Hormonální léčba karcinomu prostaty

Souhrn Po nádorech kolorekta představují zhoubné nádory prostaty druhé nejčastější nádorové onemocnění mužské populace. Pouze lokalizovaná stadia můžeme kurativně ovlivnit lokální léčbou (chirurgickou nebo radioterapií). Pro pokročilá stadia je léčbou volby hormonální léčba samostatně nebo v rámci multimodální léčby. Schopnost hormonální manipulace k ovlivnění karcinomu prostaty byla popsána ve 40. letech minulého století. Tradiční chirurgický přístup nahrazuje ve více než 90 % farmakologická kastrace. Léčebná odpověď vůči hormonální terapii bývá mnohdy dlouhodobá. Při selhání primární hormonální léčby je možné rozšířit režim na maximální androgenní blokádu. Nádorová populace však získává nové, a především odlišné růstové charakteristiky, progreduje i přes kastrační hladiny testosteronu a významně zhoršuje prognózu onemocnění. Nádor se stává kastračně refrakterním (CRPC). Teprve koncem minulého tisíciletí byla prokázána odpověď karcinomu prostaty vůči cytotoxické léčbě, nejprve u mitoxantronu. Začátkem současného století byla standardizována 1. linie léčby kastračně refrakterního karcinomu prostaty. Podání docetaxelu s prednisonem bylo první terapií, která vedla k prodloužení přežití u pacientů s CRPC. Nově registrované léčivé přípravky jsou v efektivitě a výskytu nežádoucích účinků nepřímo srovnávány s tímto režimem. Postupně se objevují režimy s imunoterapií, nová cytotoxická látka kabazitaxel, a především nové hormonální přípravky abirateron a enzalutamid. V klinic