aby osoby podezřelé z nákazy, tedy ty, jež byly v rozmezí maximální inkubační doby ve styku s nemocným či v ohnisku nákazy, nemohly dál šířit infekci.
Základní odlišení
Lékařský dohled je opatření, při němž podezřelé osoby nejsou nijak omezeny ve své činnosti. Lékaři pouze po stanovenou dobu kontrolují jejich zdravotní stav. Například při výskytu spály v dětském kolektivu. Při zvýšeném zdravotnickém dozoru přistupují k těmto lékařským prohlídkám další omezení, jako zákaz vykonávat určitá, tzv. epidemiologicky závažná povolání (například ve stravovacím zařízení). Obvykle se situace řeší přechodným zařazením na jinou práci, jež není z hlediska daného onemocnění epidemiologicky riziková. Jedná se například o virovou hepatitidu typu A u osob pracujících s potravinami. Karanténa patří mezi nejpřísnější protiepidemická opatření. Spočívá v izolaci nemocného, tedy jeho oddělení po dobu nakažlivosti od jiných osob způsobem, který zabrání přenosu infekce (zpravidla hospitalizací na infekčním oddělení nemocnice). Sleduje se nejen jeho zdravotní stav, ale také omezení aktivit všech podezřelých osob, někdy i celých rodin a kolektivů. Osoby v karanténě jsou denně kontrolovány lékařem a je-li to vhodné, provádí se aktivní imunizace nebo preventivní podávání antibiotik. Někdy se zavádějí přísná dezinfekční opatření. V případě tzv. karanténních chorob (například cholera, žlutá zimnice, dříve i pravé neštovice) lze uvažovat o nařízení karantény na základě mezinárodních konvencí.
Doba trvání
Lhůta jakéhokoli karanténního opatření se stanoví podle maximální inkubační doby daného onemocnění. Objeví-li se v této době další případ choroby, prodlužuje se její trvání opět o stejnou dobu. Práce epidemiologů v terénu je při zjišťování zdrojů infekce ztížena, například i skutečností, že si každý občan sám vybírá svého praktického lékaře. Což může zkomplikovat šetření při výskytu infekčního onemocnění v pracovním kolektivu. Příkladem může být epidemie salmonelózy u zaměstnanců jednoho podniku, kteří se stravují ve společné jídelně. Pokud je každý z nich registrován v jiném zdravotnickém zařízení, může se jeho lékaři onemocnění jevit jen jako ojedinělý případ. Odhalení souvislostí, a tedy i následné šetření a uplatnění protiepidemických opatření, se pak opozdí. Zabezpečit karanténu v civilní populaci bývá velmi složité už u obyvatel jednoho domu, natožpak obce nebo okresu. V každém případě musí být zajištěna všestranná péče o osoby v karanténní zóně takovým způsobem, aby u nich nevznikl dojem, že je úřady uzavřely, aby na chorobu třeba i zemřely, jen když se nemoc nerozšíří dál. O druhu a způsobu provedení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy rozhodne orgán veřejného zdraví příslušný podle místa výskytu infekčního onemocnění, například okresní či krajský hygienik.
Simona Oriničová, Právo, 21.9.2001