Jde o úraz pracovní, nebo nepracovní?

Úraz není nikdy příjemná záležitost, pracovní už vůbec ne. V praxi navíc mnohdy vyvstává otázka, který úraz je považován za pracovní a který již jako pracovní - byť se třeba stane i na pracovišti nebo v době, kdy je zaměstnanec přítomen v práci -kvalifikován není. Starý zákoník práce (ZP) neobsahoval definici pojmu „pracovní úraz“. Praxe si v tomto směru pomáhala judikaturou, která charakterizuje pracovní úraz jako poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Nemusí jít tedy výlučně o tělesné zranění, ale o jakékoli jiné porušení zdraví. V pochybnostech bude věcí znaleckého posudku, aby se prokázala tzv. příčinná souvislost s nadměrným zvýšením třeba i duševní námahy. Judikatura pojem pracovního úrazu charakterizovala již před dávnými lety takto: * „Pracovním úrazem je tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadm