Základům výživy se dítě učí v rodině. Dítě v předškolním věku si stravovací návyky osvojuje hlavně pozorováním a kopírováním nutričního chování ostatních členů rodiny. Vhodné stravovací návyky rodiny jsou tedy tím nejlepším příkladem a nejosvědčenějším prostředkem dosažení a udržení správné výživy. Důležitá úloha v rámci osvojování stravovacích návyků patří i mateřské škole. V současné době ovlivňují dítě v nemalé míře i prostředky masové komunikace (Hendricks, Duggan, 2005).
Vliv rodiny na stravovací návyky
Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, tzn. rodinné prostředí, hraje významnou roli ve formování stravovacích návyků. Mnoho vzorů chování si děti vytvářejí už v prvních letech života a přebírají je od svých rodičů. Tyto a jiné zvyky přetrvávají i v dalších obdobích života (Hlavatá, 2007).
Rodina znamená pro dítě psychickou, sociální a materiální podporu. Rodina působí na utváření stravovacích návyků, utváření hodnotového systému ve vztahu k jídlu a způsobu stolování. Dospělí, zejména rodiče, jsou pro děti vzorem v jakémkoli konání (Koletzko at al., 2008). Pozitivní vztah k výživným jídlům bude mít dítě tehdy, když ho seznámíme se širokou škálou dobrých a zdravých pokrmů a pomůžeme mu vypěstovat si stravovací návyky, které ho budou provázet celý život (Málková a kol., 2001).
Nevhodné je používání jídla z jiného než nutričního důvodu. V mnoha případech je jídlo používané jako odměna anebo trest. Za trest musí dítě jíst jídla, která mu nechutnají. Pro dítě se může stát trestem i konzumace jídla, pokud nemá hlad či chuť na danou potravinu (Fraňková, Dvořáková-Janů, 2003).
Opačným příkladem je používat jídlo jako odměnu. Nejčastěji je zvykem odměňovat či obdarovávat děti sladkostmi různého druhu, tzn. jedí bonbony, čokolády, pijí slazené limonády. Jsou to typické, na živiny chudé a na energii bohaté pamlsky. Vhodnou náhradou za tyto prázdné sladkosti jsou ovocné jogurty a ovoce všeho druhu, ať čerstvé, anebo sušené (Hrachová, 2005).
Na společné rodinné klima a soudržnost rodiny má kladný vliv i společné stolování, které upevňuje kladné vazby v rodině a vymezuje čas pro společné jídlo. Negativní skutečností dnešní doby je však fakt ústupu od společného stravování. Děti se stravují samy, a nikdo tak nedohlédne na to, co konzumují (Fraňková, Dvořáková-Janů, 2003).
Podle Fraňkové (2003) je nutné vyvarovat se v rámci nutriční výchovy dětí určitých chyb: * nevědomost rodičů o výživě, složení potravy, zdrojích živin, * nevhodná skladba rodinného jídelníčku, * nepravidelný stravovací režim rodiny nebo pouze dětí, * nesprávné stravovací návyky rodiny, * nevhodné postoje rodičů k jídlu a jejich nevhodné chování při jídle, * nedostatek kultury stolování, * nerespektování věkových a vývojových zákonitostí a individuality dítěte.
Vliv socioekonomických a demografických faktorů
Socioekonomické faktory mají výrazný vliv na způsob života a zdravý životní styl rodiny a dítěte, jehož součástí jsou i správné stravovací návyky. Sociální faktory vyplývají ze společného soužití s rodinou, společnosti, ve které se jednotlivec pohybuje, s kulturou, vnímáním okolního prostředí a životním postojem. Vlivy rodiny na postoj k jídlu a na stravovací návyky dětí vycházejí z několika zdrojů. Mohou to být: genetické vlivy, vlastnosti osobností rodičů a jejich zájmy, vlivy sourozenců, ekonomická situace rodiny, její kulturní a sociální pozadí. Další faktor, který sehrává důležitou úlohu při utváření stravovacích návyků, je úroveň dosaženého vzdělání rodičů (Fraňková, Dvořáková-Janů, 2003).
