Situace se zřejmě brzy zamotá ještě víc. Výrobci léků, kteří po desítky let rakovinu tlustého střeva přehlíželi, najednou vyrukovali se záplavou přípravků, které v nejbližších letech zřejmě dorazí na trh.
Hned za Erbituxem se tlačí Avastin od firmy Genentech, který by americký Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) mohl schválit do dubna. V dlouhém schvalovacím procesu mají léky i firmy Novartis a Amgen.
Lékaři však spíše potřebují sadu vysoce přesných testů, které by jim naznačily, jaký lék bude u jednotlivých pacientů zabírat. Jejich přání se ale podle všeho splní nejdříve za několik let.
Podstata problému totiž spočívá v tom, že rakovina tlustého střeva není jen jedna choroba. Podle všeho má řadu typů, a každý z nich má své vlastní poznávací znamení čili biomarkery.
Mohou jimi být třeba mutované geny v nádorech, nebo neobvykle vysoké koncentrace některých bílkovin v krvi. Onkologové potřebují všechny tyto signály vyhodnotit, zjistit, jak spolu vzájemně souvisejí, a pak vyvinout testy, které by rozlišily různé typy choroby.
„Víme, že mezi pacienty existují rozdíly. Momentálně se tyto rozdíly snažíme definovat, vysvětluje dr. David R. Parkinson, šéf výzkumu klinické onkologie ve společnosti Amgen.
Přes všechny nedostatky je Erbitux krok správným směrem. Zároveň s ním FDA schválila i test, který alespoň zhruba naznačuje, které pacienty by mohl preparát léčit. Principem je detekce proteinu zvaného receptor epiteliálního růstového faktoru (EGFR), který se hojně vyskytuje na povrchu mnoha nádorových buněk.
Test však není dokonalý - protein totiž vzniká u 77 procent pacientů s rakovinou tlustého střeva. Podle výsledku testu by byl Erbitux vhodný pro všechny z nich - jenže významný účinek se projeví jen u některých. Značná část farmaceutického průmyslu se do honby za biomarkery zapojila.
Obvykle vědci hledají nejprve v nádorech samých; po odběru vzorků od pacientů pak provedou sadu testů a hledají abnormality typu zmutované řetězce DNA. V dalších částech výzkumných studií pak zjišťují, zda se abnormalita často objevuje u pacientů, na něž konkrétní lék zabírá nebo naopak neúčinkuje.
Ne vždy je možné odebírat vzorky nádoru. Proto také farmaceutické firmy sahají po nových technologiích a snaží se, aby proteiny odhalili okamžitě poté, co se dostaly z nádoru do krevního oběhu.
Zkoumají tak tisíce bílkovin najednou, a doufají, že „objeví, rukopis nemoci - kombinaci bílkovin stejně jedinečnou, jako je otisk prstů, prozrazuje dr. John Reed, generální ředitel Burnhamova institutu, který se v kalifornském La Jolla zabývá výzkumem rakoviny. Pak by mohli lékaři najít nejúčinnější léčbu.
Hledání přesnějších biomarkerů už přineslo výsledky - třeba lék Gleevec, který jeho výrobce Novartis nechal roku 2001 schválit k léčbě pacientů s leukémií.
O rok později pro něj získal Novartis další povolení: pro specifické nádory rakoviny žaludku. Tento účinek odhalil jeden z testů, který hledal příslušný enzym. Vloni se prodej Gleevecu zvýšil o 83 procent a dosáhl obratu jedné miliardy dolarů.
Podobné úspěchy jsou však stále vzácností. „Musíme se naučit lépe vybírat ty správné léky, souhlasí specialista na rakovinu tlustého střeva dr. Leonard Saltz z Memorial Sloan-Kettering Cancer Center v New Yorku. Až na trh dorazí ohlášená záplava nových přípravků, bude to úkol číslo jedna.
Euro, Arlene Weintraub, Los Angeles, BusinessWeek