Editorial

Vážení čtenáři, toto číslo časopisu Postgraduální medicína je věnováno problematice antiinfekční terapie. Je dobré si na tomto místě připomenout, že antiinfektiva mají mezi léčivými přípravky zvláštní postavení, které bohužel není vždy dostatečně oceňováno. V čem toto zvláštní postavení spočívá, je možné nejnázorněji dokumentovat na přípravcích určených k léčbě bakteriálních infekcí - antibioticích. Antibiotika se od běžných léků odlišují především v tom, že jejich působení nesměřuje na buňky lidského těla, nýbrž na patogenní baktérie přítomné v lidském organismu. Zatímco při posuzování účinku běžných léků bereme v úvahu interakce mezi léčivem a lidskými tkáněmi, u antibiotik je nutné posuzovat interakci mezi třemi subjekty: léčivem, baktériemi a lidskými tkáněmi. Možnosti vzájemných vztahů jsou v tomto případě mnohem různorodější -pro ilustraci stačí představit si například stafylokokovou pyodermii a stafylokokovou sepsi. Původce nemoci je v obou případech stejný, ale přístup k léčbě se bude zásadně lišit. Rozhodující přitom není jen závažnost onemocnění, ale také lokalizace patogenních baktérií v lidském organismu: do špatně prokrvených tkání antibiotika pronikají jen málo a nemusejí zde vytvořit dostatečně účinné koncentrace. Antibiotická léčba by proto měla být individualizovaná, „šitá na míru“ - zvlášť to platí pro různé nestandardní situace (infekce vyvolané rezistentními kmeny baktérií, infekce postihující imunokompromitované jedince, infekce u obézních pacientů n