Provádění klinického výzkumu podle přesného protokolu, pod nezávislým auditorem, při dodržení správné klinické praxe, které je jedinou slušnou a odpovědnou možností, není v podstatě těmito skupinami požadováno.
Dovedu si živě představit, co by se stalo, kdyby se zjistilo, že lékař podával (se souhlasem pacienta, ale bez souhlasu úřadů) nepovolený lék a došlo ke smrti pacienta. Vidím ten zapálený spravedlivý boj vedení Svazu pacientů za posvátné právo pacienta být léčen léky povolenými a proti lékaři, který se (určitě ve snaze se obohatit) neomluvitelně provinil proti etice, proti právům pacienta, proti řadě zákonů.
Z toho, co jsem uvedl, je jasné, že léky a léčebné postupy, schválené pro užití v klinické praxi, musí mít známou účinnost a současně známý výskyt vedlejších účinků a samozřejmě hygienickou nezávadnost. U naprosté většiny tzv. alternativních látek a postupů nejsou účinnost ani toxicita vůbec známy. Toxicita je téměř vždy zanedbatelná anebo vůbec žádná. (Jak je to možné, nevím, protože v léčení pacienta může mít negativní vedlejší účinky i slovo, natožpak jakákoli látka, u níž je propagován jakýsi účinek. Přinejmenším by mohla mít tato údajně účinná látka negativní účinky, není-li podána správně.) Musí však mít atest hygienické nezávadnosti. Totéž platí o homeopatických látkách. Ve srovnání s léky je vývoj těchto látek levný, ovšem za cenu, že není zjištěna jejich účinnost. O to více musí mít reklamy a informací o „zázračných“ vlastnostech. Informace jsou spotřebiteli dodávány v brožurkách vydaných firmou vyrábějící také danou látku nebo prostředek. Takto zveřejněné informace nejsou ověřitelné z nezávislých zdrojů. Naopak jsou naprosto komerčně určeny pro danou cílovou skupinu lidí, kteří po jejich přečtení vědí, že si prostředek musí koupit, aby se uzdravili. Ceny těchto prostředků bývají stanoveny tak, aby nebyly úplně levné (to by náš člověk pochyboval o účinnosti), ale zase ne nepřekonatelně vysoké (náš člověk by na to neměl). Nejčastěji se pohybují ceny za protinádorově působící prostředky od dvou do tří tisíc korun za měsíc.
Všude ve světě i u nás se na renomovaných klinikách provádí klinické zkoušení léků. (Také podle schopnosti tyto výzkumy provádět se hodnotí úroveň daného pracoviště.) Pacienti těchto zařízení se takto mohou dostat k léčbě, která je novou nadějí. Především pacienti účastnící se studií ve fázi III mohou mít velký prospěch. O účast ve studiích je mezi pacienty velký zájem. Jak již bylo řečeno, je těmto nemocným věnována mimořádná péče, musí být o nich vedena podrobná a mezinárodně sledovaná a kontrolovaná dokumentace. (V této souvislosti nedovedu pochopit, že placený profesionál, pracovník Akademie věd, nevedl řádnou dokumentaci o devitalizací léčených lidech, že jeho nadřízení rovněž nevyžadovali při tak údajně skvělých výsledcích žádnou dokumentaci, více publikací v nezávislých časopisech apod. Vzbuzuje to ve mně negativní pocity a nejistotu, zda vrcholná vědeckovýzkumná instituce v naší zemi je skutečně tak špičková.)
Pacienti přijatí k léčbě zhoubného nádoru na kliniky fakultních nemocnic, ale také některých okresních nemocnic by se měli ptát, zda se někde v ČR neprovádí klinická studie, z níž by mohli mít prospěch. Často jsou otevřeny studie, v nichž se zkouší již dostatečně ověřený lék - například v léčbě pokročilého onemocnění, v nové indikaci - např. jako velmi účinná ajuvantní (s určitou nepřesností možno říci preventivní) léčba ihned po operaci. Možností je celá řada, jen je třeba o nich vědět. Lze se zeptat na klinikách a odděleních našich nemocnic, v zahraničí kliniky zveřejňují své výzkumné úkoly např. na internetu, aby si pacienti mohli vybrat. Účast pacientů v klinických studiích je podporována všemi profesními organizacemi právě pro určitou nadstandardnost péče. Dokonce se objevily práce, které dokazují, že pacienti léčení v rámci klinického zkoušení léků dosahují lepších výsledků, než pacienti léčeni stejnou léčbou mimo tyto studie. Důvodem je údajně způsob provádění léčby, častější komunikace a větší pozornost věnovaná všem problémům pacienta v průběhu kontrolované klinické studie než v běžné klinické praxi, v níž není kladen takový důraz na dokumentaci. Možná také hraje roli určitá aktivita nutná pro zapojení pacientů do studie, jejich větší angažovanost, informovanost a vědomí větší odpovědnosti i možnost volby setrvání v léčbě nebo odstoupení ze studie.
Plzeňský deník, 25.5.2002