S akutním onemocněním, zástavou dýchání a oběhu se může setkat každý z nás kdekoli, kdykoli, bez výstrahy, možnosti předchozí přípravy, morální podpory a pomoci. První pomoc bychom měli zvládnout bez použití pomůcek, co nejúčinněji a nejrychleji, ve snaze zachránit lidský život a zabránit poškození základních životních funkcí. Poslední doporučení Evropské resuscitační rady (ERC) pro KPR jsou z října 2010. Průzkumem jsme zjišťovali teoretické znalosti dotazníkovou formou a praktické vědomosti sester v poskytování KPR za pomoci resuscitačního modelu propojeného na program Laerdal PC Skillreporting System. Úkony prováděné během dvou minut byly rozděleny na dvě části – ventilační a masážní. Do průzkumu bylo zapojeno 115 sester pracujících na různých typech ošetřovatelských jednotek – sestry z interního oddělení, chirurgického oddělení, OAIM, z urgentního příjmu a sestry laborantky.
Výsledy šetření
Otázka 1: Jak často přicházejí nová doporučení pro KPR?
Každých a) 5 let, b) 10 let, c) 15 let, d) 20 let 92 % sester vědělo, že nová doporučení pro KPR přicházejí každých 5 let, 8 % si myslí, že každých 10 let a každých 15 a 20 let neoznačila ani jedna ze sester.
Otázka 2: Defibrilace se používá… a) při rozšířené KPR, když je komorová fibrilace, komorová tachykardie, flutter komor b) i při základní KPR c) v poresuscitační péči Největší důraz při KPR se klade na provádění kvalitní komprese hrudníku, ale i na včasné použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED), pokud je k dispozici. Doporučuje se rozmisťování přístrojů na veřejně přístupná místa (letiště, sportovní haly, obchodní centra, divadla apod.). V nemocnicích by měly být AED rozmístěny tak, aby mohl být kdekoli podán defibrilační výboj do 3 minut po kolapsu. Z našich respondentů pouze 9 % vědělo, že AED se používá i při základní KPR, 88 % volilo chybnou možnost odpovědi c).
Otázka 3: Po úspěšné resuscitaci postiženého… a) probíráme k vědomí b) ukládáme do protišokové polohy c) ukládáme do stabilizované polohy a zajistíme
tepelný komfort Odpověďmi na tuto otázku jsme zjistili, že 88 % sester odpovědělo správně. Po úspěšné resuscitaci by postiženého uložily do stabilizované polohy a zajistily mu tepelný komfort.
Druhým cílem průzkumu, který se mohl uskutečnit za pomoci ředitelky Slovenského červeného kříže RNDr. Zuzany Stanové, která umožnila i zapůjčení resuscitačního modelu, bylo prakticky ověřit zručnost sester v poskytování KPR u dospělého člověka. Odhaduje se, že přednemocniční zastavení oběhu přežije pouze 5 % postižených. Okamžitá KPR může zvýšit šanci na přežití. Pokud není poskytnuta okamžitě a kvalitně, žádná záchranná služba s profesionálními záchranáři a nejlepší nemocnice nezabrání komplikacím, trvalým následkům nebo až smrti. Pokud jde o tak závažný úkon, můžeme konstatovat nemilou skutečnost, průměr dosažené hloubky komprese byl u sester 69,83 %. Zarážející bylo zjištění, když jedna sestra dosáhla hloubky komprese jen 9 % (monitorem hodnocená úspěšnost dosažení hloubky komprese v procentech, viz dále v textu). Po dvouminutovém intervalu sestry konstatovaly, že náročnost resuscitace je nesmírně velká. Vzhledem k tak procentuálně nízkému průměru jsme se dále v našich výpočtech zaměřili na skupinu sester, která dosáhla hloubky komprese nad 90 %, a skupinu sester, která nedosáhla ani 50% úrovně; 41 sester provádělo hloubku komprese nad 90 %, pod 50% úroveň se dostalo 27 sester.
Ještě větší problém vznikl při průměrné rychlosti komprese, kde byla dosažena pouze 59,5% úspěšnost. Jen 19 sester se dostalo nad 90% úroveň a 42 pod 50% úroveň, 100% hloubky komprese dosáhly 4 sestry. Nejnižší dosažená hloubka byla 4 %.
Dechový objem dospělého je 500 ml, mrtvý prostor (vzduch nezahrnutý do výměny plynu) je až 250 ml. To by se mělo odrazit při resuscitaci z úst do úst a prováděné vdechy dospělému musejí být větší než 350 ml, aby byly efektivní. Vzhledem k těmto údajům se doporučuje poskytovat záchranný vdech v trvání kolem 1 sekundy, dva záchranné vdechy do 5 sekund. Tato doporučení platí pro všechny způsoby dýchání při KPR. Ze 100 % zúčastněných sester byla na modelové situaci úspěšnost průměrného objemu ventilace 64 %, 27 sester provádělo dostatečnou ventilaci nad 90 %, naopak 40 sester provádělo ventilaci pod 50 %.
Závěr a doporučení
Výsledky získané v našem průzkumu však bohužel vzhledem k nízkému počtu zúčastněných sester nemohou být směrodatným ukazatelem při globálním posuzování úrovně sester v poskytování KPR u dospělého člověka. Smyslem našeho průzkumu nebylo pouze spočítat správné a nesprávné odpovědi a zhodnocení nácviku na resuscitační figuríně. Smyslem bylo i to, aby průzkum nabyl motivačního charakteru, aby se neustále přehodnocovalo, zlepšovalo a apelovalo na nedostatky při úkonech zachraňujících život.
Pro praxi navrhujeme: * věnovat první pomoci více vyučovacích hodin a přednášek, * spolupracovat s lékaři OAIM, umožnit sestrám, aby mohly klást otázky týkající se výkonů zachraňujících život, * zavést odborné kurzy s praktickými ukázkami při každé změně v doporučeních ERC, * sestry by měly v rámci svého povolání nebo poslání šířit své znalosti, rady a cenné informace ohledně poskytování KPR.
Literatura
Dobiaš , V. Urgentná zdravotná starostlivosť. Martin: Osveta, 2006. 159 s. ISBN 80-8063-214-6.
Kardiopulmonálna resuscitácia podle doporučení ERC 2010
Souhrn Stejně jako i jiná odvětví medicíny i postupy KPR procházejí vývojem, doplňují a zkvalitňují se. Jsou nezbytnou součástí práce zdravotnického pracovníka. Zjišťovali jsme teoretické znalosti a praktické vědomosti sester v poskytování KPR (quidelines 2010). Klíčová slova: první pomoc, kardiopulmonální resuscitace, průzkum
O autorovi| Mgr. Ivana Kvačkajová1, RNDr. Zuzana Stanová2 oddělení cévní chirurgie, FNsP FDR Banská Bystrica1, ředitelka územního spolku Slovenského červeného kříže v Banské Bystrici2
R