Virů, které vyvolávají infekční žloutenku, je několik. Nejdůležitější je žloutenka typu A, B, C, E. Každý z těchto typů žloutenky je vyvolán různým druhem viru, má různě těžký průběh a proti některým z nich je možné se bránit použitím očkovací látky.
Infekční žloutenka u dětí
Žloutenka typu A je onemocnění, které se na území České republiky vyskytovalo v posledních letech již málo. Bylo hlášeno 150 až 350 onemocnění za rok. V roce 2008 však došlo k epidemii a počet případů se rozrostl na 1655. V roce 2009 již počet onemocnění opět poklesl, ale epidemie ještě doznívala. Situace se však může kdykoli opakovat.
Žloutenka typu A se přenáší rukama, na kterých virus ulpí. Může se přenášet také potravinami. Známá je u nás epidemie z roku 1979, kdy se virus z fekálií dostal při hnojení na jahody a poté výrobky z nich (především mražené) byly zdrojem prudké epidemie. K nákaze může dojít na území České republiky, zdrojem bývají často komunity nižší sociální úrovně nebo žijící v nevhodných podmínkách, ale lidé si mohou tento typ žloutenky přivézt i jako nechtěný suvenýr z dovolené.
Příznaky onemocnění
Inkubační doba se pohybuje mezi 14 a 50 dny. Po této době může dojít k několika podobám průběhu onemocnění. Zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí. Dítě trpí nechutenstvím, může ho pobolívat bříško, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky jsou ale lehké, takže rodiče stav zvládnou doma sami, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí spolužáci nebo rodina. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si dítě nebo rodiče všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A patří k lehčímu onemocnění, které se úplně vyléčí. Po onemocnění již zůstává celoživotní imunita. Nepříjemné však je, že se jedná o onemocnění s nařízenou izolací, takže malý pacient musí strávit nějakou dobu na nemocničním lůžku, poté je doporučován podle laboratorních nálezů po určitou dobu ještě klidový režim, takže dítě je na několik týdnů vyřazeno z běžného života.
Jako u všech typů infekčních žloutenek dochází dítě po jistou dobu na lékařské kontroly, kdy jsou sledovány krevní testy. Má doporučený režim bez velké fyzické námahy. Dietní opatření jsou v současné době mírná, striktně má být vyloučen alkohol, což u dětí není problém, dále kořeněná jídla a přepalovaný tuk.
Žloutenka typu B
Zcela jiná je situace, pokud dojde k onemocnění virovou žloutenkou typu B, která se označuje také jako sérová. Zdrojem nákazy je člověk, v jehož krvi virus koluje. V ČR jsou všechny osoby, které jsou dárci krve, pečlivě vyšetřovány na různá infekční onemocnění včetně žloutenky, takže tento způsob přenosu by měl být vyloučen. Žloutenka typu B má dlouhou inkubační dobu, mezi jedním a šesti měsíci. Poté se u nakaženého objeví bolesti svalů, kloubů, únava, někdy zvýšená teplota, pobolívání v pravém podžebří. Dojde ke ztmavnutí moči a objeví se žloutenka. Může dojít i k průběhu bez žlutého zbarvení kůže a na to, že žloutenka proběhla, se přijde až s odstupem času, kdy už může být nemoc v chronickém stadiu.
Tento typ žloutenky je nebezpečný právě proto, že může dojít k chronickému průběhu. Některé formy jsou závažné natolik, že již v akutním stadiu dochází k selhání jater. Pokud se nepodaří stav zvrátit všemi dnes dostupnými metodami, může dojít i k úmrtí. V době akutního onemocnění jsou podávány léky, které pomáhají játrům udržovat jejich funkci. Onemocnění je léčeno na nemocničním lůžku a hospitalizace trvá většinou několik týdnů. Chronické průběhy jsou sledovány specialisty a v současné době je snaha vyléčit je pomocí moderních léků, například interferonů. Ne vždy je tato náročná a nákladná léčba úspěšná. V ČR však bylo zahájeno očkování proti tomuto typu žloutenky, takže by jeho výskyt měl ubývat.
Žloutenka typu C a E Virová žloutenka typu C je častým onemocněním u nitrožilních uživatelů drog. Možný je i přenos pohlavním stykem. Počet přípaŽloutenka dů v České republice je zhruba 1000 za rok. Jejich počet spíše stoupá. Průběh onemocnění je většinou plíživý. Akutní onemocnění jsou vyšetřována zřídka. To, že je člověk nakažen žloutenkou typu C, se zjistí zpravidla při krevních testech prováděných z nějakého jiného důvodu nebo tehdy, když postiženému není dobře. Je unavený, nevýkonný, může trpět nechutenstvím, pocitem plnosti apod.
Přestože tento typ žloutenky probíhá na začátku klinicky mírně, jedná se o velmi závažné onemocnění, které má často chronický průběh, a po určité době se mohou játra zhroutit a nemocného se nepodaří zachránit. Virová žloutenka typu C vyžaduje rovněž péči odborníků. Proti žloutence typu C neexistuje očkování. Pozor tedy u dětí na kontakty s předměty, na nichž může virus ulpět (například pohozené jehly po uživatelích drog). Virus zahyne až po určité době, takže pokud by došlo k poranění krátce po použití jehly, není tato nákaza vyloučena.
Posledním z typů žloutenky, které jsou běžně vyšetřovány, je žloutenka typu E. Tato má podobný průběh i způsob nákazy jako žloutenka typu A. Jde tedy o lehčí onemocnění, které skončí úplným uzdravením. Těžký průběh je popisován jen u těhotných žen. Nákazu si však naši občané přivážejí většinou ze zahraničí, kde je její výskyt vyšší. Jde především o země s nižším hygienickým standardem. Zde je tedy třeba zachovávat základní hygienická pravidla a děti poučit o jejich dodržování. Virus je však přirozeně přítomen i na našem území. Byl nalezen u divoce žijících zvířat, ale také v některých chovech prasat. V anamnéze u postižených potom bývá například domácí zabijačka. Očkování proti tomuto typu žloutenky není možné.
O autorovi: Připravila: MUDr. Hana Roháčová, Ph. D., Klinika infekčních, parazitárních a tropických chorob FN Na Bulovce