Rodina má nezastupitelnou roli v životě člověka a její význam stoupá v době hospitalizace a ještě více po propuštění nemocného domů. Hlavně tehdy, když nemocný člověk není schopen samostatného žití a potřebuje pomoc druhé osoby.
Faktory ovlivňující spolupráci mezi sestrou a rodinou
Jsou faktory, které sestra bohužel ovlivnit nemůže. Existuje však řada dalších, mnohdy velmi podstatných, které naopak sestra ovlivnit může. Mezi tyto faktory řadíme profesionalitu, komunikační dovednosti, empatii, pravdomluvnost, pracovitost, laskavost a především lásku ke svému povolání a zejména k lidem. Komunikační dovednosti sestry zásadně ovlivňují vztahy mezi ní a rodinou pacienta.
Sestra komunikativní, vstřícná a se zájmem o svého pacienta pozitivně působí nejen na něj, ale i na jeho rodinu. Spolupráce s rodinou nemocného je velice důležitá, protože je mj. také například zdrojem významných informací o nemocném, a naopak zdravotníci poskytují informace o ošetřování rodině nemocného.
Spolupráci mezi sestrou a rodinou výrazně ovlivňuje charakter onemocnění pacienta. Lehké onemocnění často pacient i jeho rodina prožívají zcela jiným způsobem než těžké nebo nevyléčitelné onemocnění. Délka hospitalizace je dalším faktorem, který ovlivňuje vztah mezi sestrou a rodinou. Během krátké hospitalizace nemá sestra ani rodina prostor pro vzájemné poznání, jako je tomu u dlouhodobé hospitalizace nemocného. Podstatným faktorem je i průběh hospitalizace - pokud dojde ke zvratu a uzdravování se nevyvíjí podle představ nemocného a jeho rodiny, dochází často k problémovým interakcím mezi sestrou a rodinou.
První kontakt s rodinou
První setkání s rodinou je velmi důležité. Jednou z nejčastějších příležitostí, kdy dochází ke komunikaci mezi rodinou a sestrou v průběhu hospitalizace, je příjem nemocného na oddělení. Aby došlo ke vzájemné a produktivní komunikaci, je nutné, aby obě strany chtěly a měly možnost komunikovat, a také musí umět komunikovat. První kontakt s rodinou může být ovlivněn jejími negativními zkušenostmi s personálem z předchozí hospitalizace. Negativní zkušenosti ovlivňují její postoje, vztahy a názory. Spolupráce s touto rodinou může být obtížná. Při příjmu nemocného sestra získává informace od rodiny nemocného, které jsou důležitou součástí ošetřovatelské anamnézy, a naopak sestra informuje rodinu při propouštění nemocného do domácí péče.
Komunikace s rodinou nemocného
Komunikace s rodinou by měla zahrnovat přátelský postoj, sestra by měla hovořit přátelsky, ne autoritativně, ale především se snahou o pochopení dané situace pacienta. Komunikace by měla být srozumitelná bez nevhodných výrazů a nesrozumitelných odborných termínů. Při komunikaci musíme dbát na hranice svých kompetencí.
Pravidla komunikace s rodinou: * vybrat správné místo pro sdělení informací, * vědět, co chceme říct, * rozhodnout, jakým způsobem informaci chceme podat, * hovořit zřetelně, srozumitelně, vyhýbat se vysoce odborné terminologii, * zvolit přiměřené tempo a odpovídající tón řeči, * udržovat v přiměřené míře oční kontakt s rodinou, * sledovat a zaznamenávat reakce rodiny, * brát v úvahu pocity rodiny, * kontrolovat své neverbální projevy, * umožnit rodině, aby se dostatečně vyjádřila, * nezneklidňovat, ale ani nedráždit rodinu svým projevem, * kontrolovat, zda rodina informaci přijala a pochopila.
Rodina a ošetřovatelský proces
Spolupráci rodiny lze využít ve všech fázích ošetřovatelského procesu. V první fázi ošetřovatelského procesu sestra získává rozhovorem s rodinou informace o nemocném, které se týkají psychického a fyzického stavu nemocného. Ve druhé fázi, při stanovení ošetřovatelského problému, vychází z těchto získaných informací. Třetí fáze - plánování, zajištění kvality ošetřovatelského plánu - závisí na znalostech a zkušenostech sestry a v rámci této fáze sestra také musí pracovat s očekáváními pacienta i jeho rodiny. Čtvrtá fáze - realizace ošetřovatelské péče - je zdrojem spolupráce s rodinou. Rodinu lze aktivně zapojit do realizace péče o nemocného. Pátou fázi, tzv. zhodnocení, sestra provádí společně s nemocným, ale i s jeho rodinou, získává informace, co bylo účinné, a tím získává zpětnou vazbu.
Závěr
Spolupráci s rodinou můžeme chápat jako proces, který začíná prvním setkáním, navázáním kontaktu s rodinou. Sestra od rodiny získává důležité informace ve prospěch nemocného. V průběhu hospitalizace rodinu informuje v rámci svých kompetencí o celkovém stavu nemocného. Vztahy a kontakt s rodinou nemocného jsou důležitým zdrojem informací při výkonu ošetřovatelské péče a mají pozitivní vliv při přípravě nemocného na návrat do domácího prostředí.
**
Literatura JOBÁNKOVÁ, M. et al. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 225 s. ISBN 80-7013-390-2. KŘIVOHLAVÝ, J.; PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 78 s. ISBN 80-247-0784-5. LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně. Pro mediky, lékaře a ošetřující personál. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 152 s. ISBN 978-80-247-1784-5. MALÁ, A. Rodina a hospitalizace. Sestra. 2007, roč. 17, č. 2, s. 20. ISSN 1210-0404. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. 444 s. ISBN 80-7178-678-0.
O autorovi| Mgr. Lenka Vybíhalová, SZŠ Prostějov, interní oddělení Středomoravské nemocniční a. s., odštěpný závod - Nemocnice Prostějov