Mnoho pacientů tak s nemocí dlouhodobě žije, aniž by o ní věděli. Proti HCV neexistuje očkování. K dispozici je ale moderní léčba, která dokáže nemoc účinně, rychle, a zejména úplně vyléčit. Velkou šanci pro pacienty s HCV představuje moderní léčba tzv. přímo působícími antivirotiky (DAAs). „V dřívějších dobách se hepatitida C léčila pomocí léků, které měly úspěšnost okolo 50 %. U přímo působících antivirotik, což je ambulantní a perorální léčba, lze během 8–12 týdnů dosáhnout úspěšnosti vyléčení ve více než 99 % případů. Velmi podstatným efektem úspěšné léčby je prokazatelný ústup jaterní fibrózy, tedy vaziva, které v jaterní tkáni vzniká v důsledku zánětu. Velkou část osob takto úspěšně vyléčených je možné dokonce po určité době uvolnit z péče hepatologů,“ říká prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., ze IV. interní kliniky – Kliniky gastroenterologie a hepatologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Aby však bylo možné pacientům pomoci, je nezbytné o nemoci nejdříve vědět. Tomu podle České hepatologické společnosti (ČHS ČLS JEP) napomůže především efektivní screening. V neposlední řadě je také třeba vyvracet omyly a mýty, které se kolem HCV ještě stále objevují a působí zejména na laickou veřejnost.
Mýty spojené s hepatitidou C
„Žloutenka typu C neboli hepatitida C (HCV) je infekční onemocnění jater, o kterém panuje řada mýtů mezi laiky i lékaři,“ upozorňuje vědecký sekretář ČHS ČLS JEP, doc. MUDr. Jan Šperl, CSc., z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM, a vysvětluje, jak je to ve skutečnosti:
HCV infekce je nevyléčitelná
V současnosti je léčba přímo působícími antivirotiky úspěšná u více než 99 % léčených osob. K mýtu přispívá doživotní pozitivita protilátek anti-HCV v krvi i po úspěšné léčbě. Vyšetření anti-HCV protilátek se provádí k vyhledávání infikovaných osob. Řada laiků a bohužel i lékařů bere pozitivitu protilátek jako známku infekce, což v tomto případě je představa falešná. Přítomnost infekce potvrzuje pouze vyšetření virové nukleové kyseliny v krvi.
Léčba HCV má závažné nežádoucí účinky
Léčba HCV infekce přímo působícími antivirotiky je velmi dobře tolerovaná. Jedná se o tablety bez nežádoucích účinků, příznaky chřipky nebo deprese vyvolávané interferonem alfa jsou minulostí.
Léčba injekcemi interferonu alfa je účinnější než tablety přímo působících antivirotik
Účinnost léčby nezávisí na způsobu podání. Léčba interferonem alfa je nespecifická, zatímco přímo působící antivirotika účinkují specificky a přímo na HCV.
HCV infekci lze diagnostikovat při běžné preventivní prohlídce
Není-li provedeno vyšetření anti-HCV protilátek nebo HCV RNA, nelze HCV rozpoznat.
HCV infekci na sobě musí pacient poznat
Subjektivní potíže se objevují až při přechodu jaterní choroby do stadia jaterní cirhózy nebo při dekompenzaci cirhózy. Důvodem k testování na HCV proto je přítomnost rizikového faktoru přenosu infekce v anamnéze i při chybění jakýchkoliv příznaků.
HCV infekci mají pouze uživatelé intravenózních drog
V současné době mezi pacienty s HCV infekcí opravdu převažují. Důvodem je skutečnost, že u uživatelů drog je prováděno aktivně testování na přítomnost HCV infekce.
Infikované osoby je nutno vyloučit z práce s potravinami, s dětmi apod.
HCV infekce se přenáší pouze krví. K přenosu může dojít jen při použití infikovaného nástroje, jehož použití může vést k miniaturním krvavým poraněním. Bez porušení integrity kůže se infekce přenést nedá.
Vyhledávání HCV infikovaných osob v populaci ČR
„Aktivní vyhledávání osob infikovaných HCV je klíčovou součástí reakce na úrovni členských států WHO na výzvu této organizace k eliminaci HCV. Aktivní vyhledávání je jednou ze základních podmínek, jejichž naplnění podmiňuje realizaci těchto smělých cílů WHO,“ uvádí místopředseda ČHS ČLS JEP, prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc., vedoucí oddělení gastroenterologie, hepatologie a metabolismu Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha. Strategie aktivního vyhledávání infikovaných osob podle něj vychází ze skutečnosti, že HCV infekce je onemocnění bezpříznakové, asymptomatické, a proto je v časných fázích obtížně diagnostikovatelné. „Prostě nemocného nepřivede k lékaři. Naopak, pokud se nemocný dostaví s nějakými příznaky k lékaři, jde o příznaky pokročilého poškození jater (jaterní cirhózy), či dokonce primární rakoviny jater. Obě tyto komplikace představují základní stavy, kterým lze včasnou diagnostikou a velmi úspěšnou protivirovou léčbou (která je v současnosti dostupná) efektivně předejít. Další nepřímý efekt protivirové léčby spočívá v tom, že za určitých podmínek je léčba i nástrojem preventivním – každý vyléčený případ HCV snižuje riziko dalšího šíření viru v dané populaci. Naše možnosti prevence šíření HCV jsou jinak relativně omezené a jsou vázány na doporučení vyvarovat se rizikového chování a ve zdravotnickém systému dodržovat základní pravidla šíření tzv. krví přenosných infekcí, kam HCV patří,“ vysvětluje profesor Urbánek.
Snaha o včasné a časné stanovení diagnózy se týká jak vysoce rizikové populace (především jde o osoby užívající drogy, včetně osob ve výkonu trestu odnětí svobody), tak i nízce rizikové populace. V současné době není problematika testování osob v běžné, tedy nízce rizikové populaci nijak systematicky ošetřena. ČHS ČLS JEP proto vyvíjí aktivity a jedná s příslušnými státními orgány tak, aby tento nedostatek byl v brzké době odstraněn. Především nyní jde o to, prosadit testování věkem definované skupiny obyvatelstva – osoby narozené v období 1975–1995 totiž mají nejvyšší výskyt HCV infekce. Neméně významná je snaha ČHS ČLS JEP prosadit testování HCV u osob s jinými onemocněními. Existují totiž některá onemocnění, u kterých se HCV infekce z různých důvodů (epidemiologických, patogenetických) vyskytuje významně častěji než v jiných případech.
Samostatnou kapitolou ve snahách o vyhledávání infikovaných osob je organizace osvětových a PR kampaní. Ty mohou významně přispět ke zboření nepravdivých mýtů o HCV infekci a její léčbě a odstranit nesmyslnou stigmatizaci infikovaných osob. „Změna vnímání nemoci v dané populaci významně přispívá k pozitivní motivaci osob nechat se testovat. PR kampaň přispívá i sebeidentifikaci osob ohrožených přenosem HCV. Například na základě přiblížení informace o rizikových faktorech přenosu si může ‚běžný občan‘ uvědomit, že se ho některá cesta přenosu může týkat. Může jít třeba o transfuze v minulosti, amatérské tetování nebo o drogový experiment. A takováto sebeidentifikace pak může vést k aktivní snaze takové osoby nechat se testovat,“ uzavírá profesor Urbánek.
Jana Jílková