Hypertenze je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob. Je prokázáno, že hypertenze v porovnání s hypotenzí přináší dvojnásobné riziko onemocnění koronárních arterií srdce. Je známé, že hypertenze urychluje aterosklerotický proces. Hypertenzi můžeme rozdělit na: * primární (esenciální) - příčiny se nedají s určitostí zjistit, vliv má genetická predispozice, která v kombinaci se špatnou životosprávou riziko vzniku zvyšuje, * sekundární (symptomatickou) - může se objevit v souvislosti s onemocněními ledvin (např. záněty ledvin, skleróza ledvinné tepny apod.), onemocněními žláz s vnitřní sekrecí (např. štítné žlázy, nadledvin, hypofýzy apod.), onemocněními nervového systému, v souvislosti s probíhajícím těhotenstvím, dlouhodobým užíváním některých léků (např. hormonální antikoncepce, kortikoidy apod.).
Příznaky onemocnění mohou být různé, např. bolest v lýtkách při chůzi nebo při cvičení, epistaxe (krvácení z nosu), polyurie, nykturie, únava, závratě, nevolnost, nepříjemné pocity v žaludku s nutkáním na zvracení, bolest v záhlaví, dyspnoe při námaze, víckrát naměřené vyšší hodnoty TK, než je norma, rozmazané nebo dvojité vidění, pocení, otok končetin, palpitace.
Mezi faktory, které ovlivňují vznik hypertenze, patří genetická predispozice, obezita, konzumace alkoholu, příjem nadměrného množství sodíku a draslíku ve stravě, nadměrná fyzická aktivita, stres. Mezi závažné, často až život ohrožující komplikace hypertenze patří selhání levé komory až edém plic, akutní infarkt myokardu, krvácení do mozku, progredující renální insuficience.
Prognóza závisí na stadiu, ve kterém se onemocnění diagnostikuje, a na dodržování správné léčby. Také ji ovlivňuje základní onemocnění. Dnešními medikamenty je možné prognózu onemocnění u pacienta podstatně zlepšit. K důležitým faktorům, které mají zásadní vliv na prognózu, patří komplikace jako např. hypertenzní krize (náhlé zvýšení TK nad hodnoty 220/130) s rychlým rozvojem příznaků hypertenzní encefalopatie (prudké bolesti hlavy, nauzea, zvracení, dezorientace, somnolence až kóma).
Léčba hypertenze: * základní - kromě medikamentózní léčby se využívá i relaxační léčba, autogenní trénink, cvičení atd.
dietetická - vhodná je dieta s omezením kalorií (kvůli snížení hmotnosti) a dieta s omezením příjmu sodíku.
I když hypertenzi neumíme vyléčit, její správná terapie ochraňuje pacienta před vývojem vážných orgánových komplikací. Prevence hypertenze má být zaměřena na všechny rizikové faktory. Velký důraz by měl být kladen na včasné podchycení latentních hypertoniků a jejich adekvátní léčení. Hypertoniky je třeba dispenzarizovat a pravidelně kontrolovat.
Deset základních pravidel pro pacienty s hypertenzí: * Pravidelně si měřte krevní tlak.
Dodržujte doporučení lékaře.
Snažte se o dosažení normální hmotnosti. * Omezte pití alkoholu.
Jezte dostatek ovoce a zeleniny.
Zredukujte používání kuchyňské soli a nahrazujte ji kořením.
Používejte rostlinné tuky a hodnotné oleje. * Přestaňte kouřit.
Zintenzivněte tělesný pohyb.
Dodržujte přestávky na odpočinek a relaxaci.
Edukace pacienta
Edukace má v ošetřovatelství nezastupitelné místo. Edukace je forma výchovně-vzdělávacího procesu, jehož cílem je kromě jiného i změna chování a hodnotové orientace pacienta.
Zdravotní výchova je výchovná a vzdělávací činnost zaměřená na utváření zodpovědného a uvědomělého konání člověka se zřetelem na podporu, udržování a zachování zdraví. Ovlivňuje vědomosti, postoje, přesvědčení, motivaci a chování člověka z hlediska zdraví a nemoci; je zaměřená na podporu pozitivních a odstranění negativních prvků ze života člověka.
Cíle edukace: * kognitivní (poznávací) - soustřeďují se na oblast vědomostí, poznávacích schopností a intelektových dovedností; jsou zaměřeny na to, aby pacient na základě informací a znalostí věděl, jak se má správně rozhodnout a jednat, * afektivní (citové) - zahrnují citovou oblast, přesvědčení, názory, postoje, hodnoty; jejich dosahování je hlavním záměrem výchovy, * behaviorální (podněcující konání) - zaměřují se na získávání motorických dovedností, osvojování si návyků.
