Proč někdo bolest trpělivě snáší a jiný ji nedokáže zvládnout ani se zaťatými zuby? A vydrží více bolesti muži, nebo ženy? Na tyto otázky dávají odpovědi poslední výzkumy, které zjišťují, jak se bolest projevuje na molekulové úrovni v nervech a mozku.
Snášenlivost k bolesti, jak zjistili američtí vědci, nemusí být ani tak důsledkem malé či velké vnitřní síly člověka, nýbrž projevem jednoho jediného genu. Tento gen má dvě od sebe jen nepatrně odlišné varianty. Jedna však člověka obrňuje proti fyzické bolesti i emočnímu stresu; druhá varianta jej naopak činí na vnímání bolesti velice citlivým.
Líný enzym
Gen řídí vytváření enzymu označovaného zkratkou COMT (catechol-o-metyltransferáza), který je významný pro odstraňování dopaminu - chemické látky, jež je v mozku spojována s vnímáním bolesti.
Jedna forma COMT je účinnější, dopamin odstraňuje rychle, takže bolest je menší. Druhá forma COMT je línější, a její nositel pak bolestí trpí více.
Potvrdil to výzkumný tým z Michiganské univerzity, který vedl Jon-Kar Zubieta. Vědci využili 29 pokusných osob, které - jak popsali v odborném časopise Science - vystavili „snesitelné bolesti“ na dobu přes dvacet minut.
Jak tento nepříliš příjemný pokus vypadal v praxi? Dobrovolníci dostali injekci slané vody do čelistních svalů, která vyvolala bolest kloubu čelisti. Potom popisovali, jakou bolest pociťují a jestli se její intenzita nějak mění. Výzkumníci současně pomocí přístrojů sledovali aktivitu mozku pokusných osob.
Skutečně se ukázalo, že dobrovolníci, v jejichž organismu se dopamin nejlépe spaloval, také pociťovali nejmenší bolest.
Citlivá čtvrtina
Gen, který řídí vytváření enzymu proti bolesti, dědí každý člověk ve dvou vyhotoveních - jeden od otce a druhý od matky. Lidé, kteří od obou rodičů získali gen aktivní, byli proti bolesti odolní nejvíce. Osoby, jimž otec i matka předali „línou“ formu genu, projevovaly vůči bolesti největší citlivost. Ti dobrovolníci, kteří získali od každého rodiče jinou variantu genu, patřili ve vnímání bolestivých pocitů zhruba doprostřed.
„Mezi typy citlivé na bolest patří čtvrtina lidské populace, další čtvrtina bolest snáší stoicky a polovina lidí je mezi oběma extrémy,“ konstatoval Jon-Kar Zubieta.
Výzkumníci zjistili, že gen pro vytváření bílkoviny GIRK2. mají v organismu samečkové i samičky, avšak bílkovina z dosud neznámých důvodů výrazněji funguje u samečků. |
Také Jiří Kozák, primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole, z vlastní praxe potvrzuje: „Odolnost vůči bolesti je opravdu u každého člověka různá - někdo ji dokáže s neuvěřitelnou trpělivostí snášet rok, jiný má z bolesti už po týdnu deprese,“ říká.
Snášejí ženy bolest lépe?
Obvykle se říká, že žena vždycky vydrží více bolesti než muž, protože přece musí být připravena přetrpět porod.
S tím však lékaři na sto procent nesouhlasí. „Snášení bolesti u žen je závislé na kolísání hladiny jejich pohlavních hormonů v organismu,“ vysvětluje primář Kozák. „Před porodem se právě pod vlivem těchto hormonů práh bolestivosti zvyšuje, takže rodička pak bolest vnímá méně intenzívně.
Ovšem v běžných situacích mi nepřipadá, že by byl znatelný rozdíl při pociťování bolesti u muže nebo u ženy,“ shrnuje.
Oproti tomu jiní lékaři ze svých pozorování spíše soudí, že celkově bolest lépe snášejí muži. „Je velmi pravděpodobné, že ženy jsou biologicky na bolest citlivější,“ popsal svoje poznatky Gary Rollman z kanadské univerzity Western Ontario pro časopis New Scientist.
