Urologové mají k dispozici různé možnosti léčby inkontinence: medikamentózní, chirurgickou, rehabilitační a podpůrnou. Pro správnou indikaci léčby je nezbytné stanovení typu inkontinence. Sociální diskvalifikace takto postiženého člověka spojená s nepříznivou reakcí sociálního prostředí vede při neřešení inkontinence k významnému snížení kvality života.
Typy inkontinence * Stresová inkontinence vzniká v důsledku nedostatečné funkce obou svěračů močové trubice na hrdle měchýře a v pánevním dnu. Dochází k úniku moči při stresových (zátěžových) manévrech, situacích, jako je kašel, kýchání, změna polohy těla… * Urgentní inkontinence se projevuje náhlým neovladatelným nucením na močení s únikem většího množství moči. Nejčastější příčiny vzniku urgentní inkontinence jsou nestabilní močový měchýř, infekce dolních močových cest, cystolitiáza.
V případě smíšené inkontinence (kombinované) pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí. Vyskytuje se např. po ozáření pánevních orgánů, po některých operacích apod.
Neurogenní inkontinence (reflexní) je příznakem neurologického onemocnění anebo poranění mozku nebo míchy. V důsledku ztráty volní kontroly nad centrem pro močení v míše se močový měchýř vyprazdňuje reflexně, bez nutkání, jako u kojence.
Paradoxní inkontinence je inkontinence moče z přeplněného měchýře při retenci moči. Moč v tomto případě přetéká přetlačením přes svěrače močové trubice.
Existují ještě jiné typy inkontinence, např. tzv. extraanatomická inkontinence. Jedná se o inkontinenci způsobenou vrozenými vadami, jako je patologické vyústění močovodů, získanými onemocněními, např. iatrogenní píštěle po operacích, po radioterapii atd.
Pro efektivní léčbu inkontinence je nutné určit typ a pravděpodobnou příčinu poruchy. V praxi se vždy postupuje od nejjednodušších léčebných a vyšetřovacích možností ke složitějším. Vrcholem pyramidy bývá chirurgické řešení.
Ošetření a terapie * Vložky a plenkové kalhotky jsou skvělou pomůckou pro jímání unikající moči. Pomáhají všude tam, kde problém s únikem není nijak zásadní, nebo jako doplněk léčby, případně jako jediné možné řešení. Technologické zpracování a dostupnost vložek a plenek významně zlepšily úroveň péče o pacienty postižené inkontinencí. Posun nastal i zvýšením jejich jímavosti tekutin.
Na rozhraní mezi plenami a invazivní terapií se nacházejí pomůcky využívané k jímání moče bezprostředně na močové trubici. Zástupcem je kondomový urinal, pomůcka podobná prezervativu. Konec/vrchol prezervativu je napojitelný a moč je sváděna do jímacího sáčku. Kondomový urinal je na penisu přidržován fixačním proužkem. U mužů může být použito okluzivního mechanismu
na penisu naložením penilní pryžové svorky. Využívá se šetrné komprese močové trubice v obdobích mezi chtěným močením. Relativně hojně se zejména u hypomobilních pacientů využívá zavedení permanentní cévky do měchýře, např. u dlouhodobě ležících… Variantou je epicystostomie – drenáž zavedená nad stydkou sponou do měchýře. Epicystostomická drenáž (ED) je zatížena méně komplikacemi ve srovnání s uváděnými komplikacemi při chronicky zavedené permanentní měchýřové cévce. Mezi miniinvazivní postupy léčby inkontinence patří intrauretrálně aplikované látky. Podávají se jehlou subslizničně během endoskopického výkonu u pacientů se stresovým typem úniku moči. Jedná se o speciální látky, jako je teflon či hyalouronát. Endoskopicky během cystoskopie je aplikován botulotoxin. Jde o moderní látku používanou v léčbě urgentní inkontinence. Aplikuje se vpichy pod sliznici měchýře za endoskopické kontroly cystoskopem. Efekt bývá pozorován průměrně 6–12 měsíců, poté slábne nebo vymizí.
Z operačních možností jsou prováděny slingové operace. Podvléknutí svalů, povázky svalů, umělohmotné pásky, lokalizují se pod proximální uretru. Operace tohoto typu jsou prováděny u žen i mužů (TVT – tension free vaginal tape, TOT – transobtural tape). K otevřeným chirurgickým postupům v řešení stresové inkontinence patří: závěsné suprapubické operace (vezikopexe, kolpopexe), retropubická kolpopexe a kolposuspenze (sec. Burch), retropubické vezikopexe (sec. Marshall-Marchetti-Krantz, Perrin), vaginální operace – přední kolpoplastika (sec. Marion, Kelly, Stöckel), zadní kolpoplastika, jehlové vaginální závěsné operace (Perreyra, Stamey, Raz), autologní a heterologní slingy.
Farmakologická léčba stresové inkontinence: * agonisté adrenergních ??-receptorů, např. efedrin (Ephedrin), midodrini hydrochloridum (Gutron), * tricyklická antidepresiva – imipramini hydrochloridum (Melipramin) je tricyklické antidepresivum, * inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (duloxetin), * agonisté adrenergních ??-receptorů (clenbuterol), * antagonisté adrenergních ??-receptorů (propranolol), * hormonální terapie (estrogeny).
Závěr
Inkontinence moči patří mezi významně zatěžující příznak nejedné z multifaktoriálních poruch. Nejedná se o jeden typ úniku moči. Je nezbytné provést přesnou diagnostiku a určení typu poruchy kontinence. Každý typ má své léčebné možnosti a pouze málokdy se překrývají. Přesto je inkontinence moči onemocněním úspěšně léčitelným.
SOUHRN
Autor stručně shrnuje typy inkontinence spolu s možnostmi ošetření a terapie. V rámci diagnostiky a léčby pak zdůrazňuje význam určení typu inkontinence a pravděpodobných příčin, což vede ke správné volbě řešení a efektivní pomoci pacientovi od problému, který je pro něj z mnoha pohledů zatěžující, ale každopádně úspěšně řešitelný. Klíčová slova: inkontinence, farmakologická léčba, chirurgická léčba
O autorovi| MUDr. Miroslav Louda, Ph. D. Urologická klinika, Fakultní nemocnice a LF UK, Hradec Králové (louda@lfhk.cuni.cz)
R