Interna jako desetiboj

Doufám, že mi primář Kotík, vědecký sekretář České internistické společnosti ČLS JEP, odpustí, že jsem si pro tento editorial vypůjčil jeho velmi výstižné přirovnání interny k desetiboji. Ano, dobrý internista nemusí dosahovat světových rekordů v jednotlivých oborech. Musí je ale znát natolik dobře, aby dokázal opravdu komplexně posoudit stav nemocného, stanovit diagnózu i úspěšný léčebný postup. Samozřejmě musí také vědět, kde jsou hranice jeho možností a na kterého superspecialistu se obrátit. Časopis, který nyní otevíráte, mně právě širokým záběrem témat ono srovnání interny s desetibojem připomněl. Od kardiologické a angiologické problematiky se dostáváme k poruchám metabolismu, pneumologii i k problematice diagnostiky i monitorace léčby nádorových onemocnění. Gastroenterologie je potom pro nás navíc i mostem do dermatologie, protože dobrý internista nemůže přehlížet projevy mnoha onemocnění - nejen trávicího ústrojí - na kůži. Očkování a atopický syndrom by se mohly zdát být obecné interně nejvzdálenější, těžko ale najít internistu, který by neuvítal nejnovější poznatky v těchto rozvíjejících se oblastech. Na konec stručného výčtu jsem si nechal, jak říkají Angličané „last but not least“, problematiku vzácných onemocnění. Evropská interna se k této problematice v poslední době hlásí jako k jedné ze svých priorit. Jestliže si uvědomíme, jak komplexní a široké musejí být znalosti k diferenciální diagnostice a rozpoznání vzácného onemocnění v dospělém věku i to, že někt