Nové výzkumy nyní odhalují, že vnímání bolesti a její tlumení je opravdu u mužů a žen odlišné, a je to podmíněno geneticky.
Bílkovina, která pomáhá mužům
Odborný americký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences zveřejnil poznatky dvou na sobě nezávislých výzkumných týmů - jednoho z Kalifornské univerzity v San Francisku a druhého z Texaské univerzity v Austinu.
Obě skupiny vědců se zabývaly bílkovinou označovanou GIRK2. Ta je totiž součástí systému přenosu signálů bolesti a v nervech tyto signály poněkud tlumí.
Při pokusech s laboratorními myšmi výzkumníci zjistili překvapivou věc - gen pro vytváření této bílkoviny mají v organismu samečkové i samičky, avšak bílkovina z dosud neznámých důvodů výrazněji funguje u samečků.
Také léky proti bolesti aktivují činnost bílkoviny GIRK2 mnohem lépe u samečků než u samiček. To tedy znamená, že léky snáze tlumily bolest u myšáků, avšak už mnohem méně u myšek.
Stejnou bílkovinu mají v organismu i lidé, a vědci proto předpokládají, že se podobně projevuje i v lidském těle. To by ovšem znamenalo, že léky pro tlumení bolesti lépe pomáhají mužům.
Kombinace k politování
Další bádání by podle vědců mělo vést k vývoji nových léků tlumících bolest, speciálně uzpůsobených zvlášť pro potřeby mužů a zvlášť pro potřeby žen.
To je ovšem záležitost budoucnosti. Zatím z nejnovějších výzkumů plyne hlavní poznatek, že na individuální chemii v organismu záleží, jak bolest na koho dopadne.
Jestliže si tedy například bolestivé zranění přivodí žena, v jejímž těle se sešla dvojice genů pro vytváření „líné“ formy enzymu COMT, a ještě na ni méně zabírají prostředky tlumící bolest, je proč ji politovat.
Zatímco běžná zranění se brzy „rozchodí“, jindy, zejména při dlouhodobých bolestech, je nutné užívat léky. Ty buď zabraňují čidlům ve vnímání bolesti v ošetřeném místě, nebo přerušují vedení vzruchu po nervových vláknech, případně přímo v mozku naruší zpracování bolestivých vjemů.
Léky se mohou podávat nejen v pilulkách a injekcích, ale i jako náplasti, z nichž účinná látka prostupuje kůží, nebo jako nosní spreje, které lék velmi rychle dodají přes sliznici v nose. Existují také pumpičky, které vstřikují léky trubičkou přímo do páteře, takže snižují zatížení ostatních orgánů.
Bolest rozkládá osobnost
Informace o bolesti sbírají v organismu smyslová čidla, která je pak v podobě elektrochemických signálů přenášejí po nervových vláknech do míchy, odkud putují do hlavy. Tam se informace o bolesti soustřeďují v thalamu - jakémsi přenosovém centru uvnitř mozku, odkud se pak dostávají do mozkové kůry.
Dlouhodobá bolest narušuje celou osobnost člověka, vede k depresím, ničí vztahy člověka k jiným lidem včetně jeho vlastní rodiny. |
„Právě z thalamu však vedou mozková propojení i do oblastí mozku odpovědných za emoce, za chování, a to i sexuální chování člověka,“ připomíná Jiří Kozák, primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole.
„Proto také dlouhodobá bolest narušuje celou osobnost člověka, vede k depresím, ničí vztahy člověka k jiným lidem včetně jeho vlastní rodiny. Je proto nutné, aby ji lékaři včas tlumili vhodnými léky.“
Potlačování bolesti bez léků
Již několik let lékaři ve světě i v České republice implantují pacientům s dlouhodobou neléčitelnou bolestí do jejich páteře elektrodu, která vysílá elektrické signály do míchy, a narušuje tím přenos bolestivých vjemů mezi jednotlivými nervovými buňkami. Pacient proto přestane bolest pociťovat.
Nyní vědci začínají vkládat tuto elektrodu i přímo do mozku, aby odstranili vážné bolesti hlavy pacienta.
JOSEF TUČEK, Hospodářské noviny, 6.3.2003