Ergoterapie klade důraz na smysluplné zaměstnávání člověka. Jak probíhá?

Účast na aktivitách každodenního života by měla být dostupná pro všechny osoby bez ohledu na jejich zdravotní postižení či znevýhodnění. To je jedním z cílů ergoterapie, která klientům pomáhá dosáhnout co nejvyšší kvality života a maximální soběstačnosti ve všech aspektech, a to prostřednictvím smysluplných činností.

Co je ergoterapie?

Jedná se o zdravotnickou profesi a léčebnou metodu, která je nedílnou součástí komplexní rehabilitace. Jejím primárním cílem je zapojit pacienta do činností, které jsou pro jeho život smysluplné a nepostradatelné a podpořit ho v tom, aby si zachoval maximální soběstačnost v běžných denních i pracovních činnostech a volnočasových aktivitách.  

Česká asociace ergoterapeutů definuje ergoterapii (anglicky occupational therapy) jako profesi, která smysluplným zaměstnáváním pacienta usiluje o zachování a dostatečné využití jeho schopností, které jsou potřebné ke zvládnutí běžných, pracovních a zájmových činností. Je přitom určená pro osoby jakéhokoliv věku s různými typy postižení (fyzické, smyslové, psychické, mentální či sociální znevýhodnění).

Dříve se ergoterapie označovala jako léčba prací (ergos = práce, therapia = léčení). Vychází totiž z předpokladu, že každý člověk je schopný zlepšit kvalitu svého života i zdraví, pokud se aktivně zapojí do smysluplných zaměstnání. Ta přitom ergoterapie vnímá nejen jako prostředek léčby, ale zároveň jako svůj cíl. Pokud totiž daná aktivita podporuje tělesné i psychické funkce, současně pomáhá opětovnému rozvoji funkčních schopností. [1, 2, 3]

Jak funguje ergoterapie?

Ergoterapie se snaží maximálně podpořit participaci jedince v běžném životě. Plně ovšem respektuje jeho osobnost i individuální možnosti a pomáhá mu rozvíjet se s ohledem na jeho deficity. Využívá k tomu specifické metody a techniky, soustředí se na nácvik konkrétních dovedností a věnuje se také poradenství či přizpůsobení prostředí.

Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii, jenž pomáhá k obnově postižených funkcí, je smysluplná činnost a zaměstnávání, pro děti pak také hra. Zvolené aktivity vždy zohledňují osobní, kulturní, sociální i ekonomické potřeby konkrétního pacienta, jeho aktuální stav, věk, pohlaví i podmínky prostředí, v němž se pohybuje, nebo sociální role, které se od něj očekávají.

Nácvik činností, které pacient z důvodu onemocnění, úrazu, vývojové vady či stárnutí nezvládá, probíhá v reálných situacích a ideálně i v autentickém prostředí. Ergoterapeut zároveň s pacientem řeší praktické otázky, které souvisí s omezenou soběstačností v činnostech, které jsou pro něj nepostradatelné. [4, 5]

Jaké jsou cíle ergoterapie?

Ergoterapie se soustředí především na podporu zdraví a celkové duševní pohody pacienta pomocí zaměstnávání. Snaží se mu pomáhat, aby postupem času zlepšoval schopnosti, které potřebuje ke zvládání běžných denních činností (ADL neboli Activities of Daily Living), pracovních činností, ale také volnočasových aktivit, a aby mohl zároveň zaujmout a naplnit očekávané sociální role.

Jedním z primárních cílů ergoterapie je tedy snaha o plné zapojení člověka do aktivit jeho sociálního prostředí a komunity. Pacient by se přitom měl aktivně podílet na plánování a samotném procesu terapie, kterou mu ergoterapeut individuálně přizpůsobí. Ta se pak zaměřuje třeba na jemnou a hrubou motoriku, koordinaci, vnímání, senzomotoriku, vytrvalost, zvládnutí sebeobsluhy nebo psychické, emocionální a sociální schopnosti.

