Čeští pacienti patří mezi národy nejvíce zatížené rakovinou. U řady nádorů se onkologům jasnou příčinu onemocnění zjistit nedaří. Shodují se na kombinaci nevhodného životního stylu, genetické predispozici, vlivech zevního prostředí nebo kvality vzduchu. Zásadní prevenci onemocnění vidí především v jeho časném záchytu. „Odhalení karcinomu prsu v časném stadiu znamená pro nemocné největší šanci na vyléčení. V případě pokročilé rakoviny prsu je pak hlavní snahou lékařů co nejvíce prodloužit pacientkám život, a to v co nejlepší možné kvalitě,“ vysvětlila předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Jana Prausová, Ph. D., MBA.
Mortalita klesá
Mamární screening u nás pomáhá včasné diagnostice, a proto dochází ke snížení incidence nádorů prsu již od roku 2002. Jeho cílem je nalézt karcinom ve stadiu in situ (v prozatím neinvazivním stadiu). Účastnit by se ho měly všechny zdravé ženy – bez jakýchkoli příznaků onemocnění – od 45 do 69 let věku každé dva roky. Princip fungování mamografického screeningu vychází z předpokladu, že onemocnění zachycené v časné fázi je snáze léčitelné a že vede k vyšší kvalitě a delšímu životu pacientek.
V rozhovoru pro ZaM primářka Onkologické kliniky
1. lékařské fakulty UK a Thomayerovy nemocnice prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc., uvedla, že efektem programu by po letech měl být celkový pokles mortality. „Nicméně mortalita na ca prsu u nás klesá v posledních letech i díky dalším pozitivním faktorům. Provádí se efektivnější a výkonnější léčba, zlepšila se i běžná diagnostika, protože ženy přicházejí spontánně dříve. Projevují se rovněž výsledky cílené edukace obyvatelstva, která ostatně zvyšuje i účast ve screeningu,“ potvrdila onkoložka.
Přelomový rok
Z pohledu incidence onemocnění označila karcinom prsu za „šťastný nádor“, kde sice prudce stoupá incidence, ale mortalita lehce (o pět procent) klesá, také doc. Petra Tesařová z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Rok 2016 byl přelomový například pro hormonální léčbu karcinomu prsu, protože se objevily nové léky, které přidáním ke standardní chemoterapii oddalují vznik rezistence. „Už delší dobu víme, že karcinom prsu představuje skupinu onemocnění, která se liší svou prognózou i způsobem léčby. Pokud nádor exprimuje hormonální receptory, je to známka toho, že se jeho buňky ještě zcela nevzdálily původním epitelovým buňkám prsní žlázy a že máme naději, že budou odpovídat na hormonální léčbu. Takové typy nádorů mají zpravidla lepší prognózu a výhodu v možnosti zařadit do léčebného schématu hormonoterapii,“ uvedla prof. Tesařová pro ZaM s tím, že hormonální léčba je nejstarší onkologická systémová terapie cílená na nádorové buňky s pozitivitou hormonálních receptorů a že je tedy relativně šetrná ke zdravým tkáním a spojena s menším množstvím nežádoucích účinků než chemoterapie. „V případě, že diagnostikujeme hormonálně závislý nádor, je hormonální léčba většinou první volbou. Nádor sice může hormonální receptory exprimovat, ale ty už nemusí být funkční. Může pak být k hormonální léčbě rezistentní již primárně, anebo se rezistence v důsledku použité terapie postupně vyvine,“ doplnila doc. Tesařová. Ale i u pokročilých HER2 pozitivních nádorů se díky kombinované cílené léčbě daří prodlužovat život pacientek s tímto typem onemocnění.
