Hypertyreóza třikrát jinak

Tyreopatie jsou nejčastějšími endokrinopatiemi ošetřovanými v endokrinologických ordinacích. Nejvíce se vyskytují AI tyreoiditidy, někdy spojené s hypotyreózou. Oproti tomu onemocnění hypertyreózou je v dětském a adolescentním věku relativně vzácné. Ve své ordinaci pozoruji v posledních letech nárůst počtu takto nemocných. Mám t. č. v péči šest děvčat s různými formami hypertyreózy. Na třech kazuistikách bych chtěl prezentovat, že se nejedná o uniformní onemocnění. Nejtypičtější formou je Gravesova-Basedowova hypertyreóza – s tvorbou autoprotilátek proti receptoru TSH – s nadměrnou tvorbou T-hormonů spojenou s periferními metabolickými důsledky. V popředí jsou příznaky z hyperaktivity sympatiku (tachykardie, tremor, pocení), neklid, zvýšená chuť k jídlu, špatná tolerance námahy a tepla, svalová slabost, změny chování, difúzní struma, oční příznaky (endokrinní orbitopatie) – spíše vzácné, úbytek hmotnosti, někdy ne – u tzv. stenické formy. Typický laboratorní nález – deprese TSH, mírně zvýšené ATPO, ATG, zvýšené aTSH, vysoké hodnoty T4, fT4, fT3. Doplňující vyšetření – ultrasonografie štítné žlázy, ultrasonografie, ev. MRI okohybných svalů. Léčba – na počátku je vždy konzervativní. Tyreostatika – Thyrozol, počáteční dávka 0,3–0,5 mg/kg/den ve dvou dávkách, udržovací dávka 0,2–0,3 mg/kg/ den. Zpočátku zpravidla 20–40 mg/den, po zklidnění 5–20 mg/den. Při hyperaktivitě sympatiku se užívají