Strategie obsahuje více než stovku konkrétních opatření, která jsou zaměřena mj. i na podporu zaměstnanosti. Pro podporu zaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách strategie navrhuje vytvořit systém prostupného zaměstnávání nebo ve větší míře zaměstnávat dlouhodobě nezaměstnané ve veřejných zakázkách měst. Mezi nejvýznamnější opatření Strategie v oblasti zaměstnanosti patří posilování systému tzv. prostupného zaměstnávání – přechod od veřejné služby a veřejně prospěšných prací přes sociální podniky do standardního zaměstnání. Mezi opatření v oblasti regionálního rozvoje patří také zajištění finančních prostředků pro podporu sociálního podnikání a příprava fondu na podporu malých projektů k sociálnímu začlenění.
Sociální vyloučení
Sociální vyloučení (exkluze) je nutno považovat za nejzávažnější důsledek chudoby v moderní společnosti. Chudobou lze označit sociální status člověka vyznačující se hmotným nedostatkem.
Jak vzniká sociální vyloučení? Pokud člověk přijde o zaměstnání, ocitne se v krizi, vyhoří, onemocní, stane se obětí trestného činu a podobně, je nucen usilovně pracovat na tom, aby se jeho životní situace stabilizovala. Někteří lidé se v takové situaci neobejdou bez cizí pomoci a obracejí se na rodinu a nejbližší přátele nebo na různé instituce, pokud takovou možnost mají.
Lidé, kteří v krizové situaci setrvávají dlouhodobě, se ocitají v ohrožení sociálního vyloučení. Nejohroženější jsou ti, kteří se dostávají do více krizových situací najednou, nebo ti, kteří jednu krizi nedokázali vyřešit a nabalují na sebe další související problémy. V sociálním vyloučení se často ocitají lidé, kteří neznají dobře svá práva a povinnosti, jsou zadluženi, nějakým způsobem diskriminováni, mají špatné vzdělání, nejsou schopni uplatnit se na trhu práce, mají špatné rodinné zázemí, jsou to lidé z menšin, cizinci, handicapovaní atd. Někteří jsou v této situaci proto, že zanedbali vlastní povinnosti, jiní prostě nedokázali uspět ve společnosti i přes snahu prosadit se v konkurenci. Často jde o kombinaci těchto důvodů. V sociálně vyloučených lokalitách žijí zejména lidé, kteří se v krizi ocitli již před delší dobou a nejsou s to se z ní vymanit, a tato krize se prohlubuje a transformuje také do dalších oblastí života.
Co je sociální vyloučení: Většina českých měst se potýká s fenoménem nové chudoby. Část jejich obyvatel se propadla do takové chudoby a sociálního vyloučení, že jsou na první pohled rozeznatelní od ostatních občanů města. Mají nálepku nepřizpůsobivých a nepracovitých lidí, nebo dokonce kulturně odlišné, specifické skupiny. Tato skupinová nálepka jim je přisouzena bez ohledu na jejich osobní vlastnosti, schopnosti a dovednosti. Nejviditelnější jsou, pokud žijí pohromadě v odloučených lokalitách a jsou nositeli nějakého snadno rozpoznatelného vnějšího znaku. Sociálně vyloučení lidé však žijí také v jednotlivých chudinských domech či ubytovnách, nebo i osamoceně, někdy v bezdomoví uzavřeni před společností. Základní charakteristikou propadu na sociální dno je nahromadění důvodů, které vedou k životní krizi (ztráta zaměstnání, platební neschopnost, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemoc atd.).
Vnitřní vlivy sociálního vyloučení: Vnitřní vlivy jsou důsledkem jednání konkrétních lidí, jichž se sociální vyloučení týká. Ti mohou svým jednáním vlastní situaci přímo způsobovat či ji posilovat. I když jde o příčiny individuální, jsou důsledkem příčin vnějších. Jsou to například ztráta pracovních návyků při dlouhodobé nezaměstnanosti, dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi a dostát svým finančním závazkům, orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé frustrace, apatie a nízká motivace k řešení vlastních problémů atd.