Společenské postavení, finanční příjem a vzdělání rodičů jsou faktory ovlivňující stravovací návyky a fyzickou aktivitu dětí. Potraviny obsahující vysoké množství soli, tuku a cukrů jsou levnější, a tedy dostupnější pro lidi s nižšími příjmy než například zelenina, ovoce a ryby, které si tito rodiče nemohou dovolit tak často, jak by bylo v rámci dodržování zásad zdravé výživy potřebné (Vítek, 2008). Nízká vzdělanost rodičů může znamenat menší kognitivní stimulaci dítěte, což je považováno za jeden z rizikových faktorů ve vývoji nesprávných stravovacích návyků a vzniku dětské nadváhy a obezity (Pařizková, Lisá, 2007). Příčinou může být větší zájem vzdělanějších lidí o své zdraví, jídelníček a celkový životní styl.
Bylo prokázáno, že lidé s vyšším vzděláním mají vyšší příjem komplexních sacharidů, bílkovin, ovoce, zeleniny a nižší příjem tuků a plnotučných potravin než lidé s nižším vzděláním. Průzkumy dokázaly, že děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů mají menší procento tělesného tuku, nižší BMI, nižší hladinu cholesterolu v porovnání s dětmi rodičů s nižším vzděláním. Rozdíly byly markantnější u žen než u mužů (Pařizková, Lisá, 2007).
Dalším faktorem determinujícím stravovací návyky dětí je i vliv prostředí. Na venkově a v malých obcích, kde je často pouze jeden obchod se smíšeným zbožím, často chybí možnost zakoupit produkty vhodné pro správnou výživu: celozrnné pečivo, nízkotučné výrobky, ryby a další. Na druhé straně je tu možnost vypěstovat si ovoce a zeleninu na vlastních zahrádkách a také možnost chovu domácích užitkových zvířat (Vítek, 2008).
Vliv předškolního zařízení na stravovací návyky
Styl výživy u dítěte zakládá jeho rodina, školní a předškolní zařízení se však výrazně podílejí na vytváření a upevňování zdravých stravovacích návyků. Příchod do mateřské školy je pro dítě velkou změnou (Havlínová, Vencálková, 2000). Učí se zde spolupracovat, poznávat a chápat další děti. Učitelky a kolektiv dětí v mateřské škole mají velký vliv na to, jak se vyvíjejí postoje dětí ke stravování. Autorita pedagoga je důležitým činitelem v přijímání nových jídel a vytváření nutričních návyků. Pokud učitelka obědvá společně dětmi a dává najevo pozitivní vztah k pokrmu, obvykle se zvýší zájem dětí o tento pokrm. Dětem také pomáhá pozorování vrstevníků při jídle (Fraňková, Odehnal, Pařizková, 2000).
Mezi činitele ovlivňující stravovací návyky dítěte patří tedy i jeho vrstevníci. S nimi se dostává do sociální interakce hlavně v prostředí mateřské školy a později školy základní. Společné stravování s vrstevníky je z hlediska výživy dítěte důležitým sociálním faktorem. Je prokazatelné, že se preference nového jídla vlivem vrstevníků velmi dobře vytváří u tříletých dětí, tedy v době příchodu do mateřské školy. Této vlastnosti se odborně říká sociální facilitace, tedy usnadnění chování sociálním vlivem prostřednictvím skupiny či jedince (Fraňková, DvořákováJanů, 2003).
V mateřské škole se vaří podle výživových norem pro děti předškolního věku a nabídka jednotlivých skupin potravin je sledována pomocí tzv. spotřebního koše. Spotřební koš zaručuje strávníkům kvalitu výživy, nutí pracovníky školních jídelen nabízet stravu dostatečně pestrou. Obsahuje všechny potřebné potraviny v přiměřeném množství a navozuje u dětí potřebné stravovací návyky (Strosserová, 2008).
Při sestavování jídelního lístku v mateřské škole jsou dodržovány následující principy: * dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy (snižovat příjem tuků – vyšší příjem rostlinných než živočišných tuků přibližně v poměru 2 : 1, snížit množství spotřebovaného cukru, zvýšit příjem ovoce a zeleniny), * při výběru pokrmů respektovat věk dítěte v mateřské škole, * zohledňovat roční období a využívat nabídku sezonních potravin, * dbát na různorodost pokrmů ve vztahu ke konzistenci, barvě a chuti (pokrmy nutričně méně hodnotné kombinovat s pokrmy výživově hodnotnějšími), technologické úpravě (střídat vaření, dušení, pečení, smažení), * dbát na co největší pestrost ve výběru potravin z různých potravinových komodit z důvodu zabezpečení dostatečného přísunu živin, vitaminů a minerálních látek (Packová, 2007).
