Bolest patří mezi stále diskutovaná témata, a to nejen ve zdravotnictví. Počet pacientů trpících chronickou bolestí podle mého názoru neustále narůstá, stejně tak se objevují i nové diagnostické postupy a metody léčby bolesti jakožto uplatnění alternativních metod léčby bolesti v ambulantní sféře. Práce sestry v ambulanci bolesti je velmi náročná. Vyžaduje nejen rozsáhlé teoretické znalosti v oblasti patofyziologie bolesti a léčby bolesti, ale i praktické dovednosti. Sestra musí být erudovaná zejména v oblasti komunikace a přístupu k pacientům trpícím chronickou bolestí. Komunikace je velmi důležitou součástí práce sestry s pacientem. Nejedná se o pouhé podávání základních informací o dané problematice v rámci jejích kompetencí, ale jde i o určité psychologické působení na další chování a spolupráci pacienta. Důležitou součástí komunikace s pacientem je také sběr ošetřovatelských anamnestických dat týkajících se bolesti pacienta a následná edukace ve spolupráci s lékařem.
Za rozsah a kvalitu poskytovaných informací pacientovi zodpovídá nejen ošetřující lékař, ale také další zdravotničtí pracovníci podílející se na léčbě a ošetřování nemocného s ohledem na profesně odborné kompetence (Haškovcová, 2007, s. 32).
Charakteristika průzkumného šetření
Průzkumné šetření probíhalo tři měsíce v období od 1. 11. 2011 do 1. 2. 2012. V průzkumném šetření byla použita metoda kvantitativního sběru dat - nestandardizovaný dotazník. Použitý dotazník byl anonymní a obsahoval 21 položek. Soubor respondentů tvořili pacienti různých věkových kategorií, kteří jsou léčeni v ambulancích pro léčbu bolesti ve Zlínském kraji. Celkem bylo rozdáno do dvou ambulancí Zlínského kraje 120 dotazníků. Návratnost byla 87,5 %. Zpracováno bylo 105 dotazníků.
Cíle průzkumného šetření
Cíl 1: Zjistit, zda pacienti léčení v ambulanci bolesti rozumí charakteru, množství, obsahu předávaných informací a zda jim způsoby předávání informací vyhovují a jsou s nimi spokojeni, zjistit nejčastější zdroje informací o možnosti návštěvy ambulance bolesti.
Cíl 2: Zjistit, zda je ošetřovatelský přístup a péče ze strany zdravotnického personálu v ambulanci bolesti pro pacienty vyhovující.
Cíl 3: Zjistit, zda zdravotnický personál ambulance bolesti používá k hodnocení bolesti hodnoticí škály a jaké nejčastější typy škál.
Cíl 4: Zjistit nejčastější typy bolesti u pacientů léčených v ambulanci bolesti, délku léčby, nejpoužívanější metody léčby bolesti aplikované v ambulanci bolesti a metody léčby upřednostňované pacientem. Výsledky průzkumného šetření
Cíl 1: Spokojenost pacientů s informovaností ze strany zdravotnického personálu ambulance pro léčbu bolesti.
Průzkumným šetřením jsem zjistila, že pacienti léčení v ambulancích pro léčbu bolesti ve Zlínském kraji jsou zcela spokojeni a rozumí charakteru, množství a obsahu předávaných informací, a to v počtu 52 respondentů (94,55 %) v ambulanci A a v počtu 48 respondentů (96 %) v ambulanci B, což je podle mého názoru velmi pozitivní výsledek nejen pro zaměstnance obou ambulancí. Dále mě zajímalo, kde získali pacienti informace týkající se možnosti návštěvy ambulance bolesti. V ambulanci A uvedlo nejvíce respondentů, tedy 25 (45,45 %), že informace získali od ošetřujícího lékaře v nemocnici, naproti tomu z ambulance B 30 respondentů (60 %) uvedlo, že tyto informace získalo od obvodního lékaře. Pro většinu respondentů obou ambulancí byl nejvýhodnější způsob pro předávání informací ústní formou - lékařem nebo sestrou dané ambulance, a to pro 45 respondentů (59,21 %) ambulance A a pro 49 respondentů (80,33 %) z ambulance B. Zbytek respondentů preferoval způsob předání informací formou edukačních materiálů: letáky, brožury, eventuálně internetové odkazy.