Časnějších stadií přibývá
Informace o všech onkologických diagnózách včetně karcinomu prsu v ČR schraňuje Národní onkologický registr (NOR). Eviduje anonymní data o povinných hlášeních, informace o celkovém počtu nemocných v republice i v jednotlivých regionech, druzích rakoviny, zasažených orgánech, ale i o tom, v jakém stadiu nemocní k lékaři přicházejí. „Dostupná populační data o karcinomu prsu ukazují stále rostoucí podíl časných stadií u nově diagnostikovaných případů onemocnění. To je velmi pozitivní trend, neboť pětileté přežití pacientek, u nichž bylo onemocnění diagnostikováno v klinickém stadiu I, či dokonce jako karcinom in situ, činí téměř 100 procent,“ uvádí registr. Díky těmto informacím pak mohou Komplexní onkologická centra, která v ČR tvoří síť patnácti zdravotnických zařízení, poskytujících onkologicky nemocným specializovanou tzv. centrovou péči, lépe plánovat léčbu.
Nepodceňované příznaky
Karcinom prsu může být dlouho bez zjevných a výrazných příznaků. Přesto může každá žena toto onemocnění při pravidelném samovyšetřování prsu sama odhalit. Příznaky, které by měly ženu přivést k vyšetření u odborného lékaře, shrnuje doc. Jana Prausová. „Může to být změna tvaru a velikosti prsu, změna tvaru bradavky a její vtažení, ekzém bradavky, výtok z ní, změna charakteru kůže prsu a jejího zbarvení, bolesti či hmatná bulka v prsu či podpaží. Celkové příznaky nemoci vyplývají až z přítomnosti vzdálených metastáz. Jsou to bolesti v kostech, nechutenství, hubnutí, teploty, dušnost. Specifickým projevem mohou být paraneoplastické kožní příznaky (dermatomyozitida, acanthosis nigricans). Některé iniciální nálezy nejsou při vyšetření pohmatem zjistitelné, proto je vedle fyzikálního vyšetření prsů, krčních, nadklíčkových a axilárních uzlin nutné i preventivní vyšetření pomocí zobrazovacích metod – ultrazvuku a rentgenu (mamografie),“ vypočetla doc. Prausová znaky, s nimiž ženy do léčby vstupují.
Léčebný plán
Způsob léčby je stanoven individuálně pro každou pacientku. Na sestavování léčebného plánu se podílí celý tým lékařů, do něhož patří klinický onkolog, chirurg, rentgenolog, radiační onkolog, patolog, přičemž léčbu vede zpravidla klinický onkolog. Nejvýznamnějším faktorem je posouzení rozsahu nádoru a jeho biologických vlastností, dále pak věk pacientky a její životní stadium ve vztahu k menopauze. Zásadní pro odhad odezvy na nejmodernější léčbu je zjištění přítomnosti, či absence hormonálních receptorů a receptorů HER2 na nádorových buňkách. Podle registru Magister, který sleduje a vyhodnocuje data o počtu a kvalitě histopatologických vyšetření karcinomu prsu v České republice, je v populaci přibližně 15 procent HER2 pozitivních nádorů.
Pokud je primární nádor z hlediska velikosti operabilní, bývá prvotním léčebným zásahem jeho chirurgické odstranění, doprovázené v případě nutnosti pooperační radioterapií. Po likvidaci přichází na řadu systémová léčba, ať už chemická, hormonální, biologická či jejich kombinace. Posloupnost ale může být i jiná, důležité je správné načasování zejména systémové léčby, kterou se sledují různé cíle podle pokročilosti onemocnění.
Nejčastější způsob podání lečiva je nitrožilní aplikací – formou injekcí nebo infuzí. Někdy se proto pod klíční kostí umístí speciální kanyla ústící do horní duté žíly. Ta má na konci komůrku, která po zašití do podkoží umožňuje opakované podávání léků velmi šetrným způsobem. Některé léky jsou podávány vpichem pod kůži, zřídka pak do tělesných dutin (břišní či pohrudniční). Perorálně se podává většina hormonálních preparátů, některá cytostatika a také biologické léky.