Punkční aspirační biopsie (PAB) patří v mamodiagnostice k invazivním vyšetřovacím metodám. Jedná se o aspirační cytologii tenkou jehlou. Cílem punkce je rozlišení cystického a solidního (pevného) ložiska v prsu a odebrání malého množství buněk k cytologickému vyšetření. Biologický materiál se získává zavedením tenké punkční jehly do ložiska anebo okolních struktur. Slouží k posouzení charakteru tumoru a jeho topografických vztahů k okolí. Při výkonu asistuje sestra, která nachystá soubor pomůcek, somaticky a psychicky připraví pacientku a dá jí podepsat formulář informovaného souhlasu.
Psychologické aspekty informovanosti
V současnosti je propagován nový přístup k pacientce, jehož součástí je kromě jiného také adekvátní informovanost o nemoci, vyšetřovacích metodách, lékařských nálezech, laboratorních výsledcích, terapeutických postupech, potenciálních rizikách a prognóze. Tyto informační atributy patří výlučně do kompetence lékaře. Sestra informuje pacientku o výkonech týkajících se ošetřovatelské péče - jaký výkon se bude realizovat, kdo jej vykoná, z jakého důvodu je indikovaný, jak bude probíhat, jako dlouho bude trvat, zda bude invazivní, anebo neinvazivní, jakou polohu musí pacientka zaujmout, jak má v průběhu výkonu spolupracovat a jaký režim musí dodržovat po výkonu. Pouze přiměřeně informovaná pacientka je zárukou kvalitní spolupráce. V intencích práv pacientky je, aby byla nejen adekvátním způsobem informovaná, ale aby svoje stanovisko k realizovanému diagnostickému výkonu souvisejícímu s jejím zdravotním stavem písemně potvrdila podpisem na formuláři Informovaný souhlas pacientky s výkonem.
Komunikace sestry s pacientkou
Psychologický obraz zpracování informace o následné PAB pacientkou má tři stránky:
* racionální - postoj pacientky k situaci (k výkonu) bez předsudků; optimální stanovisko může zaujmout za splnění podmínky informovanosti,
* citová - citové zpracování informace o nevyhnutelnosti realizace PAB,
* behaviorální - chování pacientky v dané situaci.
Při rychlém pracovním tempu na mamologických (MMG) pracovištích by si sestra měla najít dostatek času na to, aby se mezi ní a vyšetřovanou pacientkou vytvořil pozitivní kontakt. K přístupu k pacientce v MMG ambulanci se vztahují všechny psychologické a komunikační zákonitosti a pravidla vážící se k profesionalitě sestry. Jejich cílená aplikace směřuje u pacientky k lepšímu pochopení informace a následně efektivní spolupráci. Zároveň pacientka cítí zájem a ochotu sestry pomoci. Na druhé straně psychologické a komunikační zákonitosti pomáhají sestře lépe pacientku vnímat a porozumět jí.
Je třeba podotknout, že neexistuje univerzálně použitelná šablona či návod, podle kterých by sestra měla vést komunikaci s pacientkami při PAB prsu. Ta závisí na mnoha aktuálních interních a externích faktorech - osobnostních, typologických, postojových, informačních, sociálních, interaktivních a jiných. Navzdory tomuto faktu je možno prezentovat komunikační plán, jehož jednotlivé atributy jsou naprojektované ve smyslu logické a časové posloupnosti.
Komunikační plán s pacientkou v procesu PAB
V intencích posouzení pacientova chování a komunikace sestra konkretizuje ošetřovatelskou/komunikační diagnózu. Následně stanoví cíl, komunikační prioritu a výsledná kritéria (odrážející žádoucí chování a komunikaci pacientky). V další linii realizuje konkrétní komunikační intervence (zásahy) v časové sekvenci - před výkonem, v průběhu a po výkonu. V závěru hodnotí splnění cíle a efektivitu svých komunikačních záměrů.
Závěr
Elementární prostředky psychologického přístupu a komunikace sestry s pacientkou přicházející na diagnostiku chorob prsu jsou empatie, vhodnost výběru slov (srozumitelnost a adaptabilita její úrovni pochopení a vědomostí), snaha vytvořit a zachovat maximálně možnou míru intimity ženy a nabídka pomoci, směřují ke zmírnění napětí z pocitu hanby, nedůstojného postavení a k optimální spolupráci.
O autorovi: Jarmila Kristová1, Ľubica Trenčanská2 VŠZaSP sv. Alžbety, Bratislava1, Onkologický ústav sv. Alžbety, Bratislava2 (kristova@szsba.sk)