Cíl 2: Spokojenost pacientů s ošetřovatelským přístupem a péčí zdravotnického personálu ambulance pro léčbu bolesti.
Z odpovědí respondentů vyplynulo, že 49 respondentů (89,09 %) z ambulance A je s přístupem a péčí zdravotnického personálu spokojeno zcela, pouze 6 respondentů (10, 91 %) bylo spokojeno částečně. Obdobné výsledky byly i v ambulanci B, kdy 48 respondentů (96 %) uvedlo, že jsou s přístupem a péčí spokojeni zcela, a 2 z dotazovaných respondentů (4 %) spokojeni částečně, žádný z dotazovaných respondentů neuvedl nespokojenost s přístupem a péčí zdravotnického personálu obou ambulantních zařízení.
Cíl 3: Zjistit, zda zdravotnický personál ambulance bolesti používá k hodnocení bolesti hodnoticí škály a jaké nejčastější typy škál.
Výsledky průzkumného šetření ukázaly, že pouze u 34 respondentů (61,82 %) z ambulance A užíval zdravotnický personál ambulance k hodnocení jejich bolesti hodnoticích škál, a 21 respondentů (38,18 %) uvedlo, že se s hodnoticími škálami bolesti nesetkalo. Překvapivě ještě hůře dopadly výsledky průzkumného šetření v ambulanci B, kde pouze 11 respondentů (22 %) uvedlo užití hodnoticích škál pro bolest personálem ambulance, zbylých 39 respondentů (78 %) uvedlo, že se s hodnoticími škálami v ambulanci bolesti nesetkalo. Tyto výsledky mě bohužel nepotěšily a domnívám se, že by bylo dobré připravit seminář týkající se hodnocení bolesti sestrou nejen v ambulantní sféře, kde by byl kladen důraz na užívání těchto škál jako jednu z možností, která může v pozitivním slova smyslu ovlivnit průběh léčby pacienta. Na další položku dotazníku odpovídali pouze pacienti, kteří uvedli užití hodnoticích škál pro bolest zdravotnickým personálem dané ambulance, a z daných možností si mohli vybrat více odpovědí. V ambulanci A měla největší zastoupení číselná hodnoticí škála bolesti, a to u 24 respondentů (66,67 %) z celkového počtu odpovědí 36 (100 %), v ambulanci B využívali VAS, což uvedlo 8 respondentů (53,34 %) z celkového počtu odpovědí 15 (100 %).
Cíl 4: Zjistit nejčastější typy bolesti u pacientů léčených v ambulanci bolesti, délku léčby, nejpoužívanější metody léčby bolesti aplikované v ambulanci bolesti a metody léčby upřednostňované pacientem.
V neposlední řadě mě zajímalo, jakým nejčastějším typem bolesti trpí pacienti léčení v těchto typech ambulancí. V ambulanci A nejvíce pacientů trpělo neurologickým typem bolesti zad, hlavy, a to v zastoupení 25 respondentů (45,45 %), obdobné výsledky přineslo šetření také z ambulance B, kde trpělo neurologickým typem bolesti zad a hlavy 33 respondentů (66 %). Troufám si říct, že jednou z možných příčin tohoto typu bolesti je nezdravý způsob života: nedostatek pohybových aktivit a stres. U 53 respondentů (96,36 %) z ambulance A byl charakter jejich bolesti chronický, bolest u nich přetrvávala déle než 3 měsíce, obdobné výsledky byly i v ambulanci B, kde tento charakter bolesti uvedlo 49 z dotazovaných respondentů (98 %). Tento výsledek mě nepřekvapil, neboť ambulance, ve kterých probíhalo mé průzkumné šetření, se zaměřují především na léčbu chronické bolesti. Dále jsem chtěla zjistit délku léčby pacientů léčených v ambulanci bolesti. V ambulanci A bylo nejvíce respondentů, tj. 14 respondentů (25,45 %), léčeno v rozmezí 5-11,5 měsíce, stejný počet respondentů dané ambulance byl léčen v rozmezí 1-2,5 roku. Překvapivé byly výsledky průzkumu týkající se délky léčby v ambulanci B, kdy nejvíce respondentů bylo zastoupeno v rozmezí 3-5,5 roku, a to 18 respondentů (36 %). Položka č. 18 byla zaměřena na metody léčby bolesti aplikované v ambulancích bolesti. Respondenti měli možnost výběru z více odpovědí, proto jsem vycházela z celkového počtu všech