Diskriminace je takové jednání, kdy se ve stejné situaci zachází s jedním člověkem (skupinou lidí) jinak než s jiným člověkem (skupinou lidí) na základě jeho odlišnosti např. rasového či etnického původu, vyznání, rodu, věku, pohlaví anebo sexuální orientace, přičemž rozhodování o tom, zda došlo, nebo nedošlo k diskriminaci, je uskutečňováno na základě toho, jestli existuje příčinná souvislost mezi znevýhodněním a použitím kritéria pro rozlišování. Diskriminačně se může chovat jednotlivec, skupina, firma i stát.
Existují dva hlavní typy diskriminace - přímá a nepřímá. K diskriminaci dále zařazujeme i obtěžování, neoprávněný postih a také pokyn k diskriminaci a nabádání k diskriminaci.
Přímá diskriminace je jednání, kterým někdo přímo znevýhodňuje určitou osobu pro její určitou vlastnost nebo danost.
Nepřímá diskriminace je něco, co navenek může působit jako stejné zacházení, avšak při bližším zkoumání má diskriminační efekt.
Obtěžování je zacházení s osobou, které tato osoba může důvodně považovat za nepříjemné, nevhodné anebo urážlivé a jehož účelem či následkem je anebo může být snížení důstojnosti této osoby nebo vytvoření nepřátelského, ponižujícího, případně zastrašujícího prostředí.
Pokyn k diskriminaci a nabádání k diskriminaci je jednání, které spočívá ve zneužití podřízenosti osoby pro účel diskriminace třetí osoby.
Neoprávněný postih je definovaný jako jednání anebo opomenutí, které je pro osobu, jíž se týká, nepříznivé a přímo souvisí s domáháním se právní ochrany před diskriminací svým jménem anebo jménem jiné osoby anebo s podáním svědecké výpovědi anebo vysvětlení.
Diskriminační důvody: Škála diskriminačních důvodů je velmi široká. Rozlišujeme základní diskriminační důvody: * pohlaví, * rasa a etnický původ, * věk, * zdravotní handicap nebo nepříznivý zdravotní stav, * sexuální orientace, * vyznání nebo skutečnost, že osoba je bez vyznání.
Dalšími důvody mohou být jazyk, politické a jiné smýšlení, sociální původ, rodinný stav, státní občanství a jiné. Vzhledem k tomu, že oblast diskriminačních důvodů je široká a stále není uzavřená, je důležité vytyčit hranice diskriminace, aby nedocházelo k diskriminaci jako takové a aby nevznikl prostor pro její zneužití. Projevy diskriminace: * předsudky v myšlení lidí vůči jedincům anebo skupinám, * otevřená nenávist vůči lidem anebo sociálním skupinám, * fyzické útoky vůči lidem, * projevy mobbingu a bossingu (na pracovišti).
Diskriminace v zaměstnání
Mnohé rozdíly v pracovních příležitostech a finančním hodnocení jedince vyplývají ze získaných předcházejících pracovních zkušeností, z dosaženého stupně vzdělání anebo jiných objektivních faktorů a jsou na trhu práce opodstatněné. Avšak pokud rozdíly vznikají na základě neopodstatněné osobní charakteristiky, např. rasy, pohlaví, sexuální orientace či náboženství, jde o diskriminaci.
Právo na ochranu proti diskriminaci v zaměstnání patří mezi základní ústavní práva zaměstnance. Zaměstnancům náležejí práva vyplývající z pracovněprávních vztahů bez jakýchkoli omezení a přímé nebo nepřímé diskriminace. Ženy a muži mají právo na stejné zacházení, pokud jde o přístup k zaměstnání, odměňování a pracovní kariérní postup, odborné vzdělávání a pracovní podmínky.
Mzdová diskriminace: Mzdová diskriminace nastává, jsou-li ženy za výkon stejné práce ohodnoceny nižší odměnou než muži. Jde o diskriminaci z hlediska pohlaví, která vychází ze zažité představy, že živitelem rodiny, a tedy i jedinec s vyšším příjmem v rodině má být muž.
Profesní diskriminace: K tomuto druhu diskriminace dochází převážně u fyzicky náročných profesí, které jsou často označovány jako „čistě mužské profese“.
Věková diskriminace (ageismus): Věková diskriminace se v současné době vyskytuje jak v mužské, tak v ženské populaci. Věková diskriminace se může objevit v každém věku jedince, ale obecně ji můžeme rozdělit do tří základních skupin: * diskriminace mladých lidí, * diskriminace lidí středního věku, * diskriminace lidí vyššího věku.
V rámci předsmluvních vztahů nesmí zaměstnavatel od uchazeče o zaměstnání vyžadovat informace o: * těhotenství, * rodinných poměrech, * bezúhonnosti, s výjimkou práce, při které se podle specifického předpisu vyžaduje bezúhonnost, anebo vyžaduje-li bezúhonnost povaha práce, kterou má fyzická osoba vykonávat, * politické, odborové a náboženské příslušnosti. O diskriminaci v zaměstnání se jedná, pokud je někdo znevýhodněn při přijímání do zaměstnání, případně trpí v práci např. neodůvodněně horšími pracovními podmínkami v porovnání s jinými, nižším odměňováním za stejnou práci, případně dalšími projevy.
Zaměstnavatel je v pracovněprávních vztazích povinný přistupovat k zaměstnancům v souladu se zásadou stejného zacházení ustanovenou pro oblast pracovněprávních vztahů a ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon).
