vám o hodně lépe a vy hned polevíte v dietě a přestanete dodržovat železný rytmus v užívání léků, protože máte pocit, že už jste se „uzdravili“. Podle M. Kvapila již máme k dispozici kvalitní léky (říká se jim perorální antidiabetika a je jich řada), výsledky léčby ale přesto nejsou dlouhodobě uspokojivé. „Lékaři se snaží nemocným vysvětlit, proč by měli svědomitě užívat předepsané léky, oni na to ale moc neslyší, protože se jim v prvních týdnech po zahájení léčby značně uleví a rychle ztrácejí motivaci k dalšímu odříkání.
Říkají si: ‚Proč pokračovat, proč se dál trápit, když už mám cukr v normě a vlastně mi nic není?‘ To je ale fatální chyba,“ upozorňuje M. Kvapil a pokračuje: „Musíme stále trpělivě směrovat naše pacienty k přísnému dodržování nového životního režimu. Je nutné trvalé omezení přísunu energie v potravě, změna jejího složení spolu se zvýšením pohybové aktivity. Zásadně se ale změnil pohled na léky. Protože se nám bohužel stále nedaří přivést většinu pacientů k tomu, aby respektovali naše doporučení, a na druhé straně máme léčiva, která nepochybně pomáhají, tak došlo ke změně v pohledu na nutnost jejich podávání. Nyní, po stanovení diagnózy cukrovky 2. typu, už nebudeme čekat dva tři roky na to, že zaberou režimová opatření, ale budeme ihned podávat lék první volby, jehož účinnou látkou je metformin, což je obsaženo i v nejnovější verzi našich oficiálních doporučení.“
A proč zrovna toto léčivo? „Jako lék první volby je doporučován především proto, že se dá dlouhodobě užívat naprosto bezpečně. Máme také přesvědčivé vědecké důkazy o tom, že pokud je léčba zahájena právě metforminem, pak se, kromě účinku na snižování hladiny krevního cukru, v dlouhodobém horizontu 10–15 let významně sníží i riziko změn na cévách souvisejících s diabetem, které vedou k srdečním infarktům a mozkovým mrtvicím.“
Hrsti léků každý den
Výsledkem nevhodného životního stylu je doslova „armáda“ nemocných, kromě cukrovky je často trápí i vysoký krevní tlak (hypertenze) a patologická hladina krevních tuků, především cholesterolu (dyslipidemie). Všechny tyto příznaky spolu zřejmě těsně souvisejí, lékaři je společně nazývají „metabolickým syndromem“. Především hypertenze je dnes jedním z největších „zabijáků“ lidstva. U diabetiků je to ještě komplikovanější – do stěn jejich tepen (často navíc poškozených vysokým tlakem) se zvýšeně ukládá cukr, ty jsou díky tomu mnohem náchylnější ke kornatění neboli ateroskleróze, kterou ještě může prohloubit vysoký cholesterol.
Ateroskleróza tepen vede k ischemické chorobě srdeční a mrtvicím. Většina diabetiků by proto měla zároveň užívat léky ke snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu, obě tyto hodnoty by navíc měly být redukovány výrazněji než u „normální“ populace. „Člověk s cukrovkou by měl především naslouchat radám svých lékařů. Měl by pravidelně, každý den, konzumovat nemalé množství léků a měl by dobře vědět, proč tak činí – brání tím rozvoji život ohrožujících komplikací.
Víme, že psychologický aspekt užívání léků bývá u většiny nemocných nesmírně důležitý a je nám také známo, že kdyby diabetik svědomitě a poctivě užíval opravdu všechno, co mu předepíšeme, tak bude střední délka jeho života plně srovnatelná s běžnou, nediabetickou populací. Čím méně pilulek budou nemocní brát, tím je větší šance, že si je vezmou opravdu všechny a v pravý čas. Jen tak můžeme dlouhodobě dosáhnout úspěchu. Z mého pohledu proto vítám každý přístup, který povede ke snížení denní porce léků,“ přemýšlí M. Kvapil a dodává, že toho lze dosáhnout dvěma způsoby.
Prvním je, že se budou cíleně připravovat takové léky, které budou kombinací několika účinných látek. To je trendem poslední doby, farmaceutické firmy v posledních letech uvedly na trh několik pilulek, které kombinují nejčastěji předepisované a osvědčené léky, především v oblasti kardiologie.
Druhým je hledání nových, leckdy nečekaných lékových forem. Zajímavým příkladem je zmiňovaný metformin – na náš trh byla v loňském roce uvedena jeho zbrusu nová, originální léková forma. „Jednoduše si metformin v práškové formě nasypete ze sáčku do sklenice, zalijete jej vodou a on se okamžitě rozpustí. Sklenicí čiré vody s rozpuštěným metforminem pak zapijete ostatní prášky, což je podle mého názoru velmi příznivý trend. Pevně věřím, že každý takto chytře připravený lék může nemocné lépe nasměrovat k dodržování našich doporučení. Snad se díky tomu zlepší zatím nepříliš uspokojivé dlouhodobé výsledky léčby cukrovky 2. typu,“ uzavírá M. Kvapil.
Diabetes 2. typu
Vzniká pozvolna, většinou po 30. roce věku. Buďto je snížena citlivost buněk a tkání k inzulinu (inzulinová rezistence), anebo je narušeno jeho uvolňování ze slinivky. Glukóza je u takto disponovaného člověka buňkami nedostatečně zpracovávána a hladina krevního cukru zůstává vysoká.
Tento stav je dlouho kompenzován zvýšenou produkcí inzulinu ve slinivce, která se ale jednou začne vyčerpávat a rozvíjí se cukrovka.