Reklamy hulákají i mezi bloky pohádek v televizi. Jako mikulášskou nebo vánoční nadílku dostávají prckové ve školce balíčky s propagačními předměty sponzorů. Jakmile utratíte v obchodě víc než určitou částku, přibalí vám pokladní jako bonus k nákupu „roztomilou“ nezbytnost, která vydrží sotva dvě bouchnutí o zem. A když si právě dnes zakoupíte balení toho či onoho jogurtu, nezapomeňte si na informacích vyzvednout další malou pozornost. Lákavé nabídky nás obklopují, dorážejí ze všech stran. Prckové nejsou stavění, aby dokázali rozpoznat, co se za nimi skutečně skrývá. Spoty jsou pro ně jen další zábavné pořady a v supermarketu září štěstím, neboť dostali dáreček. Představují příliš snadnou kořist skákající obchodníkům na špek a toužící po všem, co jim díky prohnanému podstrkování padne do oka. Avšak výrobci se na nejmenší nezaměřují pouze z důvodu, že nemohou prokouknout, jakou falešnou hru s nimi hrají, nýbrž i kvůli působení na rodiče: „Děti mají největší vliv na dospělé, kteří se o ně starají. Jde o pozůstatky pedocentrismu ve výchově a v přístupu k ratolestem v posledních desetiletích, kdy je dítě na prvním místě a rozhoduje o všem, co se v rodině pořídí – nové PC, auto, kam se pojede na dovolenou… Proto se i v reklamě například na vůz objevují malí herci,“ vysvětluje Mgr. et Mgr. Petra Yamuna Částková. No řekněte, kdo by se nedal obměkčit prosebným špuntovým kukučem a la Kocour v botách?
Nesednout na lep!
Ačkoli dospěláci na rozdíl od předškoláků vědí, co je smyslem reklamy, ochotně umlčí svůj protestující vnitřní hlas a utrácejí, jako by to dostali příkazem. Šatníky by mohly vyprávět, kolik se v nich krčí trendy sukní, jež nikdo nenosí, protože je do nich potřeba maličko zhubnout, avšak v katalogu vypadaly úžasně. Ve spížích se hromadí potraviny, které se po nějaké době přemístí do popelnic, aniž by je někdo vůbec ochutnal, ale byla to tak dobrá akce… Netoužíte-li jednak finančně vykrvácet, jednak mít z andílka závisláka, jenž se neumí zabavit sám a neustále potřebuje něco nového, měla byste začít u sebe. „Pokud se přistihnete při nákupu něčeho, co není k životu nezbytné, uvědomte si, že byla lapena vaše touha po dokonalosti, založená na vašem nízkém sebehodnocení, pramenícím z chybějící důvěry v sebe a v ostatní z vašeho dětství. Jestli si chcete zvýšit sebevědomí tím, že si kupujete drahé a propagované věci z reklam, jste na špatné adrese. Jen pohled do vašeho nitra, kde objevíte svou pravou a úžasnou podstatu, vás může naplnit pocitem štěstí a spokojenosti. Nikdo a nic jiného vás šťastnou neudělá, jen vy sama,“ říká k tomu psycholožka a dodává: „Když se rodičem stane nezralá osobnost, která nemá svůj názor, je samozřejmě neodolná vůči svodům reklamy totožně jako její potomek. Ta pak na ni působí stejně jako na dítě a tento,dospělý‘ reaguje dětinsky tak, že je fascinován, zmanipulován a hlavně natěšen na rychlý, falešný zisk vlastní sebehodnoty pomocí nabízených výrobků.“ Před přívalem vychvalování produktů se nedá úplně utéct, ale můžete zmenšit jeho dopad. Třeba takhle:
Nenechte se vyšachovat televizí!
Chcete-li, aby zlatíčko odolávalo nástrahám, „neodkládejte“ ho na hodiny a hodiny před rozsvícenou obrazovku, ale věnujte se mu. Čtěte si spolu knížky, plácejte figurky ze samotvrdnoucí hmoty, zaskákejte si panáka, naučte ho jezdit na kole, vydejte se na výlet. „Laskavým a podporujícím způsobem v něm posilujte sebejistotu. Vysvětlete mu, že život má jiný smysl než hromadění věcí a sbírání značek. Jděte mu příkladem, nebuďte povrchní a konzumní v přijímání všeho, co média a televize poskytují. Ukažte mu, že je potřeba krmit také lidského ducha,“ radí psycholožka. Ví, o čem mluví. Sama se zbavila loni v létě „bedny“ poté, co její tehdy pětiletá holčička sypala reklamní slogany z rukávu. A došlo ke změně. Nejenže si na ni dívenka ani nevzpomněla, ale začala se věnovat kreslení, malování, tancování i domácím pracím: „Pomohlo to. Máme s dcerou na sebe víc času, náš vztah se prohloubil. Mnohdy spolu něco tvoříme, smějeme se a mazlíme.“
Stiskněte knoflík!