V souladu se zásadou stejného zacházení je zakázána také diskriminace z důvodu manželského a rodinného stavu, barvy pleti, jazyka, politického nebo jiného smýšlení, odborové činnosti, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu či jiného postavení.
Diskriminaci na pracovišti by nikdo neměl podceňovat. Především nadřízený - manažer - by se měl snažit být vnímavý k práci a chování svých zaměstnanců. Pokud dojde k nějakému problému, měl by být vždy ochotný najít si čas a snažit se jej vyřešit. Nadřízený je v rámci problémů v jeho týmu ten nejpovolanější. V případě řešení diskriminace na pracovišti může svým postojem působit na druhé v kolektivu a často dokáže i takovou situaci zvládnout a využít ji k posílení týmu, kde jeho členové mají stejná práva i povinnosti.
Práva zaměstnance při nedodržování jeho práv
zaměstnanec má právo podat zaměstnavateli stížnost v případě diskriminace, * zaměstnavatel je povinný na stížnost zaměstnance bez zbytečného odkladu písemně odpovědět, vykonat nápravu, upustit od takového jednání a odstranit jeho následky. V případě, že nebyly dodrženy zásady stejného zacházení anebo dohodnuty podmínky, zaměstnanec se může obrátit na soud a domáhat se právní ochrany ustanovené antidiskriminačním zákonem.
Důsledky diskriminace
zásah do lidských práv a svobod, * narušení sebeúcty člověka, * znevažování hodnoty osobnosti a lidské důstojnosti. Překonání diskriminace předpokládá akceptování a respektování přirozené rasové, genderové, kulturní a sociální odlišnosti jiných lidí nebo skupin.
Dopady diskriminace
Následky diskriminace můžeme podle dopadu na diskriminovaného jedince či skupinu rozdělit na: * ekonomické, * sociální, * psychologické.
Ekonomické - můžeme chápat buď jako nutnost vyšších nákladů na dosažení zdrojů, anebo v horším případě jako snížení vlastních zdrojů v důsledku nižšího ohodnocení za stejnou práci nebo nezaměstnanosti.
Sociální - nejen z důvodu ztráty příjmu nebo jeho snížení, ale i vyčleněním z kolektivu či skupiny může dojít k sociální izolaci a zhoršení kvality života.
Psychologické - přicházejí souběžně s dopady ekonomickými a sociálními a vyplývají z ohrožování důstojnosti diskriminovaného člověka a mají vliv na jeho sebeúctu, sebehodnocení a sebereflexi.
Dlouhodobé omezování důstojnosti a snižování sebehodnocení, stres doprovázející odmítání může následně vést k somatickým onemocněním a k další sociální izolaci a závislosti na sociální podpoře státu a může eskalovat až ke kriminálnímu chování. Projevy těchto následků nese společně s postiženým jedincem i jeho nejbližší okolí a v širším kontextu v podstatě i celá společnost (sociální a nemocenské podpory aj.).
Prevence vzniku diskriminace
V současnosti platný mezinárodní antidiskriminační zákon upravuje uplatňování zásady stejného zacházení a ustanovuje prostředky právní ochrany. Antidiskriminační normy existují na různých úrovních - národní, mezinárodní, evropské. Potřeba antidiskriminačního práva vyplývá kromě jiného i z rostoucí migrace obyvatel mezi státy.
Evropské směrnice jasně a zřetelně upravují podmínky stejného zacházení jako základního lidského práva.
Jakékoli projevy diskriminace je potřeba oznámit nadřízeným, policii.
Zabraňte diskriminačním poznámkám a vtipům ve svém okolí již v jejich počátcích.
Informujte se o kritériích, na základě kterých má být vybrán uchazeč o zaměstnání, studium apod.
Buďte aktivní a zjistěte si svá občanská a lidská práva.
Neustále se informujte, vzdělávejte, zlepšujte své dovednosti v oblastech využívání internetu, mobilní komunikace a nových technologií.
Směrnice o stejném zacházení v zaměstnání (2000/78/ES) proti diskriminaci v práci na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního stavu, věku anebo sexuální orientace: * Zásada stejného zacházení v zaměstnání a po dobu odborné přípravy bez ohledu na náboženské vyznání anebo víru, zdravotní stav, věk či sexuální orientaci.
Stejná pravidla jako v případě směrnice o rasové rovnosti týkající se definic diskriminace a obtěžování, podpůrných opatření, práv na náhradu škody a rozdělení důkazního břemena.
Zaměstnavatelé musejí poskytnout přiměřenou pomoc zdravotně postiženým lidem, kteří jsou kvalifikovaní pro danou práci, aby se mohli zapojit do odborné přípravy nebo placené práce.
Omezené výjimky ze zásady stejného zacházení, např. je-li potřeba zachovat étos náboženské organizace nebo pokud zaměstnavatel oprávněně vyžaduje přijetí zaměstnance určité věkové skupiny.
**
Literatura
BOBEK, M.; BOUČKOVÁ, P.; KÜHN, Z. Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2003. 345 s. ISBN 978-80-7179-584-1.
DERŇÁROVÁ, Ľ.; ANDRAŠČÍKOVÁ, Š. Vybrané kapitoly z manažérskej komunikácie v ošetrovateľskej praxi. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníctva, 2008. 250 s. ISBN 978- 80-8068-818-9.
PUTNOVÁ, A.; SEKNIČKA, P. Etické řízení ve firmě. Praha: Grada Publishing, 2007. 360 s. ISBN 978-80-247-1621-3.
O autorovi| PhDr. Iveta Ondriová, PhD., PhDr. Janka Cínová, PhD. Fakulta zdravotníckych odborov PU v Prešove