Kromě toho pak ergoterapie posiluje pacienta v udržení, obnovení nebo získání kompetencí, které jsou potřebné pro plánování a realizaci každodenních činností v interakci s okolním prostředím. Soustředí se tedy na to, aby člověk zvládal nároky sociální i fyzické, a usiluje o možnost účastnit se aktivit každodenního života pro všechny osoby bez ohledu na jejich zdravotní postižení či znevýhodnění.

Prostředky ergoterapie:

  • diagnostické – slouží k odhalení problému (handicapu, postižení) a prozkoumání pacientova potenciálu,
  • terapeutické – stanovení cílů ergoterapeutického plánu a snaha o dosažení či zachování maximální soběstačnosti ve všech oblastech (denní, pracovní i volnočasové aktivity),
  • preventivní – snaha předcházet vzniku handicapu a zabránit zhoršení pacientovy soběstačnosti pomocí cíleného ergoterapeutického plánu a správných technik, metod či pomůcek. [6, 7, 8]

Ergoterapie u dospělých

Dospělým pacientům ergoterapie pomáhá navrátit se plně do prostředí, kde dříve normálně fungovali a pracovali, nebo v takovém prostředí setrvat a opět získat nebo si udržet soběstačnost. Provádí se na základě lékařské indikace a podle potřeby je možné v jejím průběhu navázat spolupráci s fyzioterapeutem, logopedem, psychologem nebo dalšími odborníky. Typicky přitom ergoterapie zahrnuje:

  • ergoterapeutické vyšetření – soustředí se na analýzu činnosti a pacientových možností (zaměřuje se na hrubou a jemnou motoriku, senzomorotiku, orientačně kognitivní funkce nebo třeba možnosti komunikace),
  • terapie na míru s přihlédnutím k jeho potřebám, možnostem i zálibám – na základě standardizovaných testů, pozorování a rozhovorů s klientem i rodinou ergoterapeut sestaví individuální terapeutický plán, přičemž v optimálním případě pak již terapie probíhá v domácím prostředí a ve spolupráci s dalšími odborníky se provádí rehabilitace kognitivních funkcí či nácvik komunikačních a sociálních dovedností,
  • nácvik běžné denní činnosti (ADL) – osobní hygiena, příprava pokrmů, jídlo, pití, oblékání, nákupy, manipulace s penězi, péče o domácnost, používání dopravních prostředků a podobně,
  • úprava domácího a pracovního prostředí (ergonomie) a výběr vhodných kompenzačních pomůcek,
  • pomoc s návratem do pracovního prostředí a doporučení vhodného studijního či pracovního začlenění osob s jakýmkoliv postižením. [9, 10, 11]

Ergoterapie u dětí

Pokud jde o malé pacienty, ergoterapie se obvykle skládá z ambulantní péče, domácí péče a konzultací v mateřské nebo základní škole. Vždy probíhá na základě indikace lékařem (doporučení od pediatra nebo odborníka) a je určená hlavně pro děti, které se potýkají s některým z následujících problémů:

Ergoterapeut v tomto případě aktivně spolupracuje nejen s dítětem, ale i s jeho rodinou a respektuje jejich potřeby i přání. Zároveň se soustředí na postupný vývoj, na dítě nijak netlačí, ale naopak se snaží vytvářet příležitosti k rozvoji jeho dovedností. K dosažení cílů využívá především hru, která dítěti přináší potěšení, radost i motivaci. Četnost terapií je přitom individuální (podle potřeb klienta).

Při prvním setkání obvykle ergoterapeut provede vstupní vyšetření, soustředí se na seznámení s dítětem (prostřednictvím hry) a komunikuje také s jeho rodinou. Na tomto základě pak stanoví terapeutický plán, který udává, jaké změny by měla terapie přinést, a specifikuje způsob, jakým dále postupovat. Zahrnuje tedy rozvoj konkrétních funkcí i praktické činnosti, které by se měly postupně zlepšit.