odpovědí dané ambulance: ambulance A 66 (100 %), ambulance B 71 (100 %). V ambulanci A uvedlo jako nejužívanější metodu léčby bolesti 31 respondentů (46,97 %) Pohovor s lékařem. V ambulanci B uvedlo 40 respondentů (56,34 %) jako nejužívanější metodu léčby bolesti Kaudální bloky. Druhou nejčastěji užívanou metodou léčby bolesti v ambulanci A byla Akupunktura, kterou uvedlo 12 respondentů (18,18 %), v ambulanci B byla druhou nejužívanější metodou léčby bolesti metoda Pohovor s lékařem v zastoupení 27 respondentů (38,03 %). Domnívám se, že rozdíly výsledků průzkumného šetření jsou dány zkušenostmi jednotlivých pracovišť s metodami léčby bolesti. V položce č. 19 měli pacienti možnost vybrat si z nabídnutých odpovědí, jakou metodu léčby bolesti upřednostňují oni sami. Stejně tak jako v předchozí položce měli na výběr z více možností odpovědí, proto jsem vycházela z celkového počtu odpovědí všech respondentů, a to v ambulanci A 101 odpovědí (100 %) a v ambulanci B 92 odpovědí (100 %). Nejvíce upřednostňovanou metodou léčby bolesti v ambulanci A byla metoda Rehabilitace a masážní techniky, a to u 34 respondentů (38,03 %), v ambulanci B metoda invazivní léčby bolesti Kaudální bloky u 36 respondentů (39,13 %). Tento výsledek mě nepřekvapil, neboť již z předchozí položky vyplynulo, že nejpoužívanější metodou léčby bolesti v ambulanci B jsou Kaudální bloky, a domnívám se, že většina respondentů se ke zvolení této odpovědi rozhodla právě z důvodu pozitivních osobních zkušeností s touto metodou léčby bolesti.
Závěr
Pracuji jako sestra se specializací pro intenzivní péči na anesteziologicko-resuscitačním oddělení ve Zlínském kraji, jehož součástí je mj. i ambulance pro léčbu bolesti. Hlavní myšlenkou práce bylo provést komparaci (srovnání) dvou ambulantních zařízení pro léčbu bolesti ve Zlínském kraji, vycházející z jednotlivých cílů mé bakalářské práce.
Počet pacientů trpících chronickou bolestí podle mého názoru a zkušeností s naší ambulancí pro léčbu bolesti nejen ve Zlínském kraji narůstá. Dochází také ke zdokonalování diagnostických postupů a léčebných metod v léčbě bolesti. V ambulancích se začínají uplatňovat i alternativní metody léčby bolesti, což je podle mého názoru velmi pozitivní. Přesto bychom neměli zapomínat na empatický přístup a kvalitní informovanost o možnostech léčby bolesti, kterou považuji za stěžejní v rámci další spolupráce s pacientem. Většina respondentů obou ambulancí byla spokojena nejen s informovaností, ale také s přístupem zdravotnického personálu, což byl velmi pozitivní výsledek pro obě ambulantní zařízení. Velký deficit se týkal užívání hodnoticích škál pro bolest, zvláště v ambulanci B, kde by bylo vhodným opatřením navrhnout seminář pro sestry týkající se užívání hodnoticích škál pro bolest jako jednu z možností, která může pozitivně ovlivnit průběh léčby pacienta. Výraznější rozdíly se týkaly pouze aplikovaných metod léčby bolesti obou ambulancí, což je podle mého názoru dáno zkušenostmi jednotlivých pracovišť. S výsledky tohoto průzkumného šetření bych mj. i touto cestou ráda seznámila odbornou veřejnost.
Souhrn Bolest je nepříjemný subjektivní pocit, který pacient prožívá sám. Pacienti léčení v ambulancích pro léčbu bolesti trpí především chronickým typem bolesti, kromě empatického přístupu je velmi důležitá i kvalitní informovanost týkající se postupů léčby bolesti. Klíčová slova: algeziologie, ambulance bolesti, bolest, edukace, komunikace
O autorovi| Bc. Monika Vajcíková1, Mgr. Markéta Blažková2 studentka oboru všeobecná sestra1, vedoucí bakalářské práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně2 (PucovaMonika@seznam.cz) Literatura k dispozici u autorek.