Ergoterapie – důležitá součást ucelené rehabilitace

11. 5. 2009 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Souhrn Obor ergoterapie má v rámci komplexní rehabilitace vysoký potenciál, který není v současné době plně využíván. Následující článek má tento obor přiblížit širší zdravotnické veřejnosti a zároveň vyvrátit některé mýty, které kolem něj kolují.


SUMMARY Occupational therapy (ergotherapy) has a lot of potential within complex rehabilitation. This potential has not been used effectively. The article aims to acquaint the readers with the profession and to clarify some of the myths related to occupational therapy.

Přestože je rehabilitace v dnešní společnosti vnímána jako důležitá, většina lidí si pod tímto pojmem představí především fyzioterapii. Ergoterapie je v tomto směru opomíjena a nemá v povědomí obyvatel České republiky prestiž, kterou zasluhuje z hlediska možností, jež nabízí nejen osobám se zdravotním postižením, ale i zdravé části populace.

Většina lidí si pod pojmem ergoterapie představí léčbu prací: drhání, pletení košíků a podobné rukodělné práce. To je však velký omyl. Uplatnění ergoterapie je široké a je potřeba vnímat její velký význam pro komplexní rehabilitaci.

Co vlastně ergoterapeut dělá a proč je důležitou součástí rehabilitace

V angličtině se pro ergoterapii používá termín Occupational Therapy – léčba zaměstnáváním. Doslovný překlad se zdá být českému termínu podobný, přesto vystihuje podstatu profese daleko lépe.

Definice ergoterapie: „Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. Pojmem ‚zaměstnávání‘ jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho identity. Primárním cílem ergoterapie je umožnit jedinci účastnit se zaměstnávání, která jsou pro jeho život smysluplná a nepostradatelná.“ (Česká asociace ergoterapeutů, 2008)

Hlavní oblasti, na které se ergoterapeut zaměřuje

* Ergoterapeutické vyšetření zaměřené na analýzu činností klienta – hodnocení zejména funkce horních končetin, senzomotoriky, mobility, lokomoce a orientační vyšetření kognitivních funkcí. * Hodnocení a nácvik běžných personálních (např. sebesycení, osobní hygiena, oblékání, přesuny) a instrumentálních (např. příprava pokrmů, manipulace s penězi, jízda dopravními prostředky) činností, v nemocničním i vlastním sociálním prostředí, s cílem co největší nezávislosti klienta. * Návrh (např. doporučení kompenzačních pomůcek pro usnadnění soběstačnosti, vhodný výběr invalidního vozíku) a případné zhotovení technické kompenzační pomůcky (např. dlahy z termoplastického materiálu na horní končetinu), včetně zaškolení klientů, rodinných příslušníků a ošetřovatelského personálu, jak tyto pomůcky využívat. * Poskytování poradenských služeb a instruktáží v oblasti prevence vzniku komplikací a v oblasti adaptace domácího prostředí, ve vztahu k pacientovu postižení (v rámci individuálních domácích návštěv indikovaných lékařem). * Účast na rehabilitaci kognitivních funkcí, nácviku komunikačních a rozumových dovedností. * Účast na ergodiagnostickém vyšetření (analýza pracovních činností a zbytkového pracovního potenciálu), předpracovní rehabilitaci (tréninku tolerance zátěže, vytrvalosti, nácviku pracovních dovedností apod.), ergonomických úpravách pracovního prostředí a ve spolupráci s ostatními odborníky, doporučení vhodného pracovního a studijního začlenění osob se zdravotním postižením. * V rámci ergodiagnostiky a ergonomie se zaměřujeme i na zdravou veřejnost – např. úpravy pracovního prostředí při práci na PC, návrhy pracovních poloh při práci na lince atd., tudíž nejen ZTP.

Možnosti uplatnění ergoterapeutů

Ergoterapie se uplatňuje ve zdravotnických a sociálních službách v práci s klienty různého věku, s různým typem zdravotního postižení. Jsou to například:

* centra a oddělení léčebné rehabilitace – lůžková nebo ambulantní, * oddělení – neurologie, geriatrie, pediatrie, psychiatrie, spinální jednotka, revmatologie aj., * lázně, * agentury domácí péče, * chráněné bydlení, * raná péče, * programy předpracovní a pracovní rehabilitace, * denní stacionáře a sociálně aktivizační služby pro děti, dospělé a seniory, * denní stacionáře a terapeutické dílny pro osoby s duševním onemocněním.

Historie a současná podoba ergoterapie ve světě i u nás

Oficiální počátky profese sahají do počátků 20. století v USA. V té době vzniká přesvědčení, že aktivita může sloužit i jako léčebný prostředek. Ergoterapie našla své první uplatnění ke konci první světové války, při péči o válečné veterány. V té době také probíhala industriální revoluce, která s sebou přinesla zvýšení počtu pracovních úrazů a s tím spojený nárůst osob se zdravotním postižením. První ergoterapeutická škola byla založena roku 1919 v USA (Boston) a postupně se etablovala jako zdravotnická profese. Cílem terapie byla především obnova poškozené funkce a znovunavrácení osoby do aktivního života (po fyzické, ekonomické i sociální stránce).