Metody edukace se rozlišují podle: a) objektu zdravotně-výchovného působení: * metody individuálního působení - např. individuální konzultace, instruktáž, individuální rozhovor apod., * metody skupinového působení - např. diskuse, beseda, přednáška, panelová diskuse, kurzy, klubová setkání apod., * metody hromadného působení - např. tisk, rozhlas, televize apod., b) forem působení zdravotní výchovy: * metody mluveného slova - monologické (např. výklad, přednáška), dialogické (např. beseda, rozhovor, diskuse), * metody tištěného slova - např. leták, heslo, brožura, časopis, kniha, článek, * metody přímé zkušenosti a názorných pomůcek a metod - např. fotografie, filmy, obrázky apod.
Edukace v ošetřovatelství je záměrný, cílevědomý a plánovaný proces. Představuje určitou formu odevzdávání konkrétních informací, uskutečňuje se ve specificky upraveném prostředí v rámci vzájemné interakce sestry a pacienta. Jedná se o výchovný a vzdělávací proces, ve kterém se pacient učí. Sestává z 5 fází: * posuzování - zjištění důležitých údajů o pacientovi (věk, pohlaví, osobní anamnéza, společensko-ekonomické postavení, postoje k vlastnímu zdraví), * diagnostika - sestra stanovuje diagnostiku ve vztahu k potřebám pacienta; důležité je, aby přesně specifikovala vědomosti, které pacientovi chybějí, * plánování - sestra stanovuje cíl edukačního procesu, počet edukačních jednotek, časový harmonogram, určení prostředků, forem a metod edukace, * realizace - zahrnuje motivační fázi (podpora a motivace zájmu pacienta o danou problematiku), expoziční fázi (poskytnutí informací o daném onemocnění, o potřebných dovednostech), fixační fázi (při opakování nejdůležitějších informací), hodnotící fázi (zhodnocení efektivnosti edukace), * vyhodnocení - cílem této fáze je zjišťování a posuzování stavu dosaženého edukačním procesem; tato etapa vyžaduje systematičnost, monitorování projevů pacienta a jeho vědomostí o indikátorech dosažené změny.
Kazuistiky
Kazuistika 1: Pacientka (35 let) přijata k hospitalizaci pro bolesti hlavy a poruchy spánku. Při přijetí byla ospalá. Vitální funkce v normě, kromě tlaku krve, který byl 160/100. Hmotnost pacientky 85 kg, výška 160 cm. Kůže při přijetí růžová, turgor kůže věku přiměřený, sliznice vlhké, bez povlaku, krvácení nepřítomno. Pacientčina matka se léčí od mládí s hypertenzí, otec má DM 2. typu, léčený je PAD. Pacientka je nekuřačka, alkohol užívá jen příležitostně a kávu přijímá jedenkrát denně. Pacientce byla ordinována dieta č. 10 - neslaná.
Kazuistika 2: Pacienta (37 let) přivezla do zdravotnického zařízení RZP pro únavu, zhoršené dýchání a bolesti hlavy. Při přijetí byl ospalý, vitální funkce měl v normě až na tlak krve. Naměřené hodnoty TK 160/95. Hmotnost pacienta 97 kg, výška 185 cm. Kůže při přijetí růžová, turgor věku přiměřený, sliznice vlhké, bez povlaku, krvácení nepřítomno. V rodině se vážnější onemocnění nevyskytují. Pacient denně vykouří 15-20 cigaret. Alkohol pije jen příležitostně a kávu pije dvakrát denně. Pacientovi byla ordinována dieta č. 10.
Při rozhovoru s oběma pacienty bylo zjištěno, že mají nedostatečné vědomosti o onemocnění, o významu dodržování dietních opatření a správné životosprávě. Na základě těchto informací byly stanoveny edukační diagnózy: * Nedostatek vědomostí o základním onemocnění. * Nedostatek vědomostí o dietě.
LITERATURA
HRABAL, S. Lidský organismus ve zdraví a nemoci. Praha: Avicenum, 1990. 375 s. ISBN 80-201-0000-8.
KOPECKÁ, K.; KOPECKÝ, P. Zdravie a klinika chorôb. Martin: Osveta, 1998. 165 s. ISBN 80-8063-010-0.
KUŽEĽA, L.; PATLEJCHOVÁ, E. Dieta při hypertenzi. Praha: Triton, 2003. 75 s. ISBN 80-7254-411-X.
MARŠÁLOVÁ, L. Zdravie a správanie človeka. Bratislava: SPN, 1996. 450 s. ISBN 80-08-00332-4.
ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2005. 118 s. ISBN 80-8063-193-X.
Tabulka 1: Hodnocení krevního tlaku
Kategorie Systolický TK (mmHg) Diastolický TK (mmHg)
Optimální TK méně než 120 méně než 80
Normální TK 120-129 80-84
Vysoký normální TK 130-139 85-89
Hypertenze 1. stupně 140-159 90-99
Hypertenze 2. stupně 160-179 100-109
Hypertenze 3. stupně 180 a více 110 a více
Izolovaná systolická hypertenze 140 a více méně než 90
Tabulka 2: Edukační list č. 1
Téma hypertenze
Edukační diagnóza nedostatek vědomostí o onemocnění
Časová jednotka 45 minut
Místo edukace společenská místnost oddělení
Organizační forma skupinová
Cíl vysvětlit pacientům podstatu onemocnění
Výsledná kritéria * pacienti definují své onemocnění
pacienti vyjmenují faktory vyvolávající hypertenzi
pacienti jmenují a charakterizují možné komplikace, které vzniknou
u neléčených, resp. u neefektivně léčených pacientů s daným
onemocněním
Edukační metody dialogické - kladení otázek, diskuse, rozhovor; didaktické pomůcky -
papír, pero
Metodický postup * úvod - přivítání, obeznámení pacientů s průběhem, cílem a obsahem
edukačního programu
jádro - fáze motivační - motivační rozhovor: vysvětlit pacientům
význam edukace; fáze expoziční - osnova obsahu edukace: definice
onemocnění, faktory vyvolávající hypertenzi, možné komplikace
související s neléčenou, resp. neefektivně léčenou hypertenzí; fáze
fixační - zopakování nejdůležitějších nových údajů spolu s pacienty,
zodpovězení otázek, vysvětlení nejasností; fáze hodnotící - položení
kontrolních otázek, vyhodnocení odpovědí (kontrolní otázky: Co je
hypertenze? Jaké faktory mohou vyvolat hypertenzi? Jaké komplikace
mohou vzniknout u pacienta, který hypertenzi neléčí?)
závěr - poděkování a povzbuzení, obeznámení pacientů s obsahem
následujícího tématu
Tabulka 3: Edukační list č. 2
Téma hypertenze
Edukační diagnóza nedostatek vědomostí o dietě
Časová jednotka 50 minut
Místo edukace společenská místnost oddělení
Organizační forma skupinová
Cíl vysvětlit pacientům nutnost dodržovat dietu
Výsledná kritéria * pacienti jmenují vhodné, nevhodné potraviny a nápoje
pacienti definují význam dodržování diety
pacienti umí sestavit jídelní lístek
Edukační metody dialogické - kladení otázek, diskuse, rozhovor; didaktické pomůcky - papír, pero
Metodický postup * úvod - přivítání, obeznámení pacientů s průběhem, cílem a obsahem
edukačního programu
jádro - fáze motivační - motivační rozhovor: vysvětlit pacientům význam
edukace; fáze expoziční - osnova obsahu edukace: vhodné a nevhodné
potraviny, význam dodržování diety, příprava jídelního lístku; fáze fixační -
zopakování nejdůležitějších nových údajů spolu s pacienty, zodpovězení otázek,
vysvětlení nejasností souvisejících s daným onemocněním; fáze hodnotící -
položení kontrolních otázek, vyhodnocení odpovědí (kontrolní otázky: Které
potraviny jsou vhodné pro pacienty, kteří se léčí s hypertenzí? Které potraviny
jsou nevhodné pro pacienty, kteří se léčí s hypertenzí a proč? Mohou pacienti
s hypertenzí pít minerální vody? Pokud ano, čeho si musí všímat na etiketě
láhve minerální vody? Čím je charakteristická neslaná dieta? Jak jsou
technologicky připravovány pokrmy při neslané dietě? Komu se indikuje
neslaná dieta kromě hypertoniků?)
závěr - poděkování a povzbuzení, obeznámení pacientů s obsahem
následujícího tématu
Souhrn Hypertenze je chronické onemocnění. Je nutné, aby pacienti uměli s tímto onemocněním žít a udržet jej ve stabilizovaném stavu. Edukace by měla být nezbytnou součástí léčby a komplexní ošetřovatelské péče u nemocných s hypertenzí. V rámci edukace je potřeba zdůraznit vlastní podíl pacienta na udržování a zlepšování zdravotního stavu nejen během hospitalizace, ale zejména v domácím prostředí. Klíčová slova: hypertenze, příznaky, faktory, kazuistika, edukace, edukační list
O autorovi| PaedDr. Dáša Šusterová, Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice (dasa.susterova@gmail.cm)