Během hry pak dochází u dětí k rozvoji motorických, mentálních i smyslových dovedností a schopností. Každý malý pacient by přitom měl mít dostatečný čas a prostor na to, aby ukázal, co všechno zvládá sám a kde jsou jeho hranice. Cílem ergoterapie je přitom naučit děti správně vnímat a zpracovávat smyslové vjemy, pracovat s vlastním tělem a být samostatnější. Celkově se pak ergoterapie zaměřuje na podporu v těchto oblastech:

  • hrubá motorika – koordinace pohybů, překonávání nerovností a překážek, rovnováha,
  • jemná motorika – koordinace ruka-ruka a oko-ruka, trénink úchopu, manipulační dovednosti,
  • vnímání vlastního těla – schopnost zpracovávat vjemy z okolního prostředí a reagovat na ně,
  • grafomotorika – nastavení pracovní plochy, podpora správného sezení, úprava psacích potřeb a dalších pomůcek, optimální úchop,
  • běžné denní činnosti (ADL) – oblékání, jídlo a pití, použití toalety, hygiena, lokomoce, odemykání a zamykání, manipulace s předměty denní potřeby, telefonování,
  • rozvoj percepčně-kognitivních funkcí – pozornost, paměť, orientace v prostoru a času,
  • adaptace domácího a školního prostředí podle potřeb dítěte – snaha o co největší soběstačnost a samostatnost,
  • pomoc s výběrem kompenzačních pomůcek a nácvik jejich používání – chodítka, vozíky, polohovací židličky, pomůcky pro sebeobsluhu,
  • směřování ke komplexním dovednostem – plánování, organizace, seberegulace, soběstačnost, čtení, psaní.

K dětem by ergoterapeut měl přistupovat nanejvýš citlivě a empaticky. Velký důraz se klade na psychomotorický vývoj a při terapiích se využívá řada metod a technik nebo jejich kombinací. Sem patří například Bobath koncept, synergická reflexní terapie, prvky spirální dynamiky, orofaciální stimulace a senzorické integrace, relaxační techniky, kinesiotaping, senzomotorická stimulace a mnoho dalších. [12, 13, 14, 15]

Práce ergoterapeuta

Ergoterapeut, který se o konkrétního klienta stará, provádí řadu různých činností v oblasti diagnostické, léčebné, rehabilitační, preventivní či paliativní péče. Jeho náplň práce je tedy velice rozmanitá. Zahrnuje především tyto aktivity:

  • provádí ergoterapeutické vyšetření,
  • provádí hodnocení a nácvik běžných denních činností,
  • provádí hodnocení pracovních i volnočasových aktivit v kontextu okolního prostředí,
  • sestavuje krátkodobý i dlouhodobý terapeutický plán, se kterým následně pracuje,
  • aplikuje ergoterapeutické postupy a metody během individuální i skupinové terapie,
  • provádí rehabilitaci kognitivních funkcí a nácvik dovedností (komunikačních, sociálních),
  • doporučuje kompenzační i technické pomůcky a vysvětluje, jak s nimi pracovat,
  • poskytuje klientům poradenství a soustředí se na možnosti prevence,
  • zabývá se adaptací a kompenzací různých poruch či onemocnění,
  • zabývá se adaptací a úpravou domácího či pracovního prostředí,
  • podílí se na ergodiagnostickém vyšetření a předpracovní rehabilitaci,
  • spolu s dalšími odborníky doporučuje vhodné studijní či pracovní začlenění klientů.

S ergoterapeuty se dnes můžete setkat na řadě různých míst. Jde například o ambulantní a lůžková zdravotnická zařízení, rehabilitační centra a léčebny pro dlouhodobě nemocné, denní stacionáře, terapeutické dílny, sociálně aktivizační služby pro děti, dospělé i seniory, penziony a domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, speciální školy a podobně. [16, 17, 18]

Zdroje: ergoterapie.cz, canadian.cz, medicalnewstoday.com, webmd.com, wfot.org, fyzioaktiv.cz, prointepo.org, ergoterapie-plzen.cz, wikiskripta.eu

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top