Když už vám musí televize doma hrát, dívejte se na ni spolu s potomkem. Jakmile se tam objeví cokoli, co považujete za nevhodné, stejně jako Lucky Luke vytáhne bleskurychle zbraň, taste ovládač a tu hrůzu přepněte nebo rovnou vypněte. Bojíte-li se, že vám uteče začátek pořadu, na který čekáte, aspoň u reklam ztlumte zvuk. Nedělejte z nich tabu, jinak by mohly mít pro potomka chuť zakázaného ovoce a o to víc by je chtěl vidět. Nám doma se osvědčilo o nich tvrdit, že to jsou blbiny. Se synátorem si z nich děláme legraci, dabujeme je po svém. Necháváme ho, ať nám vypráví, co sleduje na obrazovce, pak mu povídáme, jak to vnímáme my. Někdy nás dokonce spoty inspirují k nějaké aktivitě: propagují se v nich například jakési příšerky, vyrobíme si vlastní z ruličky od toaletního papíru a z různých doplňků, které najdeme v šuplíku. Vypadají sice jinak, ale prcek je rád, že se mu povedlo něco vyrobit vlastníma ručkama. Hrdě si výtvory vystaví v pokojíčku a běda, kdyby se ztratily! Nelačníte-li po tom, aby ratolest mezi pohádkami „sjížděla“ reklamy, zatímco se potřebujete na moment věnovat jiné činnosti, poslužte si z vlastních zásob DVD na poličce v obýváku. Jenom se po puštění ještě ujistěte, že na jeho začátku nejsou nevhodné ukázky z připravovaných filmů. Stalo se nám, že jsme malému pustili neškodný animovaný příběh pro děti, a nebýt včasného zásahu, viděl by, jak jeden dospělák dusí druhého igelitovým pytlíkem…
Nedejte prckovi šanci!
Dobrou nakupovací strategii má moje kamarádka. Připraví si seznam věcí, které shání, čapne dceru za ruku, nadechne se a poletuje od regálu k regálu jako namydlený blesk, aby se malá nestihla koukat nalevo napravo. Přitom jako kolovrátek opakuje: „Na nic nesahej, jenom dívat! Tohle nepotřebujeme, to ještě doma máme. Kdybychom vzaly tyhle věci, neměly bychom korunky na suroviny na dobrotu, co si chceme udělat. Tohle zboží tady také necháme, je moc drahé…“ Prý to zabírá. Než se dcerka naděje, mají zaplaceno a jsou zase venku na chodníku. A když se přece jen zaseknou, třeba aby prostudovaly složení výrobků, a malá se nadchne pro cosi, co zná z reklamy, platí na ni podle situace argumenty: „Vzpomeň si, to jsi ochutnala u Haničky a vůbec ti to nejelo. Sníš to a budeš vypadat jako Otesánek z pohádkové knížky, kterou jsme si spolu prohlížely včera. Ve spotech jsou k vidění jen věci, jež za nic nestojí, proto v nich musejí být. Například tvoje oblíbená panenka se v nich nikdy neobjevila. A jaká je skvělá!“ Nebojte se říct ratolesti ne! Neobejde se to možná bez slziček a našpulených rtíků, ale budete-li si stát na svém, pochopí, že nemůže mít vše, nač si ukáže! O mikulášských nadílkách, zmiňovaných v úvodu, se nebojte promluvit s vedením školky, třeba se vám podaří najít přijatelné řešení pro obě strany. A nezapomeňte, že ani ten slibovaný prezent za nákup v supermarketu, ať je jakýkoli, není úplně zadarmo. Dokonce vás může přijít pěkně draho. Pravda, nemusíte za něj dát ani korunu, ale zaplatíte ho úsilím a časem, který vás stojí ho získat. Mimochodem časem, který byste mohla strávit třeba návštěvou zoologické zahrady či prohlídkou nedalekého hradu.
(převzato z časopisu Maminka 9/2012)
Pozor, škodí!
„U malých dětí vychovávaných televizí a reklamami
roste výskyt úzkostí, maniodepresivity (bipolární poruchy), ADHD, spotřeba antidepresiv
a kvůli propagaci často nezdravého jídla i obezity, vysokého tlaku a cukrovky,“ upozorňuje Petra Yamuna Částková. „Předškoláci, kteří se na ně pravidelně dívají, mají později problém s pozorností a soustředěním, hůř zvládají úkoly svěřené učitelem ve škole. Při sledování TV je také prostor pro myšlení ohrožen, dítě je zavalené informacemi a podněty. Nerozezná priority, selhává mu schopnost koncentrace na figuru v pozadí. Nemá ani volný čas si odpočinout, načerpat sílu, hledat uvnitř sebe odpovědi – nemůže si hrát a být samo sebou. Stále potřebuje něco nového zvnějška, a to z dětí dělá potenciálně závislé osobnosti neschopné si pomoci a poradit v životě. Stávají se stádními kusy, které jsou lehce manipulovatelné a zneužitelné, protože nemají vlastní názor, nedokážou samostatně myslet a tvořit. Nepodněcuje je to k vytváření vlastních příběhů a k rozvíjení fantazie. Jen konzumují, používají vše a všechny.“ Zatímco dříve slýchávala ve své praxi od špuntíků přání stát se kosmonauty nebo prodavačkami, dnes touží být bohatí, mít hodně peněz, aby si mohli koupit spoustu věcí…