Historie: Před 75 lety vystřídal v zubním kartáčku nylon prasečí štětiny

Štětiny, žíně, větvičky, ptačí křídla, sůl či saze – to vše používali lidé několik staletí k čištění zubů. Teprve ve 30. letech minulého století vynalezl americký chemik Wallace Carothers pevné a pružné vlákno – nylon, který byl poprvé použit právě pro hygienu chrupu. První zubní kartáček se syntetickými vlákny představila americká firma DuPont 24. února 1938. Než se ale tato, dnes tak samozřejmá, věc dostala do koupelen, proteklo v řekách mnoho vody. Nejstarší pomůcka na čištění chrupu (na jednom konci roztřepená větvička) je podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. I dnes je v muslimském světě považována za přírodní zubní kartáček (miswák), zmiňovaný i v koránu, větvička salvadory perské (arak), která roste v subtropech a obsahuje řadu pro zuby příznivých látek. Sofistikovanější instrument pro zdravější a krásnější úsměv vymysleli v Číně kolem roku 1400 (podle některých zdrojů o pět set let dříve) – na kost či bambus připevnili štětiny ze zad vepře. Za evropského otce zubního kartáčku je považován anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel v roce 1780 ve vězení, kam se dostal za pobuřování. Čištění chrupu hadrem se sazemi a solí se mu zdálo neefektivní, a tak inspirován koštětem vyžádal si od dozorců štětiny, jež zapíchal do proděravěné kůstky od jídla. Po propuštění z vězení vyrobil Addis menší počet takových kartáčků a nabízel je zprvu svým klientům mezi knihkupci. Brzy se ale tato zubní pomůcka s