Vnější vlivy sociálního vyloučení: Vnější příčiny nemohou sociálně vyloučení lidé ovlivnit vlastním jednáním, či tak mohou činit jen obtížně. Jsou dány širšími společenskými podmínkami nebo vyplývají z jednání lidí, kteří se nacházejí vně vyloučení. Do této oblasti patří trh práce a jeho charakter, bytová politika státní správy a místní samosprávy, sociální politika státu, praxe místních samospráv ve vztahu k sociální oblasti a diskriminace.
Sociálně vyloučení lidé obvykle nestojí pouze před jedním problémem, ale čelí hned celému komplexu problémů, přičemž mnohý z nich by i jednotlivě ohrožoval fungování člověka ve společnosti. Čím déle takto nepříznivé situaci člověk čelí, tím se jeho šance na návrat zpět do normálu snižují. S postupným propadem na samotné dno přestává být zřejmé, co je původním důvodem propadu a co jeho následkem. Ti lidé tak upadají do začarovaného kruhu životních problémů, přičemž mnohdy nevědí, který z nich je třeba řešit jako první. Netuší, kde začít.
Oblast zaměstnanosti a její výchozí stav
Zapojení se na trh práce je klíčovým předpokladem sociálního začleňování obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Nezaměstnanost ve většině sociálně vyloučených lokalit dosahuje 90 až 100 %.
Nezaměstnatelnost u obyvatel sociálně vyloučených lokalit má také značný regionální rozměr. V regionech s vysokou nezaměstnaností přesahující 15–20 % obyvatelstva převyšuje poptávka po volných pracovních místech nabídku několikanásobně. Za této situace jsou lidé z vyloučených lokalit v podstatě neuplatnitelní na trhu práce.
Marginální pozice na trhu práce: Pokud obyvatelé sociálně vyloučených lokalit pracují, je jejich pozice na trhu práce většinou marginální. Vykonávají především sezonní a příležitostné práce, jež se zakládají na nechráněných pracovněprávních vztazích. Tato forma práce se pojí vedle nízkých výdělků s neustálým rizikem ztráty pracovního místa. Zaměstnanecké poměry na dobu neurčitou představují v případě obyvatel sociálně vyloučených lokalit naprosté výjimky.
Dlouhodobě nezaměstnaní obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, stejně jako ti, kteří jsou marginalizováni na trhu práce, si postupně utvářejí alternativní životní strategie, pomocí kterých zajišťují svoji obživu. Jedná se např. o práce „načerno“ a jiné neformální ekonomické aktivity.
Vnější příčiny vysoké nezaměstnanosti: Mezi vnější příčiny vysoké nezaměstnanosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit patří zejména demotivující sociální systém, nedostatečně efektivní využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, malá flexibilita v oblasti pracovněprávních vztahů a především v oblasti odměňování, ale také různé formy diskriminace na trhu práce.
Vnitřní příčiny vysoké nezaměstnanosti: Mezi vnitřní příčiny vysoké nezaměstnanosti lze zařadit zejména nedostatečnou kvalifikaci a nízkou úroveň vzdělání, ztrátu pracovních návyků, nedostatečné sociální kompetence i předlužení.
Klíčové problémy: Za klíčové problémy lze označit např. to, že projekty a politiky zaměstnanosti realizované úřady práce (ÚP) se u obyvatel sociálně vyloučených lokalit dlouhodobě míjejí účinkem, není zajištěna návaznost rekvalifikací na konkrétní pracovní místa a potřeby místního trhu práce, dále rozšířenost nelegálního a pololegálního zaměstnávání v sociálně vyloučených lokalitách, způsobenou zejména předlužeností obyvatel těchto lokalit a nedostupností legálních pracovních příležitostí, nedostatek pracovních příležitostí pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit, minimální spolupráci místní samosprávy s ÚP v oblasti politiky zaměstnanosti, s výjimkou veřejně prospěšných prací, nedostatečnou podporu v začátcích podnikání i během něj, nízkou motivovanost vedení obcí řešit problematiku zaměstnanosti obyvatel atd.
