Praha - z 11. září, ani následný výskyt antraxu. Spíše naopak. V důsledku nových hrozeb opět roste poptávka po lécích, a farmaceutické firmy tak mohou očekávat další zakázky.
Zahraniční farmaceutičtí výrobci hlásí za třetí čtvrtletí letošního roku zpravidla růst zisku. Domácí podniky jsou na aktuální informace poněkud skoupější, jejich dosavadní výsledky jsou však také převážně optimistické. Výkony jim mezi roky 1994 a 2000 vzrostly v běžných cenách z 9,074 mld. Kč na 14,450 mld. Kč. Tržby se za stejné období zvýšily z 8,587 mld. Kč na 13,952 mld. Kč. Farmaceutický průmysl přitom patří k odvětvím, které produkuje nejvyšší přidanou hodnotu. Pokud ji měříme z výroby, tak v roce 1994 činila 3,002 mld. Kč, o šest let později to už bylo 5,606 mld. Kč. Díky růstu přidané hodnoty a v důsledku relativně stabilního počtu pracovníků (dlouhodobě se pohybuje kolem 6500 osob) má toto odvětví i poměrně příznivý vývoj produktivity práce: Měřeno podle výkonů dosáhla v roce 1994 roční produktivita práce jednoho pracovníka 972,2 tis. Kč, zatímco v roce 2000 to už bylo 2,347 mil. Kč.
Výhodou a zároveň částečně i nevýhodou domácích farmaceutických firem je, že převážně vyrábějí tzv. generické léky, což jsou (poněkud zjednodušeně řečeno) léky, které výrobce nevyvinul a vyrábí je buď v licenci, nebo poté, co skončila patentová ochrana originálních léčiv. Výhoda spočívá v tom, že u generik odpadají náklady na výzkum a vývoj. Jejich výrobní náklady a tudíž i cena jsou tak výrazně levnější.
Určitou nevýhodou jsou možné spory s výrobci originálních léčiv, kterým se pochopitelně tyto levnější ceny ne vždy líbí. Dalším problémem je, že pokud se výrobce rozhodne uvést na trh generikum až po skončení patentové ochrany původního léku, musí počítat s tím, že proces zavádění trvá i několik let.
Díky levnějším cenám mohou být naši výrobci úspěšní i v zahraničí. V roce 2000 jsme exportovali léky za 9,688 mld. Kč. Dovoz do ČR však byl výrazně vyšší - dosáhl 30,111 mld. Kč. Znamená to, že většina doma spotřebovaných léků pochází ze zahraničí. Tuzemská spotřeba má obecně výrazně rostoucí trend, zatímco v roce 1994 jsme nakoupili léky a další přípravky za 18,078 mld. Kč, v roce 2000 to bylo již za 34,375 mld. Kč.
Většina léků je kupována z veřejných prostředků, konkrétně z peněz veřejného zdravotního pojištění. Zdroje na jejich nákup jsou tedy poměrně hodně omezené. Mezi jednotlivými farmaceutickými firmami přitom panuje poměrně ostrý konkurenční boj, kdy se jednotliví výrobci snaží, aby byl používán právě jejich přípravek. Ačkoliv někdy lze mít k jednotlivým krokům výrobců etické výhrady (jsou třeba známy případy, kdy se někteří výrobci snažili hmotně zainteresovat lékaře, lékárníky apod., aby předepisovali či doporučovali právě jejich lék, ačkoliv existoval levnější substitut), obecně je nutno konstatovat, že se firmy chovají racionálně, protože takto maximalizují svůj profit. Hodně proto záleží na veřejných orgánech, jakou lékovou politiku zvolí a jak budou podnikání ve farmacii regulovat.
Petr Wawrosz, Hospodářské noviny, 30.10.2001