V rámci stravování v mateřské škole dítě dostává pouze 60 % denní dávky potravin. Zbylých 40 % zabezpečuje rodina prostřednictvím snídaní a večeří. Všichni rodiče by si měli tuto skutečnost uvědomit, aby buď nepřeceňovali, anebo naopak nepodceňovali školní stravování, což se občas stává. V takových případech nejsou splněny výživové normy a to může mít dopad na výživový stav dítěte (Strosserová, 2008).
Vliv médií na stravovací návyky
Televize patří mezi nejsilnější médium, u kterého dnešní děti tráví čas průměrně 2 hodiny denně. Podle průzkumu agentury Millward Brown až 81 % dětí, a to především těch mladších, tráví svůj volný čas sledováním televize (Orolínová, 2006).
Televize má okamžitý vliv na dětské krátkodobé stravovací preference, zvlášť pokud expozice měla opakovaný charakter. Sledování televize mění kvalitu i kvantitu přijímaného jídla. Při sledování televize mají děti tendenci sahat po potravinách a jídlech s vysokým obsahem cukrů a tuků, slazených tekutinách a výrazně se snižuje příjem ovoce, zeleniny jako významného zdroje vitaminů, minerálů, antioxidantů a vlákniny (Orolínová, 2006). Současně existuje vzájemně posilňující se vztah mezi časem stráveným sledováním televize a mírou výskytu obezity, což dokazuje řada studií. Výskyt obezity je nejvyšší u dětí, které sledovaly televizi čtyři a více hodin denně, a nejnižší u dětí, jejichž pobyt před televizí byl jednu hodinu a méně denně. Pokud má dítě ve svém pokoji televizi, toto riziko se zvyšuje o dalších 31 % na každou hodinu sledování televize. Čím více času děti tráví sledováním televize, tím více jejich tělesná hmotnost roste (Mrosková, Požonská, 2008).
Také vliv reklamy na děti je velmi silný a právě ony patří mezi nejohroženější skupinu, která mu snadno podlehne. Děti nemají dostatek zkušeností a neumí racionálně posoudit propagovaný výrobek. Stejně tak jsou děti kvůli různým emocionálním nástrojům reklamy dobře efektivně oslovitelné a ovlivnitelné. Mnohé výzkumy se shodují v tom, že schopnost televizní reklamy upoutat pozornost dětí závisí na jejich věku. Skutečnost, že reklama dokáže upoutat pozornost dětí, lze považovat za formu vlivu. Podle odborníků jsou až děti od šesti sedmi let schopné rozumět tomu, že za reklamou stojí jisté zájmy společnosti (Hanuláková, 2002).
Vliv reklamy může být rozličný. Reklama u dětí vzbuzuje především touhu vlastnit jistý výrobek, který považují za výjimečný. Není pro ně obtížné ovlivnit své rodiče při koupi výrobků, jež viděly v reklamě, i když jsou nezdravé (Vysekalová, Komárková, 2002).
Pokud vycházíme z toho, že reklamou propagované jsou především zdraví ne právě prospěšné potraviny (sladkosti, cukrovinky, slazené nápoje, džusy, hamburgery), můžeme předpokládat negativní dopad na výživovou preferenci dítěte a sekundárně na stav výživy (Orolínová, 2006).
Jiné aktivity, jakými jsou např. reklama v místě prodeje anebo sponzoring, si už děti uvědomují méně. Právě u těch nejmenších lze tedy prostřednictvím reklam využít jejich nezkušenosti a důvěřivosti (Vysekalová, 2004).
Z hlediska prevence je tak nutné zintenzivnění osvětové činnosti v oblasti edukace rodičů i dětí o negativním dopadu médií na výživový stav dětí. Rodiče by měli limitovat čas dětí strávený sledováním televize na ne více než 10 hodin týdně, korigovat výběr programů u dětí, odstranit televizi z dětských pokojíčků, u dětí do dvou let redukovat jejich čas strávený před média na minimum a vyplňovat volný čas dětí aktivitami s upřednostňováním pohybové aktivity (Orolínová, 2006, Mrosková, Požonská, 2008).
Závěr
Zdravá výživa a uplatňování zásad správného stolování mají nesmírný význam zvlášť u dětí v období předškolního věku. Stravovací návyky a postoje k jídlu se formují již v raném dětství pod vlivem různých podnětů, jako je individuální zkušenost, kulturně-společenské podněty, vliv rodiny, předškolního zařízení a školy. Výživa má velký význam nejen pro udržování dobrého zdravotního stavu, ale nesprávné stravovací návyky mohou mít dopad na vznik mnoha onemocnění. Osvojení si správných stravovacích návyků v dětském věku je proto považováno za jednu z nejúčinnějších forem prevence nutričně podmíněných chorob.