Proto je zapotřebí:
* zvýšit adresnost a účelnost aktivní politiky zaměstnanosti,
* zlepšit propojení rekvalifikací realizovaných ÚP s potřebami trhu práce,
* spolupráce ÚP s neziskovými organizacemi a dalšími subjekty při realizaci rekvalifikačních kurzů a dalších nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a pravidelně vyhodnocovat jejich účinnost,
* zvýšit propojení ÚP se službami neziskového sektoru a zaměstnavateli,
* zvýšit dostupnost vhodných legálních pracovních příležitostí pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit prostřednictvím rozvoje podnikání a opatření proti nelegálnímu zaměstnávání,
* rozvíjet segment sociální ekonomiky.
Komplexní programy a navrhovaná opatření
Prioritou jsou komplexní programy na podporu zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit.
Pro umožnění lepšího zacílení nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, efektivnějšího vynakládání finančních prostředků na politiku zaměstnanosti a zkrácení průměrné délky nezaměstnanosti se navrhuje jako opatření zavádění zónového zprostředkování práce.
Některé státy EU využívají v rámci podpory zaměstnanosti systém řazení klientů do předdefinovaných stupňů podle uplatnitelnosti na trhu práce. Základem pro zařazení klienta do určitého stupně je posouzení kritérií, podle nichž lze určit obtížnost jeho umístění na trhu práce, mj. v kategoriích věk, vzdělání, doba, po niž byla osoba bez zaměstnání, gramotnost a početní dovednost a jiné osobní charakteristiky. Klientům v různých stupních je věnována adekvátní pozornost profesních poradců, jsou použity diferencované nástroje politiky zaměstnanosti. Profilování uchazečů o zaměstnání umožňuje poskytování cílených služeb a efektivizuje aplikaci nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Stanovení priorit v intervenci umožňuje efektivnější rozdělení dostupných zdrojů pro poradenství. Opatření je plně v souladu s doporučeními Světové banky.
Cílem navrhovaného opatření je efektivnější zacílení nástrojů či opatření aktivní politiky zaměstnanosti a důsledkem toho také lepší zaměstnatelnost uchazečů. Vhodným nástrojem pro krátkodobě nezaměstnané jsou např. tzv. infojoby, jejichž účelem je seznámit nové nezaměstnané se systémy samostatného vyhledávání práce pomocí kiosků s internetovými portály, možnost telefonování zaměstnavatelům zdarma, vytištění a rozeslání životopisů apod. Dlouhodobě nezaměstnaným s mizejícími pracovními návyky a klesajícím sebevědomím je vhodné s vyhledáváním pomáhat např. doprovody na pracovní pohovory.
Součástí opatření je i vytvoření standardů poradenských služeb, ve kterých je sledována a hodnocena kvalita nakupovaných služeb.
Zavedení systému prostupného zaměstnávání: Zavedení systému prostupného zaměstnávání je dalším z navrhovaných opatření. Cílem opatření je vytvoření systému prostupného zaměstnávání, který umožní kombinaci nástrojů politiky zaměstnanosti, jejich logickou návaznost a péči po vstupu uchazečů na pracovní místo.
Prvním stupněm je veřejná služba. Ti, kteří se ve veřejné službě osvědčí, budou zařazeni do druhého stupně – výkonu veřejně prospěšných prací. Třetím stupněm je tranzitní sociální podnik s dotovanou mzdou a čtvrtým volný trh práce, případně podnikatelská činnost.
Při vytváření systému prostupného zaměstnávání budou využity mezinárodní zkušenosti, jejich přizpůsobování českému kontextu a navržení pilotních intervencí se zabudovaným hodnocením dopadu.
Pracovníkům kontaktních míst ÚP bude doporučeno, aby veřejnou službu při zpracování individuálních akčních plánů začleňovali mezi zvolená opatření, bude-li to vhodné, a to zejména k podpoře procesu sociálního začleňování obyvatel a při osvojování pracovních návyků.
