Hormon stejného názvu je vytvářen v ledvinách a stimuluje kostní dřeň k tvorbě a zrání červených krvinek. Jeho umělým užitím se počet krvinek zvyšuje, což vede k lepšímu okysličování krve, které pomáhá zejména při vytrvalostních sportech.
Odborníci odhadují, že díky erytropoetinu může stoupnout výkonnost o 10 až 15 procent. Australanka Melissa Cloughová, jedna z dobrovolnic, která spolupracovala na vývoji testů na odhalení krevního dopinku, během dvou osmitýdenních testů dostala 25 injekcí. „Určitě to funguje. Například při cyklistice jsem dokázala držet krok s muži,“ svěřila se.
Erytropoetin slouží k léčbě nemocných ledvin. Podle Sandra Donatiho, lékaře z italského olympijského výboru, spotřebuje špičkový sportovec týdně až 3000 jednotek látky. „Normální nemocní“ však užívají za stejnou dobu maximálně 400 jednotek. Nadměrné užívání hormonu může vést k vytváření krevních sraženin a následně k emboliím, mrtvicím či srdečním infarktům.
Až do roku 2000 neexistovala spolehlivá metoda, jak prokázat užití EPO. Jediným ukazatelem byl zvýšený obsah červených krvinek. Poprvé byli sportovci testováni na zakázanou látku na olympijských hrách v Sydney. Kontrolní metody se zakládají buď na rozboru krve, přičemž se zjišťují změny v krvi způsobené užitím hormonální látky, nebo na analýze moči, kdy se rozdělí umělé EPO od přírodního hormonu, který si vytváří samo tělo.
Erytropoetin v některých českých lékárnách vůbec nemají a je pouze na předpis. Většinou je k dostání v ústavních lékárnách. „Jako stimulátor červených krvinek se používá všude tam, kde je zapotřebí hemolýza, a stojí řádově desetitisíce,“ řekla magistra v lékárně Nemocnice Na Homolce.
Vývoj se ale nezastavil. Sportovci i realizační týmy hledají nové způsoby jak oklamat dopinkové kontroly. Španěl Johanu Muhlegg a Ruska Larisa Lazutinová užili na olympiádě v Salt Lake City novou látku darbepoetin.
V odborných kruzích se hovoří o tom, že by se nástupcem erytropoetinu mohl sát oxyglobin, prostředek vyráběný z krve porážených krav. Také zvyšuje schopnost krve okysličovat organismus, ale na rozdíl od EPO nezvyšuje počet červených krvinek. Nic však není zadarmo. O co je oxyglobin skrytější, o to může být nebezpečnější. „Existuje velké riziko nákazy nemocemi skotu, různých forem otravy krve a dokonce nebezpečí genetických poruch,“ varují lékaři.
Odborníci nepochybují, že v honbě za prvenstvím budou někteří sportovci ochotni podstoupit i toto riziko. Má pak sport vůbec smysl?
David Šprincl, Petr Třešňák a Jan Pertl, Střední Čechy, 26.2.2002