KomentářZdraví.Euro.cz
Proklaté poplatky! Jen začaly trochu fungovat, již se hledají možnosti, jak do tohoto systému vnést co nejvíce výjimek a ve finále ho poslat někam do rektální oblasti.
Lidovci chtějí prosadit zrušení poplatků pro předškolní děti, občany ve věku nad 70 let, obyvatele domovů důchodců a dost možná jim toto, v rámci zachování koalice a politických tanečků, bude odkýváno.*) Přitom je zjevné, že mají-li poplatky něco regulovat, musejí je lidé vnímat jako limitující faktor svého chování. A obecně platí – čím více výjimek, tím více se systém stává neúčinným.
Ať platí jen ti, co nevyužívají
V naivistickém až naivním (a u lidí tolik populárním) pojetí je každý, kdo obhajuje poplatky pro děti, snad horší než sám Herodes a každý, kdo zastává, že by je měli platit i nebozí bezmocní důchodci, je nečlověk bez špetky lidského cítění.
V optimálním pojetí výjimek a pseudohumanismu však dojdeme k tomu, že poplatky budou platit jen ti, jejichž chování prostřednictvím poplatků vůbec nepotřebuje být regulováno – lidé, kteří mají dost peněz, že je jim celkem jedno, zda poplatek činí 30, nebo 300 korun, protože jednou za čas si ho mohou dovolit.
Na druhou stranu si však tito lidé jen málokdy dovolí návštěvu lékaře s nějakým banálním onemocněním a tyto situace (bez ohledu na nějaké poplatky u lékaře a v lékárně) řeší samostatným nákupem volně prodejných léků a případnou dovolenou – určitě ne snahou nechat si předepsat Paralen a nemocenskou. To skutečně až když je hůř.
Platit budou jen ti, co lékaře navštěvují velmi výjimečně, ostatní poplatníci budou osvobozeni od poplatků a my šťastně zjistíme, že poplatky nic nevyřešily (návštěvnost u lékařů a plýtvání léky bude stejné) a za všeobecného jásotu je budeme je moci zrušit úplně. Že takto uvažuje opozice, je legitimní a celkem pochopitelná snaha získání politických bodů. Že se k těmto úvahám nechává strhnout i premiér, je alarmující a zoufalé.
Vyjasněme si konečně zodpovědnost a kompetence ministerstev
Jsou zde jistě dojemné a smutné příběhy lidí, kteří na tyto poplatky skutečně ušetří jen s velkými obtížemi, ale je nečestné a nesportovní tyto příběhy vyčítat ministerstvu zdravotnictví či ministrovi. Což vyčítáme obchodníkům, že těmto lidem nedávají chléb, máslo, mléko a občas nějakou tu lahvinku zdarma? Nebo snad někdo uvažuje o zrušení naprosto nesystémových poplatků za rozhlasové a televizní vysílání, které jsou jen jakousi další daní? To by najednou mohlo být návštěv u doktora pro tyto lidi.
Stále mi jaksi není jasné, proč by tyto sociální aspekty mělo dotovat právě zdravotnictví – dost na tom, že MZ ČR nastavilo sociální pětitisícový limit spoluúčasti. Úkolem MZ ČR je zajistit kvalitní péči, ne řešit různými výjimkami pro určité skupiny obyvatel sociální problémy; byť jsou jakkoli tragické a dojemné – toto je jednoznačně v kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí.
*) V době psaní tohoto textu autor zatím netuší výsledek; je možné, že v době čtení textu bude již vše jasné, a tudíž bude působit trochu jako hlupák. To je však celkem snesitelné riziko a možná by to mohla být dobrá cesta k nastartování vlastní politické kariéry.
Jiří Široký, Zdravotnictví a medicína