Posílení spolupráce s poskytovateli sociálních služeb při tvorbě individuálních akčních plánů: Posílení spolupráce s poskytovateli sociálních služeb při tvorbě individuálních akčních plánů je dalším z navrhovaných opatření, lze od něj očekávat intenzivnější spolupráci s nezaměstnanými, zkrácení průměrné délky nezaměstnanosti, a tedy i menší výdaje na podpory v nezaměstnanosti, a naopak vyšší příjmy z odvedených plateb na daních a pojistném.
Vyšší účinnost individuálních akčních plánů: Individuální akční plány jsou zpracovávány pracovníky ÚP ČR, kteří této činnosti při svém pracovním vytížení nemohou vždy věnovat dostatečný prostor. Cílem opatření je proto zvýšení účinnosti individuálních akčních plánů (IAP), zlepšení jejich kvality a odstranění formálního přístupu k jejich zpracování. Bude proto doporučeno pracovníkům kontaktních míst ÚP, aby při zpracovávání a realizaci IAP spolupracovali také se sociálním pracovníkem, pokud o to klient požádá.
Ústředním cílem je zvýšit participaci klienta na přípravě IAP a využít zevrubnou znalost klientovy situace ze strany sociálního pracovníka, který může významně napomoci při přípravě IAP tak, aby opatření v něm obsažená skutečně reflektovala klientovou situaci a reagovala na jeho skutečné možnosti.
Zavádění nástrojů flexibilního zaměstnávání a odměňování: Cílem tohoto opatření je podpora flexibilního zaměstnávání a odměňování takového typu, které bude minimálně finančně a administrativně náročné pro zaměstnavatele a bude je motivovat k legálnímu zaměstnávání sociálně vyloučených osob.
Metodická podpora zavádění lokálních sítí zaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách: Cílem tohoto opatření je podpořit vznik tzv. lokálních sítí zaměstnanosti, které budou propojovat klíčové aktéry podpory zaměstnanosti, a to zejména ÚP, nestátní neziskové organizace, zaměstnavatele, úřady obcí, školy a školská zařízení atd. Aktéři v lokální síti zaměstnanosti budou společně plánovat a realizovat opatření a projekty na podporu zvýšení zaměstnanosti a zaměstnatelnosti nezaměstnaných lidí.
Podpora podnikatelských aktivit v sociálně vyloučených lokalitách je prioritou: V ČR neexistují institucionální ani organizační bariéry pro uplatnění sociálních nebo komunitních hledisek v zadávacích dokumentacích. Řada členských zemí EU již tento koncept využívá a hodlá ho dále rozšiřovat, protože přináší prokazatelné výsledky na centrální i regionální úrovni (např. Velká Británie, Belgie, Francie, Itálie). Zákon č. 137/2006 Sb. (ust. § 44 odst. 8), o veřejných zakázkách, umožňuje uvádět v zadávacích podmínkách požadavky týkající se zvláštních podmínek na plnění veřejné zakázky, a to zejména v sociální oblasti, v oblasti zaměstnanosti nebo v oblasti životního prostředí. Je tedy možné např. požadovat, aby určité procento z celkového počtu pracovníků dodavatele, kteří se budou podílet na plnění zakázky, pocházelo z řad dlouhodobě nezaměstnaných osob, tj. uchazečů o zaměstnání, kteří byli bezprostředně před započetím plnění zakázky evidováni ÚP po dobu alespoň 5 měsíců. Podmínku by dodavatel splnil, pokud tyto osoby prokazatelně ukončí evidenci na ÚP v souvislosti s uzavřením pracovněprávního vztahu s dodavatelem.
Cílem opatření Společensky odpovědné zadávání veřejných zakázek v sociálně vyloučených lokalitách – uplatňování institutu zvláštní podmínky je podpora zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob v sociálně vyloučených lokalitách prostřednictvím úpravy podmínek veřejného zadávání zakázek, čímž se zvýší počet vyhlášených veřejných zakázek s uplatněním institutu zvláštní podmínky ve vztahu k zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce.