Li teratura
HENDRICKS, K. M.; DUGGAN, CH. Manual of pediatric nutrition, fourth edition. London: BC Decker, 2005. 850 s. ISBN 1-55009-308-8.
FRA ŇKOVÁ , S.; ODEHNAL, J.; PAŘÍ ZKOVÁ , J. Výživa a vývoj osobnosti dítěte. Praha: HZ, 2000. 198 s.
ISBN 80-86009-32-7.
FRA ŇKOVÁ , S.; DVOŘÁ KOVÁ -JANŮ, A. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. Praha: Karolinum, 2003. s. 59115. ISBN 80-246-0548-1.
HANREICH, I. Jídlo a pití malých dětí. Praha: Grada Publishing, 2001. 106 s. ISBN 80-247-0100-6.
HANULÁKOVÁ , E. Reklama a etika. Bratislava: Eurounion. 2002. 119 s. ISBN 80-88984-37-8.
HAV LÍNOVÁ , M.; VENCÁ LKOVÁ a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha: Portál, 2000, 217 s. ISBN 80-7178-383-8.
HLAVA TÁ, A. Obézne dieťa v ambulancii lekára pre deti a dorast. Klinické odporúčania I. In Pediatria pre prax. 2007. roč. 8, s. 12-16. ISSN 1336-8168.
HRAC HOVÁ , J. Obezita. In Revue medicíny v praxi. 2005, roč. 3, č. 5, s. 11-13. ISSN 1336-202x.
KOLETZKO, B. et al. Pediatric Nutrition in Practice. University of Munich, 2008. 306 s. ISBN 978-3-80558477-7.
MÁLKOVÁ , I. a kol. SOS nadváha: průvodce úskalím diet a životního stylu. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. 240 s. ISBN 80-7178-521-0.
PAŘÍ ZKOVÁ , J.; LISÁ, L. Obezita v dětství a dospívání, terapie a prevence. Praha: Galén, 2007. 239 s. ISBN 978-80-7262-466-9.
MRO SKOVÁ , S.; POŽONSKÁ, M. Vplyv médií na obezitu u detí. In Lekárske listy. 2008, roč. 13/LVII, č. 38, s. 4-6. ISSN 1335-4477.
ORO LÍNOVÁ , M. Vplyv masmédií na vedomosti o zdravej výžive a stravovacie návyky. In: Held , L. a kol. Teória a prax výchovy k zdravej výžive v školách. 1. vyd. Bratislava: VEDA, 2006. 769 s. ISBN 80-224-0920-0.
PAC KOVÁ , A. Zásady pro sestavování jídelních lístků. In Výživa a potraviny, 2007. roč. 62, č. 5. s. 80. ISSN 1211-846X.
STRO SSEROVÁ , A. Školní stravování. In Výživa a potraviny. 2008, roč. 63, č. 5, s. 140. ISSN 1211-846X.
VĺTEK, L. Jak ovlivnit nadvahu a obezitu. Praha: Grada Publishing, 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-2247-4.
VYSEKALOVÁ , J.; KOMÁR KOVÁ , R. Psychologie reklamy. 2. vyd. Praha: Grada Publishig, 2002. 264 s. ISBN 80-247-0402-1.
VYSEKALOVÁ , J. Psychologie spotřebitele: Jak zákazníci nakupují. Praha: Grada Publishing, 2004. 283 s. ISBN 80-247-0393-9.
Souhrn Racionální výživa dítěte má mimořádný význam, je totiž základním předpokladem pro jeho správný fyziologický i psychický vývoj. Důležitým faktorem výživy dítěte v předškolním věku je také utváření stravovacích návyků a výživových preferencí, které mají vliv na jeho budoucí způsob stravování. Z tohoto důvodu by měl být v tomto vývojovém období dítěte dodržován pravidelný stravovací režim a pozornost zaměřena i na pestrost a skladbu stravy. Klíčová slova: stravovací návyky, zdravá výživa, předškolní věk, rodina, média
O autorovi| PhDr. Zuzana Šimová, PhD., PhDr. Mgr. Jana Cinová, PhD., PhDr. Andrea Šuličová, PhD., PhDr. Tatiana Šantová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita v Prešove (zsimova@unipo.sk)
R