Věra Paulů, z Hygienické stanice hl. m. Prahy říká: Očkování chrání celé populace před utrpením a zbytečnou smrtí
Pravé neštovice, které vyvolával vir variola major, kosily ve velkém lidské životy ve Staré Číně, později ve starověké Indii a v roce 165 napadly římský svět. Poté se podílely na genocidě severoamerických indiánů, ti byli dokonce úmyslně infikováni. Na konci 18. století lékař Brit Edward Jenner vyvinul první očkovací látku, a to právě proti pravým neštovicím. Vycházel z poznatku, že ti, kteří prodělali neštovice kravské, se už nikdy nenakazili neštovicemi pravými.
MUDr. Věra Paulů, je vedoucí oddělení očkování při Hygienické stanici hl. m. Prahy a členkou výboru Sekce cestovního a tropického lékařství Společnosti infekčního oddělení.
hn: Jak funguje mechanismus vakcinace, co se po ní v organismu odehrává?
Účelem očkování je vpravit do těla oslabený agens, ať je to mikrob, bakterie nebo virus, který způsobuje infekční onemocnění. Ten vytvoří v organismu protilátky jako při přirozené infekci. Očkovací látka obsahuje bakterii nebo virus zpracovaný tak, že je imunogenní, je tedy schopen vytvořit příslušné protilátky, ale nedokáže vyvolat onemocnění. Očkovací látky jsou stále účinnější a mají stále méně vedlejších reakcí. Například kdysi byla očkovací látka proti chřipce celovirová, dnes máme tyto vakcíny štěpené, nebo subjednotkové, v nich je z chřipkového viru extrahovaná jen ta část, která je zodpovědná za vytvoření protilátek, ale není schopná způsobit onemocnění a má daleko menší vedlejší účinky než vakcíny dřívější.
hn: Jak změnilo očkování velkých populací spektrum infekčních nemocí a které infekční choroby díky očkování u nás vymizely?
Největším úspěchem bylo zatím vymizení neštovic, které potvrdila Světová zdravotnická organizace v roce 1980. Poslední případ onemocnění pravými neštovicemi byl zaznamenán v Africe v roce 1979. V přímé závislosti na očkování postupně klesal výskyt i dalších infekčních chorob. U nás se proti nakažlivým chorobám začalo očkovat na přelomu čtyřicátých až padesátých let a postupně se spektrum očkovacích látek rozšiřovalo. Začalo se s očkováním proti záškrtu, tuberkulóze, tetanu, následovalo očkování proti dávivému kašli, přenosné dětské obrně, spalničkám a příušnicím.
hn: Dá se říci, že děti byly infekčními chorobami postihovány nejvíce?
Ano, úmrtnost dětí byla při některých epidemiích velmi vysoká. Nejen ony, ale i dospělí umírali běžně na záškrt, tetanus, některé děti umíraly dokonce na spalničky. Byly trvale poškozené po přenosné dětské obrně. První očkování, které spadá do povinného očkování dětí, je proti tuberkulóze, to se provádí již ve čtvrtém dni života dítěte. Samozřejmě za podmínek, že je zdravé, dosáhlo určité porodní váhy a vyvíjí se fyziologicky.
hn: Tuberkulóza se občas objeví mezi přistěhovalci, bezdomovci… Jak velké je riziko nákazy?
I když jsme byli jako novorozenci očkováni, a později přeočkováni, nejsme proti tuberkulóze chráněni beze zbytku. Očkování u této choroby zabraňuje především vzniku zánětu mozkových blan, rozsevu tbc ložisek. Tbc lze dnes dobře a rychle diagnostikovat a léčit. Nejde jen o tuberkulózu plicní, ale i kostní a další modifikace, očkování proti spektru tuberkulóz je v jedné vakcíně.
hn: Mezi veřejností se šíří text sdružení Paracelsus, ve kterém se tvrdí, že po zahájení očkování se celková nemocnost obyvatelstva zvýšila, že očkování dělá z dětí doživotní mrzáky. Jak vnímáte takovou aktivitu?
Domnívám se, že jde v tomto případě o šíření poplašné zprávy. Ať se zeptáte kohokoliv z odborníků, každý potvrdí, že máme zdravou populaci právě díky očkování. Nejde jen o životy jednotlivců, ale také o kolektivní imunitu. Zmíněný pamflet proti očkování je účelový, považuji tyto názory za neopostatněné, navíc znevažují práci mnoha odborníků.
hn: V mnoha státech vymizely infekční choroby, které dříve masově zabíjely. Jak ale vypadá situace v chudých zemích světa?
Očkování dětí je ve vyspělých státech povinné, leckde je vázáno na pobírání dávek sociálního zajištění, vstup do školy anebo na některé sociální výhody. Je to jistá motivace, protože stát ve slušných ekonomických poměrech má zájem na zdraví obyvatelstva. Kdyby své dítě nechal očkovat jen ten, kdo chce, zbytek dětí by k nastartování nakažlivých epidemií postačil. Mezi africkými dětmi nebo dětmi z jihovýchodní Asie se šíří spalničky, přenosná dětská obrna, záškrt, tuberkulóza a na tyto choroby také umírají. U nás jsou vakcíny pro povinné očkování hrazeny ze státního rozpočtu a finanční zabezpečení je systematicky plánované. Takový systém v rozvojových zemích neexistuje.
hn: Jsou v oboru nějaké novinky?
V dohledné době bude dostupná vakcína proti lymeské borrelióze. Lidí s tímto onemocněním je dost a jsme rádi, že proti nemoci, která má nejrůznější klinické projevy, bude možné očkovat. Posledním úspěchem je zařazení vakcinace dětí proti hepatitidě typu B a proti nákazám způsobeným Haemophilem influenzae B do očkovacího kalendáře. Očkování bylo zahájeno v loňském roce.
hn: Nepovinně lze očkovat proti chřipce, klíšťové encefalitidě a hepatitidě. Proč tuto prevenci také nehradí zdravotnické instituce?
Každý člověk by měl zvážit rizikové situace a poměřit je s náklady na očkování. Obecně platí, že investice do prevence je vždy mnohem menší než ztráty spojené s onemocněním. Například při hepatitidě – virovém zánětu jater je nemocný hospitalizován a leží několik týdnů v nemocnici, rok musí držet dietu a je dlouho v pracovní neschopnosti. Navíc žloutenka typu B často přechází do chronicity. Stejné je to u klíšťové encefalitidy, proti ní by se měli nechat očkovat všichni, kdo pobývají opakovaně v místech výskytu infikovaných klíšťat, tedy houbaři, rybáři, turisté, vodáci… Rodiče většinou nechávají očkovat děti, přitom u dospělých může mít tato nemoc mnohem těžší průběh i nepříjemné následky.
hn: Objevují se nová rizika?
V posledním roce se vynořila hrozba bioterorismu. Před několika desetiletími se objevil AIDS, díky migraci obyvatelstva hrozí zavlečení onemocnění ze zahraničí. Stoupá počet lidí, kteří odjíždějí do epidemiologicky vysoce rizikových oblastí, zase se rychle vracejí a mohou být v inkubační době jakéhokoliv infekčního onemocnění. Do vyspělých států jsou turisty zavlečeny případy cholery nebo eboly. Může k nám být zavlečeno každé onemocnění, které se vyskytuje kdekoliv na světě. Tyto choroby se k nám naštěstí dostávají jen sporadicky. Zato pro postižené země jsou neštěstím.
Věra Nosková, Hospodářské noviny, 2.5.2002