Oblast regionálního rozvoje: V této části strategie jsou navrhována opatření, která směřují k podpoře sociálního podnikání jako nástroje pro zvyšování zaměstnanosti ve strukturálně podrozvinutých oblastech regionů, kde se nachází podstatná část sociálně vyloučených lokalit.
Spolufinancování projektů sociální ekonomiky soukromoprávními subjekty je prioritou: Pro řadu subjektů, které rozvíjejí programy sociální ekonomiky, je problematické získat úvěr na rozjezd či rozvoj vlastní podnikatelské činnosti. V rámci navrhovaného opatření Úvěry na sociální ekonomiku a postup pro přidělování těchto úvěrů budou analyzovány podmínky, za jakých je možné zajistit dostupnost stanovených typů úvěrů podle druhu jejich poskytovatele, nastavení různých hladin podpory pro velikost úvěru ve vztahu k obratu a historii žadatele. Cílem tohoto opatření je zjistit podmínky a stanovit postup pro přidělování úvěrů do oblasti sociální ekonomiky a vytvoření seznamu možných poskytovatelů stanoveného typu úvěru.
Sociální ekonomika
Pojem sociální ekonomika a sociální podnikání se dnes objevuje čím dál častěji nejen v souvislosti s rozvojem Evropy, EU a jejích legislativních nástrojů a koncepčních řešení, ale také s problémy, které tradiční ekonomika přináší a hlavně nedokáže vždy řešit (nezaměstnanost, sociální exkluze určitých skupin obyvatel atd.).
Koncept sociální ekonomiky představuje nové a moderní řešení témat jako integrace osob ohrožených sociálním vyloučením, rozvoj místních zdrojů atd. Vychází z předpokladu, že stát již nemůže v plné míře uspokojovat ani finančně zabezpečovat sociální potřeby všech obyvatel a že tradiční tržní pojetí nevyhovuje úplně nárokům moderní demokratické společnosti.
Principy sociální ekonomiky:
* založena je na principu solidarity,
* vytváří vysoce kvalitní pracovní místa a kvalitnější život a nabízí rámec vhodný pro nové formy podniku a práce,
* hraje důležitou úlohu v místním rozvoji a v sociální soudržnosti,
* je sociálně odpovědná,
* je faktorem demokracie,
* přispívá ke stabilitě a pluralitě ekonomických trhů,
* odpovídá prioritám a strategickým cílům EU, tj. sociální soudržnost, plná zaměstnanost a boj proti chudobě a vyloučení ze společnosti, participativní demokracie, lepší řízení a trvale udržitelný rozvoj.
Sociální ekonomika je souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání.
Sociální ekonomika je orientovaná na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního. Sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál.
Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiální je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.
Sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje a svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje.
Sociální podnikání nebo sociální podnik je vymezován jako „podnik s primárně sociálními cíli, jehož nadhodnota je reinvestována za tímto účelem zpět do podniku nebo do komunity, než aby byl tento podnik řízen potřebou maximalizovat zisk svým podílníkům a vlastníkům.
Nástroje k rozšiřování a budování sociální ekonomiky: Nástrojem k rozšiřování a budování sociální ekonomiky je pak vznik sociálních firem a podniků, které jsou vedle vytváření zisku zaměřené i na sociální cíle. Sociální firma je založena na principech solidarity, rovnosti, diverzity managementu a několika standardech v oblasti podnikání, zaměstnávání a podpory.
Vedle zaměstnanců nějakým způsobem znevýhodněných zaměstnává sociální firma také zaměstnance bez jakéhokoli znevýhodnění. Pracovní podmínky musí být pro všechny zaměstnance rovnocenné, všichni pracují na základě řádně uzavřené pracovní smlouvy a za přiměřenou odměnu. Pro zdravotně nebo sociálně znevýhodněné zaměstnance může být sociální podnik mezistupněm a odrazovým můstkem pro přechod na otevřený trh práce.