Velká část aktivit, které klienti prováděli, spočívala v rukodělných činnostech, které měly nemocného zaměstnat a odpoutat jeho pozornost od zdravotního stavu, což mnohým pomohlo najít smysl života.

Obor ergoterapie se postupem času formoval až do dnešní podoby, kdy se hlavním terapeutickým prostředkem stala smysluplná činnost odvíjející se od individuálních potřeb klienta.

Kolem roku 1920 vzniká forma ergoterapie i u nás. Vnímána je především jako vyplnění volného času – léčba prací. Odtud tradice řemeslných a výtvarných činností. Jako terapeutická metoda byla využívána především v psychiatrických léčebnách a také například v Jedličkově ústavu pro děti se zdravotním postižením.

Další rozvoj tohoto oboru byl spíše pozvolný, což bylo dáno především historickými událostmi.

Rozvoj ergoterapie negativně ovlivnila druhá světová válka, následovaná totalitním zřízením. Někdejší režim měl sklony spíše k separaci lidí s postižením. Tito lidé byli umisťováni do odlehlých zařízení a chyběla zde potřebná podpora profesí, které by usnadnily jejich snazší integraci do společnosti. Roku 1992 vzniká na Střední zdravotnické škole v Ostravě první tříletý studijní obor Ergoterapie (dnes již bakalářský obor), poté v roce 1994 bakalářský obor ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od té doby vznikla řada dalších studijních oborů ergoterapie, např. v Teplicích, Ústí nad Labem, Mostě nebo Plzni. Důležitou úlohu pro další rozvoj profese v České republice zastává Česká asociace ergoterapeutů (ČAE). Je dobrovolnou profesní organizací České republiky, která byla založena v roce 1994 v Ostravě. Česká asociace ergoterapeutů (dále jen ČAE) je aktivním členem dalších mezinárodních ergoterapeutických organizací: Rady ergoterapeutů evropských zemí (COTEC) a Světové federace ergoterapeutů (WFOT). ČAE hájí profesní práva a zájmy kvalifikovaných ergoterapeutů, podílí se na rozvoji oboru ergoterapie v České republice, pořádá vzdělávací kurzy, semináře a informuje širokou veřejnost o přínosu a uplatnění ergoterapie v rámci komplexní rehabilitace.

Jedním z aktuálních problémů oboru je, že není dostatečně profesně doceněn. Důsledkem toho se Česká republika potýká s nízkou dostupností ergoterapeutických pracovišť a pracovních míst pro ergoterapeuty a s tím spojeným nedostatkem praktikujících ergoterapeutů, což je zcela jistě zapříčiněno také nízkým finančním ohodnocením pracovníků ve zdravotnictví. V Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnických povolání bez odborného dohledu, v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně je k 31. 12. 2008 v České republice zaregistrováno 662 ergoterapeutů. V porovnání s ostatními státy Evropské unie by se měl počet praktikujících ergoterapeutů v České republice pohybovat kolem 1500–2000.

Kruh se uzavírá

Ergoterapie je důležitou součástí rehabilitace zejména proto, že spolu s ostatními členy multidisciplinárního týmu dotváří „kruh“ ideální rehabilitační péče, která klientovi umožní návrat do běžného života. Například pokud je, vzhledem ke zdravotnímu postižení, klientova hybnost obnovena v maximální možné míře, nemusí to nutně znamenat bezproblémové provádění činností, které jsou pro klienta důležité. V této chvíli je úloha ergoterapeuta velmi významná. Ergoterapeut pomůže doplnit práci ostatních členů multidisciplinárního týmu tím, že klienta naučí fungovat s jeho postižením v běžném životě a specifickými metodami mu pomůže tuto situaci zvládnout (např. nácvikem všedních denních činností a doporučením kompenzačních pomůcek).


Závěr

Ergoterapie je součástí ucelené rehabilitace a zaměřuje se na klienty, kterým zdravotní postižení jakéhokoli druhu znemožňuje vykonávání aktivit, jež jsou pro ně důležité. Ergoterapeut napomáhá klientům, bez rozdílu věku, dosáhnout co největší možné soběstačnosti a nezávislosti, a přispívá tak k zachování optimální kvality života.


LITERATURA

Jelínková, J., Krivošíková, M.: Koncepce oboru ergoterapie. ČAE 2007. Trombly, C. A.: Occupational Therapy for Physical Dysfunction. 4th edition, Baltimore, s. 3–30. http://www.nconzo.cz/web/registr/10 http://www.ergoterapie.cz http://www.ergoterapie.cz/files/koncepce_oboru_ergoterapie.pdf


Bc. Doubravka Koubková, ergoterapeut, Jedličkův ústav a školy v Praze (d.koubkova@jus.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?