Pokud záměry zdravotnických reformátorů dobře nechápou ani lidé, kteří pomáhají spoluutvářet politiku, jak je mají znát normální občané?
Člověk by skoro podezíral stranu lidovou z fascinace pohádkami – zejména tou „O chytré Horákyni“. Hlavním mottem víkendového sjezdu KDU-ČSL totiž bylo jak zastavit reformu zdravotnictví a zároveň si zachovat křesla ve vládě.
Kšeft se splněnými přáními
Lidovci nebudou bránit převodu ZP na akciové společnosti (to je v souladu s programovým prohlášením vlády), ale zabrání jejich prodeji do soukromých rukou. V koalici také budou prosazovat, aby peníze z povinného zdravotního pojištění nepřecházely do majetku ZP, ale trvale zůstávaly pod kontrolou státu. Rovněž hodlají zabránit prodeji krajských nemocnic. Jak řekl Jiří Čunek: „Takto nemusíme jít do změn programového prohlášení. V něm není nic o prodeji pojišťoven, takže je tím nezpochybňujeme.“
Situaci, kdy ODS slíbila prodej pojišťoven, označil za její problém. Usnesení, které lidovci přijali, je umírněné a drží se programového prohlášení vlády, přitom nabourává podstatu navrhované reformy zdravotnictví.
Celé to nápadně připomíná kšeft se splněnými přáními známý z pohádek – zde vtip spočívá v tom, že každému splníme jeho přání do slova a do písmene, ale přitom mu nikdy nedáme to, co si vlastně přál.
Volné pole k útoku
Ministr Julínek celé dění považuje za unáhlené závěry lidí, kteří neznají dost dobře reformní záměry. Být to ve staré dobré monarchistické škole, tak mu za to snad naplácám. A (nějaký jadrný výraz), pane ministře, čí je to asi chyba?! A když tyto záměry dobře neznají ani lidé, kteří pomáhají spoluutvářet politiku, jak je mají znát normální občané?
V hlavách běžných lidí se celá reforma smrskla na taškařici s třicetikorunovým poplatkem – najednou musí zase něco platit, a to se nechce nikomu. Opozice, v čele s někdejším poplatkovým vizionářem Davidem Rathem, tak má široké pole působnosti jak napadnout poplatky a tím vlastně celou reformu za pomoci emocionálně silných a obsahově vyprázdněných hesel.
Nad rozumem visí smyčka
Písničkář Jarek Nohavica sice není momentálně moc v kurzu, ale pokud zparafrázuji jeho text („Kapitán zpil se rumem, lodník leští sklíčka, pasažéři blijí do moře přes zábradlí a někde nad rozumem visí modrá smyčka, pro ty, co dosud žijí, pro ty, co nevypadli“), každý si pod tím velmi dobře představí probíhající reformu zdravotnictví. Inu, my Češi jsme prostě „smějící se bestie“ a díky socialismu umíme velmi dobře hledat utajený protivládní smysl slov i tam, kde není.
Takže, pane ministře, vysvětlovat, vysvětlovat a zase vysvětlovat! Nic jiného Vám nezbývá. Opozice to za Vás dělat nebude. Ta zcela legitimně využije každé nejasnosti a obecné neznalosti vašich reformních záměrů k jejich popření a k získání vlastních politických bodů na vlnách lidského egoismu, závisti a vrozené lakoty.
Vždyť, upřímně řečeno, zatím poměrně dost lékařů vlastně neví, jak a kdy správně poplatky vybírat, respektive kdy je nevybírat. Tím pádem se jejich bohulibý regulační úmysl poněkud míjí účinkem a potvrzují se tím teze o tahání peněz z kapes obyčejných lidí.
Prostě je nutné vytvořit skulinu poznání v lidských myslích a vpáčit tam „krumpáč porozumění“ tak, aby i poslední babička v Horní Dolní pochopila téměř posvátnou trojici každé reformy – CO, PROČ a JAK.
Jiří Široký, Zdravotnictví a medicína
