Interrupce – rozpor mezi svědomím a pracovní smlouvou

1. 6. 2011 8:30
přidejte názor
Autor: Redakce
"Podle zákonů mnoha zemí nesmějí být lékaři nuceni vykonávat umělá přerušení těhotenství, je-li to v rozporu s jejich svědomím. Gynekolog vázaný pracovní smlouvou se však může dostat do obtížně řešitelné situace, protože požadavky jeho zaměstnavatele obvykle provádění potratů zahrnují. Jak takový rozpor řešit?" ptá se čtenář.


Původní podoba Hippokratovy přísahy zakazuje lékařům provádět potraty (stejně jako např. operaci ledvinových kamenů), v současné variantě lékařského slibu používaného v Česku již ovšem žádný takový zákaz není. Podle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) nesmějí být lékaři nuceni vykonávat umělá přerušení těhotenství (interrupce), je-li to v rozporu s jejich svědomím (výhrada svědomí). Gynekolog vázaný pracovní smlouvou se však může dostat do obtížně řešitelné situace, protože požadavky jeho zaměstnavatele obvykle provádění potratů zahrnují. Jak takový rozpor řešit?

Na dotaz odpovídá odpovídá Mgr. Radek Policar

Tazatel má pravdu, že při úvahách o tom, co je či není dovoleno při poskytování zdravotní péče, skutečně nelze vycházet z původního textu Hippokratovy přísahy.

Jestliže však uvádí, že „podle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) nesmějí být lékaři nuceni vykonávat umělá přerušení těhotenství (interrupce), je-li to v rozporu s jejich svědomím (výhrada svědomí)“, nemohu s ním – pokud jde o Českou republiku – souhlasit.

V našem právním řádu neexistuje žádné takové explicitní ustanovení, které by lékařům umožňovalo uplatnit výhradu svědomí pro případ pokynu zaměstnavatele provést umělé ukončení těhotenství a z tohoto důvodu tento zákrok neprovést.

Obrana Listinou

Není tomu ovšem tak, že by český právní řad tuto otázku zcela opomíjel. V čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se mimo jiné uvádí, že svoboda svědomí je zaručena. Nic bližšího a konkrétnějšího však v našich právních předpisech nenajdeme. Na druhé straně se jedná o právní normu vyplývající z ústavního pořádku, který je nadřazen „obyčejným“ zákonům.

Pokud by tedy lékař odmítl provést interrupci z důvodu výhrady svědomí a jeho zaměstnavatel by jej za to postihl, například tak, že by mu dal výpověď z pracovního poměru, mohl by se tento lékař bránit tak, že se nedopustil porušení žádné ze svých povinností, neboť pouze legitimně realizoval ústavou garantovanou svobodu svědomí.

A přestože mi dosud není známo, že by se některý soud v České republice v obdobné věci vyjádřil, očekával bych úspěšnost takové obrany lékaře.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?